SKLEPNÍK
K periodikům, z nichž Sklepník přejímal příspěvky, patřily především ročenky Listů Čtení na léto, Listy, Index, Infoch, Prostor, Revolver Revue, Sešity pro literaturu a diskusi, Střední Evropa, Svědectví. Ze zahraničních pak např. Die Zeit, The Financial Times, Unesco Courier. K základním rubrikám, které se ustavily už v prvním čísle časopisu, se řadily K současnosti (komentáře a články reflektující především politické dění), Próza, Poezie (ukázky z děl zapovězených autorů – např. Ivan Diviš, Bohumil Hrabal, Jaroslav Hutka, Josef Kostohryz, Milan Kundera, Lenka Procházková), Rozhovor (k zajímavým počinům patřilo přetištění části rozsáhlého rozhovoru Bohumila Hrabala s maďarským publicistou László Szigetim datovaným roky 1984–1986 Kličky na kapesníku), Historie (zvláště po roce 1989 je zde patrný stupňující se zájem o minulost sovětského Ruska), Hudba (především překlady textů zahraničních skupin), Divadlo (nepravidelná rubrika, v níž byly otiskovány drobné recenze a příležitostné texty), A jiné (aktuality, často zpracované formou eseje, např. Bohumil Hrabal: Hra o pravdu, Ivan Klíma: Zločiny a paradoxy umlčování, Jan Trefulka: Bloudění s mapou). Od č. 2 přibyla rubrika Studie (delší úvahové a analytické texty, např. Georgij Marčenko: Karl Marx, Jacques Charpier: George Orwell, Vilém Hejl – Karel Kaplan: Věrtušky odjíždějí na východ) a od č. 5 rubrika Křesťanství.
I poté, kdy časopis začal vycházet jako oficiální periodikum, uchoval si členění do rubrik zformovaných už v období samizdatu, zvýšil se však podíl původní tvorby. K autorům, jejichž texty se v časopise objevily vícekrát, patří např. Bohumil Hrabal a Ladislav Klíma (prozaické texty), Jindřich Tluka (poezie pod pseud. Indych), Jiří Moravčík (přispíval především do hudební rubriky), Alois Hlavatý (jehož próza vycházela na pokračování pod názvem Z bláta do louže). K zajímavým příspěvkům patřily zvláště rozhovory např. s Petrem Cibulkou, Jiřím Gruntorádem, Svatoplukem Karáskem, Václavem Malým (součástí příspěvku v č. 3/1991 byla i Karáskova studie Křesťan v těžké životní situaci) či Josefem „Pepínem“ Maraczim. Regionální východisko časopisu, které bylo výhodou v samizdatovém období, se nakonec obrátilo proti němu. Kvalitativní úroveň zužujícího se autorského okruhu, vycházejícího především z možností místa vzniku, prudce klesala. Tato skutečnost vedla spolu s nedostatkem finančních prostředků nejprve k radikálnímu snížení počtu výtisků, posléze k jednodušším formám tisku a nakonec k zániku časopisu.