Pavel KOSATÍKK

Pavel Kosatík debutoval jako autor literatury pro mládež. Po dobrodružném komiksu napsaném společně s Magdou Zikovou (Kamarádi z prérie) vydal jako první samostatnou knihu sci-fi prózu Poslední sázka Abe Korkorána. V další tvorbě se sice zaměřil na literaturu faktu a biografie výrazných osobností českých moderních dějin, v jeho práci má však nadále zásadní význam subjektivní imaginace a výrazné narativní gesto, jejichž prostřednictvím proměňuje informace získané ze studia archivních pramenů, ego-dokumentů a rozhovorů s pamětníky v čtenářsky atraktivní příběhy. Jeho psaní, oscilující mezi objektivizující a vciťující se stylizací, se sebevědomě pohybuje v tematicky velmi různorodém prostoru a v základních rysech zůstává konstantní, ať už se autor věnuje tématu osobně vybranému či zpracovanému na objednávku.
Svůj svébytný přístup v rámnci žánru faktografické literatury hledal Kosatík postupně. Po (později rozšiřovaném) svazku portrétů manželek československých, resp. českých prezidentů (Osm žen z Hradu) představil jednu z nich – Olgu Havlovou – v monografii „Člověk má dělat to, nač má sílu“ jako silnou osobnost s vlastním autentickým i autonomním světem. Prostředí předlistopadového disentu stejně jako život vedle veřejně známého partnera tematizuje rovněž rozhovor s manželkou spisovatele Ludvíka Vaculíka Marií (Madlou) Vaculíkovou (Já jsem oves). Variací na téma prolínání a střetávání tzv. velkých a malých dějin, jakož i vystřízlivění a prozření z mladistvých iluzí je biografie další výrazné osobnosti literárního disentu, spisovatele Pavla Kohouta (Fenomén Kohout). Literárním začátkům Václava Havla a jeho generačních souputníků, kteří se kolem něj v padesátých letech seskupili ve volném literárním okruhu, je věnována monografie „Ústně více“ – Šestatřicátníci. Za vznikem Menší knížky o německých spisovatelích z Čech a Moravy (i jejím pozdějším rozšířením a aktualizací) stojí podobně jako v případě jiných Kosatíkových knih snaha zaplnit jedno z „bílých míst“ na mapě moderních (kulturních) dějin na našem území. Na pozadí historických událostí 20. století, zejména dvou politických diktatur, se konkrétními lidskými osudy spojenými s dalšími druhy umění, ale též s vrcholovým sportem Kosatík zabýval v dalších monografických studiích (Sulek maluje; Věra Čáslavská – Život na Olympu; Emil Běžec; Baronka v opeře: Život a zpívání Jarmily Novotné) i knižních rozhovorech (Sběrná kniha; Planner Story).
Ačkoli příležitostně podniká exkurzy i do starší české historie (populárně-naučná publikace pro mládež Pražská defenestrace 23. května 1618, zpracovaná zčásti jako komiks), trvalou dominantou Kosatíkova zájmu je období samostatného československého státu, a to nejen z perspektivy české, nýbrž také slovenské (Slovenské století s pokračováním Slovensko 30 let poté, mapujícím období samostatné Slovenské republiky). Různé fasety moderních československých dějin odkrývá prostřednictvím biografií konkrétních osobností (Bankéř první republiky – Život dr. Jaroslava Preisse; Sám proti zlu: život Přemysla Pittra /1895–1976/), u nichž vedle rozměru veřejného sleduje stejnou měrou privátní linii jejich životů (Jiný T. G. M.), ačkoli ne vždy mu to dostupný materiál plně umožnil (Tigrid poprvé). Životopisy Ferdinand Peroutka – Život v novinách /1895–1938/, Ferdinand Peroutka – pozdější život /1938–1978/ a Jan Masaryk – Pravdivý příběh (spolu s Michalem Kolářem) otevřely problematiku přechodu od prvorepublikové demokracie k poválečnému totalitarismu a s tím těsně souvisejícímu poúnorovému exilu, jímž se zabývá mj. v knize rozhovorů Rozchod 1948, připravené s Petrem Hrubým a Zdeňkem Poustou. Peripetie životů hlavních předáků komunistické strany v době jejího nástupu k moci představila monografie Gottwaldovi muži napsaná ve spolupráci s Karlem Kaplanem. Z Kosatíkových knih jednoznačně vyplývá odsudek totalitního myšlení a totalitního režimu, o jejichž představitelích, resp. sympatizantech nicméně autor pojednává s přesvědčením o nutnosti přistupovat ke každému člověku individuálně, s přihlédnutím ke složitému historickému i osobnímu kontextu, zásadní měrou ovlivňujícímu jeho postoje a činy. Dokladem takového přístupu je mj. životopisná kniha o Klementu Lukešovi (Zápasy slepého muže: Život a doba komunisty Klementa Lukeše), původně vrcholném pracovníkovi v oblasti komunistické ideologie a osvěty, později signatáři Charty 77, který se významně zapojil i do vydávání samizdatu.
Stručné portréty politiků různé názorové orientace a dalších veřejných osobností s vlivem na dobové dění shromažďují cykly psané původně jako seriály pro časopisy Týden (Čeští demokraté), Respekt (Česká inteligence) a Deník N (Česká inteligence 20. století). Zbývající dva díly (oba původně taktéž na pokračování v časopisu Týden) „české“ pentalogie jsou koncipovány tematicky. České snění se svým tématem (různé podoby národní mytologie a iluzí) hlásí k průkopnické práci Vladimíra Macury Český sen. Chronologicky seřazené kapitoly Českých okamžiků tematizují dílčí politické, válečné, náboženské i kulturní události v období od 14. do 20. století. Kapitoly zpracovávající události 20. století podnítily vznik televizního seriálu České století a později i jeho komiksové verze pro mladé čtenáře, cyklu Češi, jehož každý jednotlivý díl Kosatík vytvořil ve spolupráci s jiným z výtvarných autorů současného českého komiksu.
Odkaz dvou nejvýraznějších československých prezidentů aktualizoval Kosatík také v podobě antologií jejich výroků, opatřených stručnými komentáři z perspektivy kontextu dobového a aktuálního (100x TGM; 100x Václav Havel). S autorskou licencí pojednal masarykovské téma ve scénáři k filmu Hovory s TGM a v rozhlasové hře Hovory s mamou, vystavěné jako rozhovor Masarykovy manželky Charlotty s dcerou Alicí.
Kosatík se uplatňuje také jako autor historických výkladů a dalších doprovodných textů v obrazových publikacích a katalozích výstav (70: „Kytky v popelnici“: společnost a móda v sedmdesátých letech v Československu; Portrait Gallery; Zámek Žďár nad Sázavou: Minulost a současnost; Zlínská zrcadla; cyklus Kronika první republiky, vydávaný jako doplněk ke kolekcím pamětních medailí).