OLYMPIA 

Státní tělovýchovné nakladatelství se od svého vzniku zaměřovalo především na odbornou tělovýchovnou, metodickou a sportovní literaturu, publikace o památkových objektech, turistické průvodce a v menší míře i obrazové publikace. Sportovní beletrie, vzpomínky a biografie tvořily zpočátku jen velmi malou část tehdejší produkce. Z nakladatelství Orbis STN převzalo a nadále personálně i výrobně zajišťovalo deník Československý sport a týdeník Stadion (oba tituly byly založeny již v roce 1953), vydavatelem obou periodik však nadále zůstával SVTVS (a od roku 1957 na něj navazující ČSTV). Vedle těchto celorepublikových periodik, vycházejících ve statisícových nákladech a určených pro nejširší veřejnost, zajišťovalo STN výrobu více než třiceti specializovaných měsíčníků (mj. Za krásami domova, Cyklistika, Házená, Horolezec, Jezdectví, Kopaná, Košíková, Kuželky, Lední hokej, Lehká atletika, Lodní sporty, Lyžařství, Plavectví, Rohování, Sportovní gymnastika, Tělovýchovný pracovník, Turistika, Základní tělesná výchova). K periodickým publikacím patřily též ročenky a sborníky (např. Sportovní sláva, Sportovní ročenka, Ročenka ČSTV, Fotbalová ročenka) vydávané až do poloviny devadesátých let. Od zrušeného vydavatelství národního podniku Čedok převzalo STN vydávání turistických průvodců, map a publikací o památkových objektech a v zájmu udržení kontinuity a kvality těchto příruček byli z Čedoku a Orbisu převedeni do STN i někteří redaktoři. Výrazné zastoupení v produkci nakladatelství měla literatura památkářská, nakladatelství ovšem zajišťovalo pouze výrobu jednotlivých svazků a práci redaktorů, přičemž zadavatelem a koordinátorem příslušné edice byla Státní památková správa (Publikace Státní památkové správy, 1954–1976, 31 sv., red. František Janský, Hugo Rokyta a Václav Zikmund.). K významným oblastem zájmu STN patřila turistická literatura (mj. ediční řady Turistické průvodce ČSSR (ČSFR), 1967–1991, 33 sv.; Knižnice mladého turisty, 1959–1965, 8 sv.; Vodácký průvodce ČSSR, 1961–1966, 4 sv. či Průvodce ČSSR pro motoristy, 1963–1966, 4 sv.). Tyto příručky vycházely rovněž v mnoha jazykových mutacích. Od běžných turistických průvodců se svým obsahem odlišoval Literární průvodce pro turisty (1962) Jaroslava Nečase, který čtenáře seznamoval s oblastmi spojenými s rodišti, působišti a tvorbou českých a slovenských spisovatelů, popř. literární průvodce Dvě procházky Prahou Jakuba Arbesa (1954) Břetislava Ludvíka.
Od počátku se STN orientovalo také na výpravné obrazové publikace s cestopisnou tématikou. V roce 1957 vyšla fotografická kniha Ladislava Sitenského Na řeku (s komentářem a úvodní statí překladatele Jindřicha Pokorného), na niž pak autor navázal publikacemi Putování na kole, Praha, její krásy a v roce 1989 jednou ze svých nejúspěšnějších prací Praha mého mládí. Cestopisné obrazové publikace se staly trvalou součástí nakladatelské strategie (mj. oceňované fotografické knihy Viléma Heckela s horolezeckou tematikou). Výtvarný akcent je společný i dalším cestopisným publikacím (knihy horolezce a překladatele Arnošta Černíka, švýcarského horolezce Maxe Eiselina nebo reportáže novináře Ivana Milana Jedličky).
Beletristická produkce stála zpočátku spíše na okraji edičních zájmů STN (mj. povídky Vladimíra Škutiny Pět kotoulů nazad). Ambiciózní záměry edice Sportovní četba (1958–1960, 9 sv., red. Svatava Kučerová a Jarmila Šťastná), v níž měly vycházet původní i přeložené prózy se sportovní tématikou, byly naplněny jen zčásti. Edici zahájil pohádkový příběh Jaroslava Žáka Kouzelné rukavice (první autorova kniha po dvanáctileté nucené odmlce) a dále v ní vyšly práce Čestmíra Kubíka, Jana Mareše, Mirko Paráčka, Mirko Paška či Josefa Štyrsy). Výrazné zastoupení v nakladatelské produkci však měla literatura pro děti a mládež. Starším dětem a mládeži byly určeny beletrizované životopisy a vzpomínky sportovců (připravovali je Jiří Hanzl, Rudolf Hrbek, Bohuslav Karlík, František Kožík, Josef Mašek, František Rabenseifner či Emil Seifert), autobiografie automobilového závodníka Manfreda von Brauchitsche Boj o metry a vteřiny, povídky a příručky jevíčského pedagoga Františka Továrka, Jiřího Tožičky či Miloše Zapletala.
Na základě usnesení III. sjezdu ČSTV z roku 1967 se mělo nakladatelství ještě více zaměřit na vydávání kvalitní beletrie, především pro děti a mládež. Nejmenším čtenářům byla určena nová edice Kotva (1967–1971, 9 sv.), do níž přispěli mj. Jan Alda, Jiří Havel, Jaromír Hořec či Vladimír Stuchl a jejíž výtvarnou podobu utvářeli ilustrátoři Karel Franta, František Škoda, Luděk Vimr a Vilma Vrbová-Kotrbová, kteří s nakladatelstvím spolupracovali i na přípravě omalovánek. Čtenářskému zájmu se těšily knihy komiksových příběhů kocoura Vavřince s ilustracemi Věry Altové a textem Zdeňka Karla Slabého a Dagmar Lhotové. Ve spolupráci s nakladatelstvím Albatros se Olympia podílela na vydání dvou svazku edice Klubu mladých čtenářů (František Kožík a Adolf Wenig). Dospívajícím čtenářům byla určena edice Maratón (1967–1969, 8 sv.), zaměřená na cestopisnou a dobrodružnou literaturu. S ilustracemi Zdeňka Buriana zde vyšel například příběh Vladimíra Henzla Dobrodružství doktora Haiga, reportáže Arnošta Černíka, povídky Vladimíra Rogla Správnou stopou (úvodní motivační příběh Zápas o Modřínový srub napsal Jaroslav Foglar) či indiánské příběhy Miroslava Stingla. Sportovně zaměřená edice Rekord (1967–1970, 8 sv.) přinášela beletrizované životopisy slavných sportovců a příběhy z dějin sportu (např. práce Jaroslava Čejky, Jiřího Laciny, Jaroslava Prchala a Vladimíra Škutiny). Mimo edice vycházely životopisné portréty domácích a zahraničních sportovců (Muhamad Ali, Josef Odložil, Emil Zátopek), v roce 1968 vyšla obrazová monografie o gymnastce Věře Čáslavské s doprovodným textem Vratislava Blažka.
S příchodem Ctibora Rybára se profil nakladatelství v druhé polovině šedesátých let a především na přelomu šedesátých a sedmdesátých let výrazně proměnil. V roce 1968 se podařilo prosadit vydání románu Smolař Bernarda Malamuda z prostředí baseballového sportu a v roce 1970 vyšel v českém překladu Arnošta Černíka vůbec poprvé bestseller Heinricha Harrera Sedm let v Tibetu. Rovněž v roce 1970 vyšel v Olympii první ze série dobrodružných příběhů Ernesta Thompsona Setona, charakteristické shodnou grafickou úpravou. Ve stejném roce začaly vycházet cestopisy dánského fotografa Arna Falk-Ronneho a dobrodružné příběhy z prostředí Divokého západu (Zane Grey). Na pomezí cestopisné a dobrodružné literatury pak stály vzpomínky anglického mořeplavce Francise Chichestera Jen moře a nebe a potápěče Hanse Hasseho Lidé a žraloci. Nejvýraznějším edičním počinem v oblasti překladové produkce se však stala volná řada detektivních příběhů Dicka Francise (jako první zde vyšel roku 1972 román Oheň a bič v překladu Ervína Hrycha, další knihy překládala Jaroslava Moserová-Davidová). Francisovy romány byly až do devadesátých let dominantou beletristické produkce nakladatelství, vycházely ve statisícových nákladech a v mnoha vydáních.
V oblasti dobrodružné literatury pro mládež zahájila Olympia na začátku sedmdesátých let znovuvydávání románů Karla Maye v jednotné grafické úpravě s ilustracemi Gustava Kruma, které tak vytvořily volnou řadu "knih Karla Maye" (1970–1995, 23 sv., red. Vlasta Tafelová). Oproti starším překladům ovšem docházelo k řadě podstatných edičních zásahů, při nichž byly kromě krácení popisných odstavců retušovány též náboženské pasáže. Po vydání šestidílného cyklu Ve stínu padišáha následovala dvojdílná série z Jižní Ameriky Dobyvatelé Gran Chaca (Na Rio de la Plata a V Kordillerách), trojdílný román V zemi Mahdího (Lovci lidí, Mahdí, V Súdánu) a několik příběhu z Divokého západu s populárními postavami apačského náčelníka Vinnetoua a Old Shatterhanda (Poklad ve Stříbrném jezeře, Petrolejový princ, Syn lovce medvědů, Duch Llana Estacada ad.). V rámci souboru mohla až v roce 1992 vyjít autobiografie Karla Maye Já, náčelník Apačů. Sérii "mayovek" nakladatelství uzavřelo prvním vydáním dobrodružného románu z pašeráckého prostředí na německé straně Krušných hor Přízrak. Ke komerčně nejúspěšnějším patřily svazky volné řady souborného "díla Jaroslava Foglara" (1960–1970, 4. sv., red. Jitka Melicharová-Vinařová a Jarmila Šťastná) s graficky charakteristickou úpravou Bohumila Konečného a Gustava Kruma. Z široce koncipovaného soboru však vyšlo pouze torzo: mj. v prvním vydání román Dobrodružství v Zemi nikoho a v prvních autorizovaných vydáních též romány Devadesátka pokračuje (časopisecky již v letech 1945–1947) a Stínadla se bouří (poprvé v roce 1947 jako příloha časopisu Vpřed). K Foglarovým knihám se Olympia mohla vrátit až na sklonku osmdesátých let, kdy Alexej Pludek předmluvou zaštítil nové vydání Hochů od Bobří řeky. V roce 1969 bylo zahájeno vydávání Spisů Jaroslava Žáka (1970–1971, 4 sv., red. Vlasta Tafelová), z připravovaných osmi svazků však byly vydány jen čtyři; mimo Spisy vyšla v letech 1969–1970 ve třech svazcích Žákova Bohatýrská trilogie (spoluautor Vlastimil Rada).
Navzdory omezením, vyplývajícím z politických zájmů nastupujícího normalizačního režimu, nakladatelství udrželo kvalitu obrazových publikací z oblasti sportu, turistiky a cestovního ruchu. Také v tomto období Olympia vydávala několik edičních řad turistických průvodců v různých jazykových mutacích (Průvodce Olympia, 1968–1991, 71 sv.; Malý průvodce Olympia, 1975–1984, 8 sv.; Malé suvenýry, 1976–1983, 8 sv.). V oblasti sportovní literatury měla zřetelný ideologický podtext nově založená edice Spartakus (1971–1990, 37 sv.), v níž vycházely knihy věnované problematice politické výchovy a propagandě KSČ (mj. práce Miroslava Jecha Komunistická morálka v tělesné výchově, 1972). V oblasti cestopisné literatury vznikla edice Cestopisy (1974–1991, 22 sv.), přinášející původní i překladové tituly (Richard Konkolski, Farley Mowat, Václav Potužník, Jaromír Wolf ad.). Další nově založené edice propagovaly zdravý životní styl a domácí cvičení (mj. Sport a zdraví, 1974–1985, 24 sv.; Kondice, 1981–1992, 12 sv. a Sport pro každého, 1985–1988, 4 sv.). Profesionálním sportovcům byla adresována obsáhlá edice Sport (1968–1991, 49 sv.), jež zahrnovala metodické a praktické příručky, popřípadě pravidla jednotlivých sportovních disciplín.
V sedmdesátých letech ustupuje beletristická produkce Olympie opět do pozadí a soustředí se především do oblasti literatury pro děti a mládež. Od roku 1972 zde začínají pravidelně vycházet knihy Stanislava Rudolfa (Metráček, Údolí krásných žab, Časová ztráta), objevuje se detektivní próza Zvonimíra Šupicha Chodba končí ve tmě či příběh mladého sportovce Na startu je delfín Arno Krause, zpracovaný podle scénáře stejnojmenného filmu. Nejmenším čtenářům byly určeny povětšinou reedice knih Jiřího Marka, Eduarda Petišky či Ondřeje Sekory. Výběr beletristických děl vydaných v Olympii v tomto období prozrazuje spíše jistou nahodilost a komerční motivaci: vedle již zmíněného Stanislava Rudolfa zde publikovali Roman Cílek, Miroslav Horníček, Ota Pavel, Jaroslav Šikl, Zdeněk Šmíd, Karel Štorkán, Miloslav Švandrlík a Miloš Zapletal; mnohdy však šlo o nová vydání úspěšných titulů původně vydaných jiným nakladatelem. Z překladové produkce vycházely vedle knih Karla Maye, Zane Greye a Dicka Francise zejména dobrodružné romány a detektivní příběhy (James Oliver Curwood, Celia Fremlinová, Wolfgang Zeiske). Významným počinem bylo vydání Olympijských pamětí Pierra de Coubertina (1977) a první české vydání populární Guinnessovy knihy rekordů (1975).
Literatura se sportovní a turistickou tematikou byla v tomto období rozvržena do několika edičních řad. K těm původním nyní přibyla knižnice Stadion (1981–1990, 33 sv.), která svou grafikou, logem i názvem odkazovala ke stejnojmennému týdeníku a která se zaměřovala na historii sportu, vzpomínky sportovců a jejich biografie (Josef Davídek: Sólo pro Panenku, Ivo Viktor, Můj dres číslo 1, Michal Horáček: Království za koně, Jarmila Kratochvílová: Čekání, Luděk Brábník: Třikrát s hokejovým útočníkem ad.). Edice Malá encyklopedie (1982–1990, 9 sv.) nabízela příručky k jednotlivým sportovním disciplínám a edice Sport v obrazech (od 1988 dosud, do roku 2010 celkem 11 sv.) navázala na tradici fotografických a reportážních knih a prostřednictvím velkoformátových obrazových publikací připomíná důležité sportovní události, zejména zimní a letní olympijské hry.
Polistopadové období přineslo Olympii odlišné ekonomické podmínky, zánik některých edic, ale současně též nové ediční příležitosti. Na zvýšenou poptávku po turistických průvodcích do zemí, jež dříve nebylo možno svobodně navštěvovat, reagovala Olympia specializovanou edicí Globus (1990–2011, 54 sv.). Na tradici kvalitních průvodců po českých zemích navázala edice Navštivte… (1997–2011, 23 sv.). I nadále vydávala Olympia literaturu a tiskové materiály pro svazové potřeby, výrazný posun v profilu nakladatelství je však patrný v příklonu ke komerční a populární literatuře. K tomu mělo přispět několik nových beletristických edic a především vydání Sebraných spisů Jaroslava Foglara (1991–2007, 27 sv., ed. Miloš Zapletal a Václav Nosek-Windy, red. Vladimír Dobrovodský).
Na produkci devadesátých let je patrná značná rozkolísanost a koncepční neujasněnost, v jejímž důsledku nově založené edice obvykle brzy zanikaly. Čtenářkám byla adresována Růžová knihovna (1991–1993, 15 sv.), v níž vycházely povětšinou reedice a úpravy románů Marie Blažkové, Ivana Klicpery, Maryny Radoměřské nebo překlady knih Eugenie Marlittové, Eleanor Porterové ad. Zájem o dobrodružnou literaturu měla uspokojit sešitová edice Dodokaps – Dobrodružství do kapsy (1990–1996, 73 sv., obnovena 2011, 4 sv.), jejímž iniciátorem a redaktorem byl Alexandr Žurman, který se zde pod pseudonymem Al Jourmont uplatnil rovněž jako autor (Šerif Dean Aston, Psanec Dean Aston, Profesionál); i zde byly využity reedice a úpravy starších textů. V rámci edice Magazín Dodokapsu vyšel v úpravě redaktorky Marcely Novákové v osmi sešitech román Červený bedrník baronky Orczyové. Se slabším ohlasem se setkala sešitová edice Klasický americký western (1994–1995, 2 sv.) a edice Dobrodružný svět (1993–1994, 6 sv.), kde vycházely reedice a adaptace dobrodružných příběhů (Max Brand, Robert Kraft). Na začátku nového tisíciletí se Olympia pokusila oživit zájem o díla Eduarda Štorcha reedicemi méně známých románů Meč proti meči a O Děvín a Velehrad, které vyšly s novými ilustracemi Michala Kudělky. Trvalý čtenářský zájem o knihy Dicka Francise nakladatelství podnítil k založení edice detektivek z prostředí dostihového sportu Klub Dicka Francise (2001–2004, 15 sv.), v níž mj. vycházely příběhy bývalých žokejů Johna Francoma a Richarda Pitmana.
V letech 1996–2000 se Olympia podílela ve spolupráci s Uměleckoprůmyslovým museem v Praze na knižním projektu Česká móda. Čtyři obsáhlé a bohatě ilustrované svazky obsáhly vývoj českého odívání v období let 1780–1970.
V posledním desetiletí nakladatelství programově rezignovalo na koncepčně vytvářené beletristické knižnice. Dílčí soustředěné ediční zájmy prozrazují např. příběhy z jihofrancouzské Provence Petera Mayla (Rok v Provence, Navždy v Provenci, Francouzské hodokvasy), detektivky Quintina Jardina (např. Rakev pro dva, Líbánky se smrtí, Otrávené třešně), z českých autorů dosahovaly největší popularity knihy Zdeňka Šmída, který v Olympii publikoval již od konce sedmdesátých let. Stálou úroveň si udržují edice domácích a zahraničních průvodců, které vycházejí v aktualizovaných vydáních. Nakladatelství se v posledních letech rovněž vrátilo k tradici vydávání příruček podporujících zdravý životní styl, např. v edici Wellness (1995–2008, 14 sv.). V roce 2012 vznikla nová edice Studentské čtení (2012–dosud, 1. sv), kde vyšel souběžný text Máchova Máje v původním a současném pravopise. Začínajícím autorům je určena edice Prvotiny (2013–dosud, 2 sv.), jež prozatím přinesla svazek poezie Katky Havlíkové Snůška moudrostí a erotickou novelu Antonína Zajíčka Sladkosti.

Od roku 1954 nakladatelství vydalo kolem 4000 titulů. Nejvyšších nákladů dosahovaly beletristické tituly, především knihy Dicka Francise, Karla Maye a Jaroslava Foglara (až 100 000 výtisků). Sportovní a metodické příručky vycházely v nákladu 3000–7000 ks, náklad obrazových publikací, turistických průvodců a knih o památkách se pohyboval v rozmezí 10 000–30 000 výtisků.