OBELISK 

Cílem Nakladatelství československých výtvarných umělců (NČSVU) i nakladatelství Obelisk byla ediční péče o oblast výtvarné kultury, zahrnující teorii i historii všech druhů výtvarného umění, v centru zájmu ovšem od počátku stálo umění současné. K profilovým edicím NČSVU patřily zejména knižnice výtvarných monografií. V edici Nové prameny (1956–1967, 63 sv.), navazující na edici Prameny, založenou roku 1935 v Melantrichu, vycházely studie o českých i zahraničních tvůrcích současnosti i minulosti. Edice Současné profily (1957–1959, 20 sv.) a Současné profily – nová řada (1959–1964, 21 sv.) se soustředily na tvorbu českých výtvarníků mladší a střední generace. Zejména v padesátých letech se produkce NČSVU vyznačovala dobově příznačnými ideologickými interpretacemi umění, což je patrné například v edici Umění lidu (1956–1957, 4 sv.). Postupně se však začala projevovat snaha o seriózní přístup k teoretickým otázkám výtvarného umění, a to především ve vztahu k umění současnému. Tímto směrem byly orientovány edice Kritika a polemika (1955–1958, 2 sv., red. Vlastimil Fiala), Teorie umění (1955–1969, 12 sv.) i Orientace (1964–1973, 11 sv. č. 1–10, č. 7 užito dvakrát), v jejichž koncepci je zřejmá tendence nezužovat teoretické myšlení na oblast tradičně vnímaného výtvarného umění, ale rozšířit je směrem k jiným uměleckým druhům a žánrům, sociologii umění či estetice (např. Umění dnes Jindřicha Chalupeckého či Vývojové proměny umění Karla Teigeho v edici Vratislava Effenbergera).
Tato tendence sílí zejména ve druhé polovině šedesátých let, kdy se ediční profil NČSVU výrazně zkvalitnil (zejména v souvislosti s předsednictvím Jindřicha Chalupeckého v ediční radě), což se projevilo založením nových edic, vydáváním publikací věnovaných výtvarníkům, kteří nebyli členy oficiálního Svazu (např. Mikuláš Medek), i početnějším zastoupením překladových titulů. Jisté ozvláštnění ediční koncepce, dosud soustředěné zejména na personální monografie, představovala knižnice -ismy (1964–1971, 5 sv.), věnovaná moderním uměleckým směrům. Na konci šedesátých let vznikla esejistická edice Symposium. Řada A (1968–1970, 4 sv., red. Antonín Hartmann), která přinesla knižní vydání pařížských dojmů Josefa Šímy (Kaleidoskop), úvahy Josefa Kaplického (Záznamy), překlad autobiografie Gertrude Steinové (Vlastní životopis Alice B. Toklasové) a eseje Gastona Bachelarda (Plamen svíce).
NČSVU vydávalo též bibliofilie s originálním výtvarným doprovodem. Ve spolupráci se Spolkem českých bibliofilů vznikla beletristická edice Kresby a verše (explicitně označena ve 3 sv. z let 1957–1958). V jejím rámci i mimo ni vycházely výbory z děl českých básníků (Viktor Dyk, Vladimír Holan, Vítězslav Nezval, Jaroslav Seifert) i překlady (mj. výbor Jana Vladislava z lyrické tvorby Michelangela Buonarrotiho či nové vydání Apollinairova Pásma v překladu Karla Čapka). Antonín Hartmann připravil ve formě novoročních tisků – neprodejných prémií Klubu přátel výtvarného umění – několik výborů z (básnických) textů a kreseb významných moderních malířů (Vasilij Kandinskij, Paul Klee, Bohumil Kubišta, František Kupka, Joan Miró, Wols). Jako neprodejné prémiové publikace pro Klub přátel výtvarného umění (sekci přátel grafiky a krásné knihy) vycházely též svazky edice Obolos (1961–1971, 38 sv., red. Antonín Hartmann), věnující pozornost význačným českým představitelům volné i knižní grafiky a ilustrace, mj. Zdeňku Sklenářovi, Josefu Šímovi, Karlu Teigemu, Josefu Váchalovi (závěrečný 39. svazek edice, publikaci Antonína Grimma Knižní výzdoby Jana Konůpka, vydal v roce 1973 podnik Českého fondu výtvarných umění Dílo). Na problematiku knižní kultury se zaměřila i edice Česká kniha (1958–1961, 2 sv.).
Mezi čtenářsky úspěšné tituly NČSVU patřily zejména překlady životopisných románů věnovaných výtvarným tvůrcům minulosti, které grafickou úpravou i koncepcí utvořily volnou, nikoli však explicitně označenou ediční řadu, jež byla v propagačních materiálech nakladatelství označena názvem Životy. Na tuto řadu navázal i Obelisk (mj. životopis Alfonse Muchy Kankán se svatozáří z pera jeho syna Jiřího Muchy).
Nově vzniklý Obelisk převzal řadu edic z NČSVU (mj. –ismy, Obolos, Orientace), současně se však pokusil svůj profil rozšířit o několik nových knižnic. Na původní monografické řady NČSVU navázaly některé tituly edice Situace (1969–1970, 6 sv.), v níž ovšem vedle osobnostně koncipovaných titulů vyšly také svazky např. o nové figuraci či hnutí Šmidrů. Velkoformátové soubory volných listů s fotografickými reprodukcemi významných památek a vícejazyčným komentářem přinášela edice Galerie Obelisk (1969–1973, 10 sv.). Kromě toho nakladatelství zahájilo edici slovníkových příruček Element (1970–1972, 2 sv., náklad druhého svazku Současná fotografie v Československu od Anny Fárové šel do stoupy) a uměleckých průvodců Města umění (1970–1972, 2 sv.). Nadále se Obelisk soustředil na teoretické texty věnované estetice, uměnovědě a filozofii umění; jediným svazkem nově založené edice Teorie/Texty (1971, 1 sv.) byla kniha francouzského filozofa Maurice Merleau-Pontyho Oko a duch a jiné eseje. Významným počinem mělo být vydání Dějin surrealismu od Maurice Nadeaua v překladu Zbyňka Havlíčka; nakonec však v roce 1972 vyšla jen první, historická část, zatímco druhá část Surrealistické dokumenty byla vynechána. Vydání bylo nadto povoleno jen v mimořádně nízkém nákladu (100 výtisků) pro studijní účely, nikoli pro běžný knižní trh (větší část minimálního nákladu přesto skončila ve stoupě). V edici 12 pohádek (1971, 1 sv.) měly vycházet výbory z domácích i světových pohádek ilustrované vždy jedním českým výtvarníkem; předpokládalo se, že jednotlivé publikace budou mít hodnotu dílčí monografie předních představitelů knižní ilustrace pro děti (vyšel však pouze svazek pohádek Vladislava Stanovského Spící zámek ilustrovaný Cyrilem Boudou). Stejně jako jiná nakladatelství musel Obelisk na počátku sedmdesátých let na pokyn ÚV KSČ zařadit do edičních plánů i publikace reflektující dobová politická výročí (mj. antologie Korouhev nadějí z roku 1971, vydaná k 50. výročí založení KSČ).
V polistopadovém období obnovené nakladatelství se dvěma tituly řady Art-Folia (1991, 2 sv.) pokusilo navázat na koncepci někdejší edice Galerie Obelisk, vedle nich však do svého zániku v roce 1994 vydalo pouze dva svazky restaurátorské ročenky Technologia artis.