OHNICE
Skupina navazovala na koncepci tzv. „nahého člověka“, jak ji Kamil Bednář formuloval v eseji Slovo k mladým z roku 1940 (podstata lidství je individuální a vyjevuje se teprve po odhlédnutí od konkrétních sociálních vazeb). Uvedenému přístupu byla blízká filozofie existencialismu, kterou autoři sborníku reflektovali (Jaroslav Červinka: Pokus existenciální filozofie – č. 2) a v níž nacházeli obdobná etická a myšlenková východiska jako v tvorbě Jiřího Ortena (název sborníku je totožný s názvem jeho básnické sbírky). V uveřejněných textech převládá tragické pojetí života a vypjatý smysl pro osobní zodpovědnost a svobodu. Metafyzická úzkost, tragika nicoty a smrti vychází přitom zejména v prvním svazku z válečných prožitků. Autory uveřejněných básní byli Antonín Bartušek, Kamil Bednář, Jiří Daniel, Ivan Diviš, Pavel Gabriel, Josef Hiršal, Miroslav Holub, Vlastimil Kovařík, Jan Pilař, Augustin Skýpala, František Vítek, Josef Zeman a Richard Zika. Každé číslo přineslo po jedné povídce (Vlastimil Kovařík, Ota Kraus) a č. 1 také ukázky ze současné brazilské poezie.
Teoretické statě se zabývaly tématy literárními (Josef Zeman: Transcendentní původ poezie – č. 1, Jaroslav Červinka: Nad Ortenovými elegiemi – č. 2), ale i filozofickými a obecně společenskými. Řada textů se vracela k problémům umělecké angažovanosti a role umělce ve společnosti. Zaznívala z nich obhajoba maximální svobody pro tvůrčí individualitu a odpor k závislosti na úzce pojímaných ideologických tezích a omezených politických zájmech (Zdeněk Urbánek: Poezie a politika – č. 1, Kamil Bednář: Bída spisovatelů – č. 2). Rubrika Zrcadlo života a sebekritiky obsahovala kratší úvahy a deníkové záznamy (Ivan Diviš, Vlastimil Kovařík, Katherine Mansfieldová, Gustav Schorsch). Rubrika Na okraj si všímala estetických problémů jiných uměleckých oborů, hlavně divadla a filmu; ve druhém čísle přinesla také poznámky (Bohuslav Březovský, Jaroslav Červinka, Ivan Diviš) polemizující s kritickým ohlasem prvního čísla, konkrétně s označováním tvorby autorů Ohnice jako literatury buržoazní, přehnaně skeptické a neangažovaně uzavřené před světem soudobé společnosti.