Jan JANDOUREK

Hlavním hrdinou Jandourkových próz bývá intelektuál-individualista, snažící se různými cestami (spiritualita, ženy, psaní literatury) dát smysl vlastnímu životu. Brání mu v tom však jeho bytostná skepse, sklon k ironii, nízká kulturní a morální úroveň soudobého světa a všeobecná krize hodnot. Příznačným rysem Jandourkovy poetiky jsou osobité autorské variace mýtotvorných textů a mísení prvků různých (zejména nižších) žánrů. Prvotina V jámě lvové je apokryfem starozákonní Knihy Daniel. Hlavní hrdina, prorok Daniel, představuje moderního intelektuála, cizince ve světě, v němž žije, nuceného ke střetu s dogmatickou ideologií a mocí. Původní reálie představují spíše kolorit pro příběh posunutý do obecnější roviny, na níž může promlouvat i k současnému čtenáři. V následujících knihách se Jandourek hojně inspiruje žánry populární literatury, především detektivkou (Mord); detektivní zápletka se někdy propojuje též s prvky špionážního a sci-fi románu (Vražda je krásná). Jandourkovy romány vyznívají v tomto smyslu ambivalentně; o postmoderní ironické hře vypravěče vypovídá jednak hlavní postava, filozofující, pochybující a ironizující intelektuál a amatérský detektiv, jednak poučené intertextové aluze. Někdy se vypravěč explicitně přiznává k vědomé a v podtextu ironizující nápodobě populárního žánru (např. v románu o psaní románu Škvár). Jandourkova hra se schématickými postupy brakové literatury je navíc spojená se satirou a parodií současné literární, publicistické a mediální kultury (Bomba pod postelí). V jeho románech se ovšem stále vracejí také etické a duchovní otázky. Hlavní hrdina se s nimi snaží konfrontovat a vyrovnávat sám v sobě a bez pomoci vnějších ideologických opor. K církvi, zejména katolické, i k jiným náboženským organizacím (sektám) zaujímá kritický postoj kvůli pokrytectví jejich představitelů, manipulaci s jedincem a omezování osobní svobody. Tak je tomu zejména v románu Když do pekla, tak na pořádné kobyle, jehož hlavní hrdina po opuštění kněžských řad nepříliš úspěšně hledá seberealizaci v milostných vztazích. Mravní otázky viny a trestu v mezních situacích, resp. práva oplácet krutost aktem nejzazším zaznívají i v podtextu románu Poslední film Zuzany Bergové, předestírajícího na půdorysu žánrového mixu detektivky, thrilleru a melodramatu příběh kněze-spisovatele pronikajícího (s cílem napsání knihy) formou pátrání i osobních rozhovorů do dramatického osudu fiktivní hvězdy prvorepublikového filmu, neskrývaně inspirované reálnými osobnostmi hereček této éry. Netypickou položkou v autorově bibliografii je rozsahem nevelký svazek humorných pohádkových vyprávění (Kočičí pohádky), doprovázených ilustracemi jeho dcery Johany.
Jandourkova literární tvorba je ovlivněna jeho odborným teologickým a sociologickým vzděláním a profesní zkušeností z prostředí církve a médií. Zájem o spiritualitu se projevil v knihách rozhovorů s Tomášem Halíkem (Ptal jsem se cest) a Václavem Malým (Cesta za pravdou), Jandourek ovšem inklinuje také k tématům výchovným a psychologickým (rozhovor s psychologem Zdeňkem Matějčkem Naděje není v kouzlech). V osobněji pojatém dialogu s Danielem Hermanem (Srdcem proti ostnatému drátu) se autorovo duchovní zázemí protnulo s angažovaným postojem k situaci v církvi i společnosti. Ten dokládají i jeho esejistické knihy, adresované buď přímo mladému čtenáři (O víře trochu jinak) nebo širšímu, laickému, nebo „duchovně“ hledajícímu publiku (Pohanokřesťanské meditace, Svatí a kacíři světových náboženství), v nichž probírá základní články víry a nevyhýbá se ani tématům v církvi tabuizovaným (antikoncepce, potrat, rozvod, přítomnost zla a absurdity ve světě) či konfrontacím s jinými náboženstvími. Jednotlivá témata nepojednává dogmaticky, nýbrž problémově; zdůrazňuje osobní, zodpovědný prožitek víry, schopnost klást otázky a hledat vlastní odpovědi. K tématu duchovního hledání a k problematice náboženských jistot a konverze autor upírá pozornost v knize Něco je nad námi – a my jsme pořád dole, z podstatné části založené na rozsáhlých citátech, popř. parafrázování jiných autorů. Se snahou o popularizaci náboženských témat vznikla publikace Když papež odchází..., v níž autor shrnuje historii a základní atributy papežského úřadu.
Charakter odborných příruček pro studenty sociologie a dalších humanitních oborů či poučené zájemce o obor mají Jandourkovy publikace Sociologický slovník, Úvod do sociologie a Slovník sociologických pojmů, podobně jako popularizační texty Průvodce sociologií, Vzestup a pád ateismu či Sociologie zločinu, kde uplatnil mj. i své zaujetí žánrem detektivky. Ozvláštněnou formu se autor pokusil vtisknout knize Průvodce šílené socioložky po vlastním osudu, psané po vzoru Tigridova populárního Průvodce inteligentní ženy po vlastním osudu a koncipované jako beletrizovaný úvod do historie sociologie a její problematiky.