Milan DĚŽINSKÝ
Milan Děžinský absolvoval Střední průmyslovou školu papírenskou ve Štětí, obor obalová technika (maturoval v roce 1992). Poté studoval na Univerzitě J. E. Purkyně v Ústí nad Labem učitelství českého a anglického jazyka (absolvoval v roce 1999 prací Ivan Wernisch – proměny básníkovy poetiky). V letech 1996–2001 působil jako učitel českého jazyka a literatury a anglického jazyka na střední škole. Od roku 2001 učí angličtinu na soukromé škole v Roudnici nad Labem.
Během vysokoškolských studií působil v redakci studentského časopisu Okruh. Dále spolupracoval s redakcemi časopisů Weles a Host. Básně, překlady a recenze publikoval v časopisech Tvar, Host, Nové knihy, Psí víno, Weles, Pandora (v roce 2009 básně ze sbírky Tajný život), Listy, Modern Poetry in Translation (2020) ad. Časopisecky vyšly jeho překlady anglofonní poezie (Theodore Roethke, Emily Dickinsonová, Hilda Doolittleová, Robert Lowell, Karle Wilson Bakerová, James Wright, William Carlos Williams, Robert Bly, Philip Norton aj.). – Český rozhlas na stanici Vltava vysílal pásma z Děžinského básnických sbírek Kašel mé milenky (1998), Přízraky (2007), Tajný život (2013), Obcházení ostrova (2017) a Hotel po sezóně (2021) a také jeho překlady veršů Sharon Oldsové (2016, společně s Y. Shanfeldovou). – V roce 2009 inicioval podle amerického vzoru vydávání ročenek Nejlepší české básně v nakladatelství Host (do roku 2019). – V roce 2014 byl nominován na Drážďanskou cenu lyriky, v roce 2016 se stal laureátem Ceny Václava Buriana za poezii. V roce 2018 získal se sbírkou Obcházení ostrova cenu Magnesia (Moleskine) Litera za poezii.
Debutoval sbírkou Černá hodinka, v níž expresivně zachytil okamžiky a nálady prožité v uzavřených prostorách pokoje a bytu. V následující sbírce Kašel mé milenky již vstupuje do krajiny, jeho básně ovšem nejsou popisnými krajinomalbami, autor obraz krajiny rozbíjí, aby ho znovu složil a vnutil mu strukturu mozaiky. Její nedoslovnost a snová obraznost umožňují gradovat náladu, což prospívá záměru evokovat pocity rozpadu, marnosti a znechucení, které se koncentrují okolo motivu lidské figury. Vnější prostor postavy ohrožuje, útočí na ně, poslední možností úniku z atmosféry nepojmenovatelného děsu je smích, respektive škleb. V brutální deziluzivnosti se Děžinský blíží poetice německého expresionisty Gottfrieda Benna. Ve sbírce Slovník noci se jeho pozornost přesouvá od emocionality k meditaci, sebereflexi a filozofujícímu uchopení jazyka, světa a kosmu, v němž žijeme. Nokturnální ráz a stálé návraty k základním existenciálním otázkám určují rovněž sbírku Přízraky, v níž ovšem reflektuje i rodinné vztahy a každodennost, často i s návraty k dětskému údivu nad světem a životem. Skepse a marnost v kombinaci s výraznou metaforikou a zámlkami vrcholí prozatím ve sbírce Šestý prst. – V knize Hotel po sezóně se Děžinský pokusil vytvořit ohlasovou poezii, odkazující zejména na básnickou tradici modernismu a autorů první poloviny dvacátého století.
BIBLIOGRAFIE
Poezie: Černá hodinka (BB 1996); Kašel mé milenky (BB 1997); Slovník noci (BB 2003); Přízraky (BB 2007); Tajný život (BB 2012); Obcházení ostrova (BB 2017); Hotel po sezóně (BB 2020); Šestý prst (BB 2022).
Překlady: S. Oldsová: Papežův penis a jiné básně (2014, s Y. Shanfeldovou); M. Hamer: Jak chytit krtka (2019, přel. V. Ettler).
Příspěvky ve sbornících a almanaších: Almanach Pant 1990–1995 (1995); Weles. Vánoční almanach (1996); Žleby 97 (1997); Pětlet (1999); Skřípavá hudba vrat (2000, též ed.); Od břehů k horám (2000); Ryby katedrál (2002); Antologie nové české literatury 1995–2004 (2004); S tebou sám (2005); Báseň mého srdce (2005); Antologie české poezie. II. díl (1986–2006) (2007); Nejlepší české básně 2009 (2009); Nejlepší české básně 2011 (2011); Sto nejlepších českých básní 2012 (2012); Nejlepší české básně 2013 (2013); Nejlepší české básně 2014 (2014); Cena Václava Buriana Olomouc (2016); Nejlepší české básně 2017 (2017); VERSschmuggel / Překladiště (2019); Pandezie (2021); Svornost marnost barbarství (2021).
LITERATURA
Studie a články: J. Štolba: V rameni kus křídla, in M. D., Přízraky (2007); O. Štindl: Básníci a vykladači II, Listy 2017, č. 3; P. Koťátko: Básníci a vykladači XX, Listy 2020, č. 2.Recenze: Černá hodinka: R. Fridrich, Weles 1996, č. 4 * Kašel mé milenky: J. Staněk, Tvar 1998, č. 3; -pak- (= P. Kotrla), Texty 1999, č. 12; R. Fridrich, Host 1998, č. 4 * Slovník noci: M. Chocholatý, Weles 2003, č. 18; R. Kopáč, Právo 22. 7. 2003; P. Odehnal, Tvar 2004, č. 8 * Přízraky: M. Fucimanová, Host 2008, č. 5; R. Fridrich, Weles 2008, č. 34; J. Staněk, Tvar 2007, č. 21; J. Řehák, Tvar 2007, č. 21; J. Havlíček, iLiteratura 10. 4. 2008 (online) * Tajný život: M. Alexa, iLiteratura 17. 12. 2012 (online); J. Štolba, A2 2013, č. 12; L. Selepko, Tvar 2013, č. 4; S. Racková, Tvar 2013, č. 4; A. Hauznerová, Souvislosti 2013, č. 3; I. Harák, Weles 2013, č. 54; O. Buddeus, Psí víno 2013, č. 63; A. Borzič, A2 2013, č. 12 * Obcházení ostrova: O. Stehlíková, Tvar 2017, č. 16; J. Řehák, Tvar 2017, č. 16; L. Staněk, iLiteratura 25. 10. 2017 (online); T. Čada, A2 2017, č. 18; M. Vejlupek-Čerchovský, Haló noviny 17. 10. 2018, příl. Literatura-Umění-Kultura, č. 42; S. Martínková-Racková, Host 2018, č. 1; A. Hauznerová, Souvislosti 2018, č. 1 * Hotel po sezóně: F. Uher, Haló noviny 1. 7. 2020, příl. Literatura-Umění-Kultura, č. 26; L. Staněk, iLiteratura 19. 8. 2020 (online); O. Horák, LidN 30. 5. 2020, příl. Orientace; J. M. Heller, Tvar 2020, č. 14; Jitka N. Srbová, Tvar 2020, č. 14 * Šestý prst: O. Stehlíková, Tvar 2022, č. 10; J. M. Heller, Tvar 2022, č. 10; L. Slezák, iLiteratura 1. 6. 2022 (online); K. Schewczuková, Host 2022, č. 7.
Rozhovory: Š. Nevidalová, Tvar 1999, č. 5; O. Horák, Tvar 2003, č. 7; M. Jareš a B. Správcová, Tvar 2010, č. 14; Š. Kučera, Právo 28. 2. 2013, příl. Salon č. 811; M. Stöhr, Host 2017, č. 9; S. Antošová a J. Straka, Tvar 2019, č. 14 (společně se S. Poppem).