Slovník české literatury po roce 1945
Luisa NOVÁKOVÁ
* 19. 10. 1971, Brno
Prozaička, básnířka, editorka, překladatelka, autorka knih pro děti a mládež
Luisa Nováková pochází z umělecky založené rodiny: matka, spisovatelka a výtvarnice Zuzana Nováková (1943); otec, nakladatelský redaktor a spisovatel Jaroslav Novák (1935); sestra Ester Nováková (1978), prozaička a editorka.
Po studiu na Gymnáziu Slovanské náměstí v Brně (maturita 1990) absolvovala Luisa Nováková češtinu a polštinu na Filozofické fakultě MU (1996); v diplomové práci Dětská literatura na pranýři se věnovala dopadům únorových změn po roce 1948 na českou literaturu pro děti a mládež. V roce 2003 obhájila na téže fakultě dizertační práci Hledání a proměny - K historii české pohádky ve čtyřicátých letech dvacátého století (Ph.D.). V letech 1990–1991 působila jako redaktorka časopisu pro děti Zvonky a tato zkušenost ovlivnila její volbu studijního oboru. V období 1997–2004 pracovala jako nakladatelská redaktorka (nakladatelství Akcent – Edice Akcent Blok, později přidružená vydavatelská společnost Vydavatelství Blok). Od roku 2003 (v návaznosti na přechozí externí spolupráci) je odbornou asistentkou Ústavu české literatury a knihovnictví Filozofické fakulty MU.
Po studiu na Gymnáziu Slovanské náměstí v Brně (maturita 1990) absolvovala Luisa Nováková češtinu a polštinu na Filozofické fakultě MU (1996); v diplomové práci Dětská literatura na pranýři se věnovala dopadům únorových změn po roce 1948 na českou literaturu pro děti a mládež. V roce 2003 obhájila na téže fakultě dizertační práci Hledání a proměny - K historii české pohádky ve čtyřicátých letech dvacátého století (Ph.D.). V letech 1990–1991 působila jako redaktorka časopisu pro děti Zvonky a tato zkušenost ovlivnila její volbu studijního oboru. V období 1997–2004 pracovala jako nakladatelská redaktorka (nakladatelství Akcent – Edice Akcent Blok, později přidružená vydavatelská společnost Vydavatelství Blok). Od roku 2003 (v návaznosti na přechozí externí spolupráci) je odbornou asistentkou Ústavu české literatury a knihovnictví Filozofické fakulty MU.
Publicistické a redakční texty otiskovala na začátku 90. let 20. století v časopise pro děti Zvonky; odborné práce publikuje v Ladění a Literárních novinách. – S literární tvorbou souvisí i výtvarná a ilustrátorská činnost Luisy Novákové. Vlastními ilustracemi doprovodila některá svá literární díla, ale i edice jiných autorů (například Václav Kosmák, Františka Stránecká a další: Dva Štědré večery, 1995; Gabriela Preissová, Václav Kosmák a další: Vánoční dárek, 1996; Zuzana Nováková: Jak beránci zabloudili, 1996; Jan Zahradníček: Skrytý pramen, 1997; Maria z Czartoryskich: Malvína aneb Předvídavost srdce, 1998; Klement Bochořák, Ignát Herrmann a další: Štědrovečerní návštěva, 1998; Božena Němcová, František Pravda a další: Cesta z pouti, 2000; Zuzana Nováková: Stínání luny, 2000; Zuzana Nováková: Bílý koníček. Pověsti ze Slovácka, 2002; Mark Twain: Panna ve zbroji, 2002; Zdeněk Vyhlídal: Odbíjí půlnoc. Pověsti ze Žďárska, 2002; Klement Bochořák: Ohnivá noc. Tajemné příběhy a pověsti z Moravy, 2004; Jan Skácel: Překrásná je nepotřeba nářku, 2006). Samostatné výstavy uspořádala v Brně (1995, 1998, 2000) a Tišnově (1995), zúčastnila se kolektivní výstavy v rámci Literárního května ve Zlíně (2002). – Jako výtvarnice užívá pseudonymy Luisa Bernadetta (zejména pro časopisecké ilustrace), Kateřina Doležalová (umělecká fotografie); publicistické a odborné texty signuje šifrou -ln-.
První prózy Novákové Sestra volavek a Kámen vládců na sebe v kontextu literatury pro mládež právem strhly pozornost pro žánrovou kontaminaci pohádek, pověstí a rytířského románu, provázenou promyšlenou koncepcí dobrodružného děje, v němž autorka před vnějšími efekty upřednostnila symboličnost postav i fiktivního prostředí. Jasně formulované etické poselství, ve kterém očistnou sílu představuje láska v podobách od milenecké až po mateřskou, prostupuje i dalšími autorčinými prózami, jež se obracejí k dospívajícím a dospělým čtenářům (diptych historických povídek Izaldiny bílé ruce, romány Překročit Sabiren, Krajina s jednorožcem). Baladicky vyhrocené osudy románových postav splétá Nováková ve fantastickém časoprostoru, který vytvořila již ve svých prvotinách (Jitaber, Tryn, Damal, Rozemsko) a obdařila propracovanou mytologií. Jeho atmosféru přesvědčivě evokuje za pomoci archaizující jazykové stylizace a bohaté metaforiky v básnivých popisech krajiny a přírodního cyklu. Básnická sbírka A potají čítá 33 básní, v nichž se objevuje inspirace rodným Brnem, ale ožívají zde i magické končiny z autorčiny fantazie. V lyricko-epických verších buduje Nováková za pomoci četných literárních a historických aluzí působivá podobenství a paralely. Výrazová čistota a vytříbenost se pojí se schopností neokázale zprostředkovat subjektivní prožitek i s jeho spirituálním přesahem.
BIBLIOGRAFIE
Beletrie: Sestra volavek (P pro děti, 1997); Kámen vládců (P pro děti, 1997); Překročit Sabiren (R 1999); Izaldiny bílé ruce (PP, 1999); A potají (BB, 2004); Krajina s jednorožcem (R 2006).Překlad: J. Dobraczyński: Neporazitelná armáda (1999).
Připravila k vydání: I. Blatný: Jedna, dvě, tři, čtyři, pět (1997); K. Schulz: Prsten královnin (1998); V. Renč: Perníková chaloupka (1998); J. Janouch: U toledské brány (1999); V. Renč: Vrstvení achátu. Vybané spisy I. (2000); V. Renč: Zpěvy u jesliček (2000); V. Renč: S anděly si nelze připíjet. Vybrané spisy II. (2000); F. Křelina: Můj otec kapitán (2001); V. Renč: Hlas Páně tříští cedry (2001); J. Janouch: Kouzelný bubínek (2006).
LITERATURA
Recenze: Sestra volavek; Kámen vládců: souborné recenze N. Sieglová, Ladění 1998, č. 2; M. Šubrtová, MFD 10. 9. 1998; J. Rečková, Ikarie 1998, č. 4 * Překročit Sabiren: po (= J. Poláček), Ladění 2000, č. 2 * A potají: H. Svanovská, Host 2006, č. 3 * Krajina s jednorožcem: V. Vařejková, Ladění 2007, č. 1; H. Svanovská, Komenský 2007, č. 2.Rozhovory: M. Šimková, MFD 28. 8. 1998; F. Šalé, Duha 1999, č. 3; L. Kosová, KULT 2000, č. 5.
Autor hesla: Milena Šubrtová (2008)
Aktualizace hesla: 5. 12. 2008
(mš)
Aktualizace bibliografie: 5. 12. 2008
(mš)