Hana ANDRONIKOVA

Hlavním tématem autorčiných próz jsou mezilidské vztahy, jejichž osobité pojetí vyplývá ze zachycení postav v mezních životních situacích, jež odhalují jejich povahové dispozice, prověřují sílu osobnosti a schopnost odolávat tlaku nepříznivého osudu. Příznačným rysem všech jejích textů je také jejich prostorové situování napříč celým světem, nevyjímaje exotických reálií. Prvotina Zvuk slunečních hodin vypráví dramatický příběh rodiny inženýra, zaměstnaného v Indii na stavbách Baťových továren, a jeho židovské manželky, kteří se v předvečer druhé světové války vracejí do Čech postarat se o umírající rodiče a tragicky uvíznou v okupované zemi. Z propracované psychologické i profesní charakteristiky postav, z detailního líčení prostředí, ale i ze seznamu primární a sekundární literatury připojeného k beletristickému textu je patrná autorčina podrobná odborná příprava; jádrem románu je nicméně především emotivní milostný příběh. Jednotlivé povídky prozaického souboru Srdce na udici (spolu s texty publikovanými v letech 2002–2009 časopisecky či v antologiích též v posmrtně vydané knize Vzpomínky, co neuletí) tvoří osobní výpovědi povahově různorodých postav, jež okolnosti přiměly bilancovat dosavadní život a vysvětlit své životní postoje. Ačkoli do osudu vypravěčů tentokrát nezasahují dějinné zvraty, ale více či méně běžné každodenní obtíže, všichni jsou nuceni najít způsob, jak se vyrovnat s osobní krizí. Také tématem poslední prózy Nebe nemá dno je hledání východiska v situaci, kdy jsou zpochybněny i elementární jistoty. Onemocnění rakovinou povzbudí hlavní hrdinku k revoltě vůči racionalisticko-materialistické mentalitě západní kultury, v níž je lidské tělo vnímáno jako nástroj, jenž je třeba opravit, a ona se intuitivně rozhodne nejprve obnovit svou duševní sílu. Nové vjemy a těžko vysvětlitelné prožitky, s nimiž je konfrontována v peruánské džungli a posléze v nevadské poušti, jsou pro její kritickou evropskou mysl obtížně přijatelné, což se v autobiograficky založeném textu projevuje jednak sebeironickým postojem, jednak překotným a záměrně neurovnaným spádem vyprávění.