Slovník české literatury po roce 1945

Helena LONGINOVÁ

* 3. 1. 1930, Jindřichův Hradec

† 27. 8. 2015, České Budějovice

Prozaička a autorka románů pro ženy

Provdaná Podzimková, po rozvodu si vzala zpět své dívčí jméno. – Její otec byl řídícím učitelem. Dětství Longinová prožila v Benešově u Černovic v jižních Čechách, v roce 1937 se s rodinou přestěhovala do Kamenice nad Lipou, kde chodila do obecné a měšťanské školy, maturovala na gymnáziu v Jindřichově Hradci (1949). Od téhož roku žila v Praze, v roce 1950 začala studovat na FF UK germanistiku a češtinu (absolvovala prací Heinrich Heine Fischerův, Gellnerův, Neumannův a Nezvalův). Po promoci (1955) nastoupila jako profesorka němčiny na Jazykovou školu v Praze, kde učila až do odchodu do důchodu v roce 1988. Poté se věnovala literární tvorbě.

V mládí hrála ochotnicky divadlo, psát však začala relativně pozdě. Debutovala roku 1981 ve Vlastě. Dále přispívala povídkami do periodik: Ahoj na sobotu, Rudé právo, Svobodné slovo, Zemědělské noviny, Kmen aj. Spolupracovala též s Československým, resp. Českým rozhlasem – pro vysílání upravila své monodrama Robertovi s láskou, napsané pro herečku Lubu Skořepovou, která s ním vystupovala v pražské Viole (rozhl. adaptace s titulem Sólo pro bílého králíka, spoluautor a r. Josef Henke, 1991); dále je autorkou původní rozhlasové hry Hervé! Ty šílíš! (1997, r. V. Rusko). – Užívala pseudonymu Viktor Danielovský.

První prózy Heleny Longinové, inspirované především zážitky z dětství prožitého v malebných jižních Čechách, vyprávějí s moudrým nadhledem, humornou nadsázkou a smyslem pro ozvláštňující detail groteskní příběhy bizarních figurek (povídkový tryptich Proč umírá sánská koza). Autorčino základní téma – schopnost svérázných postav nalézt smysl bytí v harmonickém a tolerantním vztahu k ostatním lidem – rozvíjí také kronika Koncert pod kaštany. Na pozadí proměňujícího se životního stylu od roku 1910 až po současnost jsou v ní zachyceny osudy čtyř generací mnohačlenné a soudržné rodiny venkovského učitele. Poetičnosti prozaické výpovědi dosahuje autorka jak využitím imaginativní kauzality, lyrizující perspektivy, expresivního vypravěčství a bohaté metaforičnosti hrabalovského typu, tak i konfrontací několika subjektivních pohledů. Od poloviny devadesátých let se Longinová orientovala především na prózu lehčího, čtivějšího zaměření, tzv. ženskou literaturu a literaturu pro dívky – hojně publikovala v Knihovničce Večerů pod lampou. I v těchto příbězích, byť vypravěčsky přímočařejších, se projevuje autorčin osobitý styl, typický civilním dialogem a paradoxním spojováním komického s vážným; tematicky se příběhy věnují komplikovaným rodinným vztahům a vazbám, úskalím partnerské nebo osobní životní krize a obtížím dospívání. Řadu prací z tohoto období autorka později přepracovala do literárně náročnější podoby.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Proč umírá sánská koza (PP 1987; titulní próza přeprac. in Růžová kočka v kleci, 2009); Koncert pod kaštany (PP 1989); Robertovi s láskou (monodrama, rozmnož., 1990, s J. Henkem, prem. 1989, něm. s tit. Die Pragerin, rozmnož., 1993, i prem., překl. E. Hartmannová; přepracováno jako P 2010); Dvanáct ořechových dortů (D, rozmnož., 1991; přepracováno jako P 1994); Ve světle reflektorů (P 1993, pod pseud. Viktor Danielovský); Kouzlo růžových střevíčků (P 1994, pod pseud. Viktor Danielovský); Ženich na inzerát (P 1994, pod pseud. Viktor Danielovský); S námi tančí někdo třetí (P 1994; rozšíř. vyd. 2011); Stále jsem blízko tebe (P 1994); To budou krásné vánoce! (P 1994); Vůně mléčné čokolády (P 1994); Táta se vrátí (P 1994; přeprac. in Kukačky, 2012); Ostrov San-su-sy (P 1995); Zlatý hřeb programu (P 1995); Nápadníci slečny Jiřiny (P 1995); Loučení s letními hosty (P 1995; rozšíř. vyd. s tit. Letní hosté, 2010); Ještě chvíli s tátou! (P 1995); Přitančím za tebou po špičkách (P pro mládež, 1996); Splněný sen (P 1996); Album v modrém sametu (P 1997); Valčík pro nás dva (P pro mládež, 1998); Je mi čtrnáct! (P pro mládež, 1998); Hvězda jménem láska (P 1999); Pomerančové květy pro nevěstu (P pro mládež, 1999, přeprac. s tit. Pomerančové květy in Kukačky, 2012); Kluci milují princezny (P pro mládež, 1999); Jedno léto s tebou (P pro mládež, 1999); Hlavní roli hraju já! (P pro mládež, 1999); Sladká chuť hořkého medu (P 2000); Rostou v Austrálii moruše? (P 2000); Navštívila jste již Bahamy, milostivá paní? (P 2000; přeprac. s tit. Bahamy in S námi tančí někdo třetí, 2011); Kdo potkal krásnou Isabelu (P pro mládež, 2001; přeprac. s tit. Isabela in Posedlost, 2013); Horké léto uprostřed života (P 2001; přeprac. s tit. Láska uprostřed léta in Robertovi s láskou, 2010); Bloudění ve vysoké trávě (P 2001); Až přiběhne hříbátko... (P pro děti, 2001); Sorry, Mary! Ze svůdníka náhradním tátou snadno a rychle (P 2004); Možná jsem víla... (P pro děti, 2006); Borůvkový piknik (P 2008); Růžová kočka v kleci (PP 2009); Robertovi s láskou (PP 2010); S námi tančí někdo třetí (PP 2011); Kukačky (PP 2012); Posedlost (PP 2013).
Příspěvky ve sbornících: Křehké jistoty (1989); Sám přes Atlantik (1993).

LITERATURA

Recenze: Proč umírá sánská koza: Z. Heřman, Kmen 1987, č. 36; B. Svadbová, Kulturní rozvoj 1988, č. 18; M. Suchomel, Brněnský Večerník 22. 7. 1987 (též in Co zbylo z recenzenta, 1995) * Koncert pod kaštany: J. Rulf, ZN 11. 11. 1989; Z. Heřman, Kmen 1990, č. 1; I. Zítková, Jihočeská pravda 27. 2. 1990. * Přitančím za tebou po špičkách: R. Ditmar, NK 1996, č. 45 * Album v modrém sametu: R. Ditmar, NK 1998, č. 10 * Valčík pro nás dva: R. Ditmar, NK 1998, č. 30 * Je mi čtrnáct!: ik, Haló noviny 10. 3. 1999 * Pomerančové květy pro nevěstu: (pe), Haló noviny 13. 1. 2000 * Hlavní roli hraju já!: I. Zítková, NK 2000, č. 22 (též ad Pomerančové květy pro nevěstu) * Rostou v Austrálii moruše?: I. Zítková, NK 2000, č. 19 * Sladká chuť hořkého medu: I. Zítková, NK 2000, č. 27; bíl, Českobudějovické listy 13. 5. 2000, příl. Víkendové listy * Navštívila jste již Bahamy, milostivá paní?: I. Zítková, NK 2001, č. 3 * Bloudění ve vysoké trávě: I. Zítková, NK 2001, č. 16 (též o Horké léto uprostřed života).
Rozhovory: Z. Pšenicová, VP 12. 11. 1987; red., K revue 2007, č. 12; red., K revue 2009, č. 9; Z. Kotalová, Tučňák, červenec 2010 (příl. Tučňák senior).
Vzpomínka: J. Válková, Zpravodaj města Kamenice nad Lipou, říjen 2015.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Bibliografická databáze ÚČL AV ČR

Autor hesla: Blanka Svadbová (1994)

Aktualizace hesla: 15. 1. 2019 (ap)

Aktualizace bibliografie: 15. 1. 2019 (ap)

zpět na hlavní stranu