Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Vladimír BINAR

* 6. 10. 1941, Velké Meziříčí 
† 13. 1. 2016, Praha 
 
Literární historik, editor, prozaik, překladatel
 Narodil se v rodině berního úředníka, který po únoru 1948 nuceně pracoval jako dělník. Po maturitě na jedenáctileté střední škole v Opavě (1958) nebyl Binar z politických důvodů přijat ke studiu a pracoval jako papírenský a betonářský dělník. Od roku 1961 studoval na FF UK bohemistiku a filozofii; v letech 1965–1968 byl v rekonvalescenci po komplikovaném úrazu. Absolvoval roku 1968 diplomovou prací Jakub Deml – vymezení vnitřního vývoje osobnosti a díla. V roce 1969 se stal odborným asistentem na katedře české literatury FF UK (PhDr. 1970 prací Jakub Deml), roku 1975 však dostal výpověď a žil ve svobodném povolání. Působil jako editor a překladatel z francouzské a slovenské literatury. Od roku 1989 byl redaktorem v nakladatelství Práce, v roce 1990 se vrátil na katedru, posléze transformovanou v Ústav české literatury a literární vědy FF UK. V rámci přednáškové činnosti, tematicky čerpající z problematiky české literatury první poloviny 20. století, navštívil v osmdesátých a devadesátých letech Vídeň, New York a Mnichov; pro jeho původní literární tvorbu jsou však důležité zejména pobyty ve Francii a Francouzské Polynésii (1973, 1976, 1983–1985, 1994 i v dalších letech). – Manželka Miroslava Binarová (*1951, roz. Klima), původem z Tahiti, překládá a vyučuje jazykům (francouzština, španělština, čeština).
 

Verši, prózou a literárněhistorickými pracemi přispíval od roku 1961 do periodik: Červený květ, Host do domu, Mladá fronta, Listy, Glosy ze Strahova, Výběr a Wiener slawistischer Almanach (1979 zde edice Demlových textů doprovozená studií Jakub Deml – básník tragičnosti české individuality). Po roce 1989 publikoval v Nových knihách, Lidových novinách, Revolver revue, Souvislostech a České literatuře, v literárním časopise Podium (Vídeň) a v literární příloze novin Augustin, nazvané Der Hammer (Vídeň). Vedle řady literárních pásem (z děl Jakuba Demla, Stanislava Vodičky, Vítězslava Nezvala, Bedřicha Fučíka, F. X. Šaldy, Charlese Baudelaira a francouzských prokletých básníků), inscenovaných především v Památníku národního písemnictví nebo v pražské poetické vinárně Viola, byl Binar rovněž autorem scénáře k trojdílné televizní hře Mrtvé duše (Bratislava 1970: 1. Nákupčí duší, 2. Zrcadla, 3. Bludiště, r. Dušan Palka, podle Nikolaje Vasiljeviče Gogola) a pro Československý rozhlas scenáristicky připravil mj. literární pásma Jan Amos Komenský: Orbis pictus (1970) a Bratr Oldřich, Čech z Furlánska (1970).
V roce 1977 založil spolu s Bedřichem Fučíkem samizdatové vydavatelství Rukopisy VBF, pro něž editorsky připravil především čtrnáctisvazkové Dílo Jakuba Demla (1978–1983, s Bedřichem Fučíkem, obsahuje také Zprávu o díle Jakuba Demla napsanou Binarem a Bedřichem Fučíkem, 1978), jakož i další demlovské edice: Jakub Deml: Ledové květy (1978), Dopisy Jakuba Demla Vítězslavu Nezvalovi (1980), Listy Jakuba Demla Janu Amosi Vernerovi (1980), Trialog (korespondence Vladimíra Holana, Jakuba Demla a Vlastimila Vokolka, 1980), Listy Jakuba Demla Čeňku Vořechovi (1982), K Březinovi (1983), Trialog: Nezval – Deml – Holan (soubor vzájemné korespondence, dedikací, básní a esejistických projevů, 1986). Spolu s Mojmírem Trávníčkem pro Rukopisy VBF uspořádal a vydal Dílo Bedřicha Fučíka (1986–1989, 6 sv.) a publikace Stanislava Vodičky Básník Jakub Deml v Tasově (1978) a Umírající kolátora (1980–1981) a Rudolfa Klimy Monsieur Sakra (1979). V rámci Rukopisů VBF publikoval i vlastní práce Čin a slovo (eseje o Jakubu Demlovi, 1978), Číňanova pěna (próza, 1981), Playback (román, 1981), Dimanche à Paris (próza, 1986), Hlava žáru (výbor z básní z let 1959–68 + Kolokvia I, vzpomínková deníková próza, 1986), Emigrantský snář (soubor korespondence z let 1983–1985, 1995).
V roce 2010 mu byla udělena Výroční cena Nadace Český literární fond; v roce 2012 získal za triptych Číňanova pěna Cenu Česká kniha a Cenu Jaroslava Seiferta. – V periodikách či v samizdatu užíval šifry V. B., své rané verše publikoval časopisecky pod pseudonymem Vladimír Rybka.

 Literárněvědné texty Vladimíra Binara jsou založeny na analyzujícím přístupu k vnímání literárního díla jako soustavy vzájemně se podmiňujících složek a spějí k vyjádření syntetizujícího charakteru tvorby, zahrnujícího stejně tematická jako žánrová, ideová a historická východiska. Ústředním tématem Binarovy odborné práce se stalo dílo Jakuba Demla, jemuž se věnoval jako interpret i editor. Svá celoživotní demlovská studia shrnul ve svazku Čin a slovo, soustřeďujícím texty různých žánrů: od přepracované verze diplomové práce přes studie, články, přednášky, doslovy, ediční komentáře a návrhy až po rozhovory poskytnuté na téma Demlova díla a jeho edičního zpracování. Určující roli v Binarově interpretačním, resp. edičním přístupu sehrává snaha nalézt to, co spisovatelovo dílo navzdory vnější roztříštěnosti a rozmanitosti sjednocuje v jeden kompaktní celek. Kromě Demla se Binar věnoval i dalším autorům a svou bohatou editorskou činnost provázel řadou komentářů a doslovů (k dílům Bedřicha Fučíka, Stanislava Vodičky, Františka Gellnera, Karla Tomana, Fráni Šrámka aj.), v nichž taktéž uplatňoval svůj syntetizující přístup.
Binarovu juvenilní imaginativní tvorbu představuje reprezentativní výbor Hlava žáru, v němž básně a další texty z let 1959–1968 reflexivně doplňuje vzpomínková próza Kolokvia I, napsaná v polovině osmdesátých let. Autorova poezie je postavena na silné evokaci atmosféry smyslově prožívaného okamžiku. Prostřednictvím básnické řeči a práce paměti nechává lyrický subjekt prostupovat přítomnost s minulostí, přebásněním paměti se snaží ukotvit svou existenci; mísí skutečné a fantastické v naději, že tak pronikne k tajemství bytí. Pro jeho verše je příznačná fascinace konkrétně viděným každodenním životem a zároveň fascinace snem, jenž realitu transponuje do vyšší roviny bytí. Napětí mezi touhou oddat se fikci a nemožností uniknout všeobsahující žité skutečnosti, která fikci-sen drasticky rozrušuje, je základním rozporem Binarovy tvorby. Východisko z něj autor nachází v konfrontaci obou zdánlivých antagonismů a zároveň v jejich propojování do paradoxní koexistence, v níž realita implikuje sen a naopak. V básních z přelomu šedesátých a sedmdesátých let, knižně shrnutých ve sbírce Rty na sněhu, je někdy až do krajnosti vystupňována fragmentizace výpovědi, zdůraznění rytmu s sebou zároveň nese i posílení významu zvukové stránky slova.
Úsilí zachovat významové napětí při souběžném omezení fabulace charakterizuje i Binarovy prózy. V románu Playback, lyrickém toku postřehů, dojmů a vizí, toto úsilí nabylo podoby jediného souvětí, umožňujícího variovat a významově konfrontovat jednotlivé komponenty výpovědi. Neoddělitelné prolínání snu a reality, obrazně vyjádřené motivem měsíčního svitu, představuje rovněž hlavní pojítko tří obdobně formálně utvářených próz vydaných v knižním souboru Číňanova pěna. Dílčí obrazy „somnambulního třeštění“, prostupující všední realitou, jsou zde propojeny v jedinou všeobsáhlou metaforu, která vyslovuje trpkost i chválu lidské existence a která se vystižením nuancí duchovního života snaží o chápání světa jako celku. V Emigrantském snáři vyrůstá ze sekvence dopisů, zaslaných v průběhu dvou let rodině a přátelům z exotického Tahiti, obraz života, napjatého mezi Tahiti a Čechami, mezi privátním a společensko-kulturním děním. Text se pohybuje na žánrovém pomezí románu v dopisech a dokumentu.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie a práce o literatuře: Playback (P 2001); Emigrantský snář (korespondence 2003); Hlava žáru (BB, PP, 2009); Čin a slovo (EE, 2010); Číňanova pěna (PP 2011); Rty na sněhu (BB 2014).
Uspořádal a vydal: J. Deml: Tasov (1971, V. B. bibliografie a studie, vše další Miloš Dvořák) + Miriam – Moji přátelé (básně v próze 1990) + Pilger des Tages und der Nacht. Prosa, Lyrik, Tagebuchtexte (Mnichov 2005, s Christou Rothmeierovou) + F. X. Šalda a další (2008; Zápisník o Šaldovi, č. 15) + Pozdrav Tasova (2013); Odevzdal jsem svůj lístek ve znamení revoluce (rozmnož., 1977); S. Vodička: Tam, kde usínají motýlové (1978) + Planina ticha (1983, pův. s tit. Umírající kolátora) + Na vzdušné pěšince (1984) + Jepičí okamžiky (1990) + Básník Jakub Deml v Tasově (vzpomínky 2001); Ikaros věčně živý – Vyprávění o odvěké touze člověka létat (BB a PP 1980); Poutníkův labyrint světa (BB a PP 1980); M. Stryjová: Nad rovinou (PP 1982); J. Neruda: Zelená hvězdo v zenitu (BB 1984); Živý pramen – Výbor z české a slovenské lidové poezie (BB 1984); J. Čapek: Rodné krajiny (PP 1985); V tvou korunu, živote – Výbor z poezie F. Gellnera, K. Tomana a F. Šrámka (BB 1989); J. Kostohryz: Melancholie (PP 1991); B. Fučík: Čtrnáctero zastavení (1992, s M. Trávníčkem) + Píseň o zemi (1994, s M. Trávníčkem) + Setkávání a míjení (1995, s M. Trávníčkem) + Kritické příležitosti I (1998, s M. Trávníčkem) + Kritické příležitosti II (2002, s M. Trávníčkem) + Rodná krajina básníkova (2003) + Paralipomena (2006); Lilly Hodáčová: Zpěv Orfeův (1995); K. Švestka: Couvání do času (PP 1997, s autorem + J. Jiskrovou).
Samizdatové edice (Rukopisy VBF): Dílo Jakuba Demla (1. Moji přátelé, 1980; 2. Můj očistec, 1980; 3. Domů, 1982; 4. Tajemná loď, 1983; 5. Mohyla, 1982; 6. Oltář v poli, 1978; 7. Tepna, 1978; 8. Není dálky, 1978; 9. Česno, 1983; 10. Zapomenuté světlo, 1979; 11. Bílek a Jenewein, 1983; 12. Mé svědectví o Otokaru Březinovi, 1983; 13. Chléb a slovo, 1983; 14. Slovo k přátelům - výbor z korespondence Jakuba Demla /1989–1960/, rkp.; Zpráva o uspořádání Díla Jakuba Demla, 1978, vše s Bedřichem Fučíkem); Dílo Bedřicha Fučíka (1. Kritické příležitosti I, 1986; 2. Kritické příležitosti II, 1987; 3. Setkávání a míjení, 1988; 4. Píseň o zemi, 1989; 5. Čtrnáctero zastavení, 1987, s M. Trávníčkem; 6. Rodná krajina básníkova, 1989). – J. Deml: Ledové květy (1978) + Dopisy Jakuba Demla Vítězslavu Nezvalovi (1980) + Listy Jakuba Demla Janu Amosi Vernerovi (1980) + Trialog (koresp. V. Holana, J. Demla a Vlastimila Vokolka, 1980) + Listy Jakuba Demla Čeňku Vořechovi (1982) + K Březinovi (1983, tiskem in RR 2000, č. 44) + Dedikace Jakuba Demla. Soubor Demlových dedikací přátelům a příbuzným (1986) + Trialog: Nezval – Deml – Holan (soubor vzájemné korespondence, dedikací, básní a esejistických projevů, 1986, tiskem in RR 1996, č. 32); S. Vodička: Básník Jakub Deml v Tasově (vzpomínky 1978) + Umírající kolátora (1980–1981); Rudolf Klima: Monsieur Sakra (z rodinného archivu 1979). Mimo Rukopisy VBF: J. Deml: Ledové květy (nepublikované texty a dopisy, Olomouc, Texty přátel 1973) + Přátelství z těžkých let (dopisy Janu a Zenobii Vítězovým, 1978, se Z. Vítězovou).
Účast v kolektivních pracích: Slovník českých spisovatelů (2000).
Příspěvky ve sbornících: Narozeni na přelomu století (Literární archiv č. 32–33/2000–2001, zde Vzájemná korespondence Bedřicha Fučíka a Jana Zahradníčka z let 1929–1960).
Překlady knižně: J. Hrušovský: Pohroma (R 1974); J. Martiš: Ve službách čtyř císařů (R 1977) + V souhvězdí severu (R 1988); G. Cesbron: Vězení i království (R 1979) + Pařížská neviňátka (R 1982); C. Simon: Vítr (R 1980); P. Kováčik: Čas do úsvitu (PP 1980); B. Danielsson: Gauguin na Tahiti a Markézách (biografie 1983); S. Japrisot: Vražedné léto (R 1984); J. Lenčo: Hvězdné okamžiky (PP 1986); D. van Cauwelaert: Bez zpátečního lístku (R 1996).

LITERATURA

Bibliografie: M. Špirit: Bibliografie Vladimíra Binara (zde).
Studie a články: M. Trávníček: Rukopisy VBF – K historii samizdatu, Zprávy Spolku českých bibliofilů v Praze, 1991, č. 2–3; M. Kořená: Zločin a Torst: Co všechno si dá líbit česká intelektuální elita aneb Podivné praktiky jednoho českého nakladatele, LidN 6. 10. 2001 (k tomu polemika: J. Šulc, LitN 2001, č. 42; R. Krumphanzl, KPRR 2002, č. 22); S. Škoda: Problém jednoho velkého dé: Stručná zpráva o (ne)vydávání díla Jakuba Demla, Host 2005, č. 7; M. Daneš: Vladimír Binar kreslí nevšední obrazy všední reality, Xantypa 2012, č. 9; M. C. Putna: Ještě z šedé zóny: Vladimír Binar, Souvislosti 2016, č. 2.
Recenze: Čin a slovo (smz.): B. Fučík, in B. F., Píseň o zemi (1994); (knižní vydání): J. Zizler, Souvislosti 2010, č. 1; I. Mrázková, A2 2010, č. 5; P. Sytař, ČL 2010, č. 4; L. Průša, Dialog – Evropa 2013, č. 4 * Ikaros věčně živý: K. Suda, ZM 1981, č. 7 * Poutníkův labyrint světa: B. Svadbová, Tvorba 1983, příl. Kmen č. 10 * Zelená hvězdo zenitu: V. Křivánek, doslov, in Zelená hvězdo zenitu (1984) * Playback: A. Jelínek: LidN 12. 1. 2002; O. Vágner, Aluze 2002, č. 6; P. A. Bílek, Host 2002, č. 2 * Emigrantský snář: K. Jirkalová, Tvar 2004, č. 5; M. Jungmann, LitN 2004, č. 17; D. Iwashita: LidN 3. 1. 2004; M. Punčochář, Aluze 2004, č. 1; Hlava žáru: K. Kapráňová, Tvar 2009, č. 16; J. Štolba, A2, 2010, č. 5; Z. Volf, Host 2010, č. 4 * Číňanova pěna: R. Kanda, Tvar 2012, č. 8; J. Štolba, Tvar 2012, č. 8 * Rty na sněhu: Z. Brdek, Tvar 2015, č. 17.
Rozhovory: J. Wiendl, Tvar 1995, č. 20, též in V. B.: Čin a slovo (2010); M. Kořená, LidN 22. 8. 1998 (k tomu polemika: J. E. Frič, LidN 16. 10. 1998 + Host 1998, č. 8; M. Trávníček, Host 1998, č. 7), též in V. B. Čin a slovo (2010); Z. Dětáková + M. Špirit, RR 1999, č. 41, též in V. B.: Čin a slovo (2010); J. Holý in Tato fakulta bude rudá! Katedra české literatury Filozofické fakulty Karlovy univerzity očima pamětníků a v dokumentech (2009); D. Iwashita, Souvislosti 2010, č. 4.
Nekrology: L. Prokop a R. Hamanová in Dítě, dětství a literatura, Literární archiv 2016, sv. 48.

Autor hesla: Jan Wiendl (1995); Klára Kudlová (2007); Veronika Košnarová (2017)
Aktualizace hesla: 25. 9. 2017 (vk)
 
zpět na hlavní stranu