Slovník české literatury po roce 1945
Alois VOLKMAN
* 18. 9. 1937, Chudobín (okres Olomouc)
Básník
Pochází z rodiny faráře Církve československé husitské. Po maturitě na gymnáziu v Litovli (1955) absolvoval Lékařskou fakultu UP v Olomouci a od absolutoria (1961, MUDr.) působil jako internista a pracovník oddělení zdravotní výchovy v Okresním ústavu národního zdraví na Kladně. Od roku 1968 pracoval ve venkovském zdravotním obvodě (Otvovice), zároveň byl vedoucím lékařem okresního oddělení zdravotní výchovy v Kladně. Od roku 1997 je v důchodu. V letech 2001–2004 však ještě pracoval jako praktický lékař v Libčicích nad Vltavou a od roku 2005 působí jako lékař Domova Karla Boromejského v Řepích. Byl přítelem a osobním lékařem Jaroslava Seiferta.
První verše publikoval ve studentském univerzitním časopise Tribuna (1959–1961); dále přispíval zejména do periodik: Lidová demokracie (od roku 1962), Zemědělské noviny, Mladá fronta,
Repertoár malé scény,
Literární noviny,
Zprávy Spolku českých bibliofilů, Blahoslav, Květy, Zdravotnické noviny, Naše rodina,
Literární měsíčník, AD měsíčník, Generace aj. V letech 1958–1959 spolupracoval s
Československým rozhlasem (Olomouc, Chvilky poezie).
Volkmanovy verše často inspirovaly skladatele:
J. Pospíšil zhudebnil jeho básně v cyklech Travnatá stébla (prem. 1966), Dna hladin (ze sbírky Tlak mé krve, 1988) a Stáčení podzimu (1994),
Pavel Klapil verše pro děti (Zpěvník, prem. 1973),
František Domažlický na Volkmanovy texty zkomponoval Písně milostné (1989) a Čtvero ročních dob (1990).
Volkmanova poezie je tematicky i svým étosem velmi úzce spojena s autorovou celoživotní lékařskou profesí, která jej učinila vnímavým pro proměnlivost mezilidských vztahů. Tváří v tvář bolesti a utrpení usiluje jeho lyrika o „přesnou diagnózu“ pohnutek a činů jedince. Autorovo tíhnutí k paradoxu, aforističnosti a civilnosti výrazu dokládá jeho racionální vztah ke skutečnosti, což se zvlášť výrazně projevuje v úsilí po jasné a výstižné pointě, která chce být koncentrací básníkova společensko-kritického postoje (Bez receptů, To je věc, Stopy co doby tropí). Racionální a epigramatické poloze Volkamanovy poezei dobře vyhovuje žánrová forma trojverší, která se stala formálním půdorysem sbírky Terče-to. Kritický charakter má i Volkmanova ryze náboženská poezie (Znovuzrození, Ptám se svých slov), v níž převažuje tvrdý odsudek všeho, co porušuje křesťanskou morálku a dehumanizuje svět. V básnickém cyklu Via Crucis se inspiroval symbolikou křížové cesty a především výtvarným pojetím tohoto tradičního spirituálního námětu v plastikách sochaře Karla Stádníka.
Svůj vztah k Jaroslavu Seifertovi vyjádřil básnickým cyklem, který je součástí memoárově koncipované knižky Silent musae. Autorova vazba k rodnému Litovelsku se stala inspirací pro sbírku krajinářské a vzpomínkové lyriky K prahu domova.
Svůj vztah k Jaroslavu Seifertovi vyjádřil básnickým cyklem, který je součástí memoárově koncipované knižky Silent musae. Autorova vazba k rodnému Litovelsku se stala inspirací pro sbírku krajinářské a vzpomínkové lyriky K prahu domova.
BIBLIOGRAFIE
Poezie a vzpomínky: Malá vizita (BB 1976); Tlak mé krve (BB 1979); Znovuzrození (BB 1982); Bez receptů (BB 1983); To je věc (BB 1987); Jednadvacet plus jeden okupačních srpnů (BB 1989, bibliofilie), Silent musae (BB a vzpomínky na Jaroslava Seiferta, vlastním nákladem, b. d., 1991); Ptám se svých slov (BB 1992); Stáčení podzimu (BB 1994); PokRok rodiny (BB 1994); K prahu domova (BB 1998); Jaroslav Seifert 1901–2001 (bibliofilie, 2001, text ve fotografické publikaci); Jediná (BB 2001, bibliofilie); Stopy co doby tropí (BB 2002); Via crucis (BB 2005); Nebuďme hluší, naší duši etika sluší (BB 2006, bibliofilie); Terče-to (BB 2007).Výbor: Nepovinný předmět poezie (2002)
Příspěvky v almanaších a sbornících: Mladé víno (1961); Odpich (1965); Žena a láska (2000); Olomoucké kašny (2001); Děti a dětství (2001); Verše o Moravě (2003); O můze olomoucké a lidech kolem ní (2003); Olomoucká haiku (2003); Z paměti literární Olomouce (2004).
LITERATURA
Články a studie: J. Peterka: Básníci na křižovatkách, Kmen 1988, č. 5; M. Páralová: Básnické dílo Aloise Volkmana (diplomová práce FF UK, 1991); J. Med: doslov, in Stáčení podzimu (1994); B. Kolář: Návraty básníka Aloise Volkmana, in Z paměti literární Olomouce (ed. B. Kolář, 2004).Recenze: Malá vizita: J. Peterka, MF 4. 9. 1976, příloha Umění mladých, Vikend č. 35 * Tlak mé krve: R. Matys, LM 1980, č. 6; Z. Heřman, MF 28. 7. 1979 * To je věc: P. A. Bílek, NK 1987, č. 43; J. Zelenka, ZN 23. 1. 1988 * Stáčení podzimu: V. Novotný, NK 1994, č. 41; J. Wiendl, Tvar 1994, č. 21; M. Trávníček, Rt 25. 10. 1994 * Jedenadvacet plus jeden okupačních srpnů: B. Kolář, Hanácké noviny Den 26. 8. 1998.
Rozhovory: J. Rejžek, Práce 1977, č. 9; D. Ouřadová, MF 10. 11. 1977; E. Světlík, Tvorba 1987, č. 42, příl. Kmen, č. 42; M. Kašpárková, LD 29. 3. 1991, příloha LD na velikonoce; B. Kolář, Hanácké noviny 9. 9.1997.
Autor hesla: Jaroslav Med (1998); Karel Piorecký (2008)
Aktualizace hesla: 29. 7. 2008
(kp)
Aktualizace bibliografie: 29. 7. 2008
(kp)