Jaroslav PÍŽL

* 5. 11. 1961, Praha

Básník a prozaik

Dědeček Jaroslav Pížl (1903–1974) byl autorem veršů publikovaných v lounském regionálním tisku. – Pížl studoval Střední průmyslovou školu spojové techniky (maturoval 1981) a 1982–1984 Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze, kterou nedokončil. Mezi maturitou a nástupem na vysokou školu rok pracoval jako zahradní dělník v Botanickém ústavu ČSAV. V letech 1984–1986 byl učitelem, poté geodetickým figurantem, 1986–1990 uklízečem v nakladatelství Odeon, 1989–1992 prodavačem v knihkupectví téhož nakladatelství. Při zaměstnání v letech 1983–1987 studoval herectví (mj. jevištní improvizaci u Ivana Vyskočila) na Lidové konzervatoři a poté dějiny umění na FF UK (Mgr. 1993). Po dvou letech svobodného povolání vyučuje od roku 1995 umělecký přednes na Konzervatoři Jaroslava Ježka. V roce 1998 se přestěhoval z Prahy do Loděnice.

Debutoval 1989 v Amatérském divadle, dále publikoval v Literárních novinách, Slovenských pohľadoch (Bratislava), Rautu, Labyrintu, Hostu, Umění (1995 zde diplomová práce K otázkám nového expresionismu v české malbě 80. let). Účastnil se recitačních pořadů a publikačních aktivit Literárního sdružení Quašňák/Kvašňák (Tomáš Kafka, David Vávra, Otokar „Štětináč“ Schmidt, Jaroslav Róna, Petr Nikl aj.), personálně propojeného s divadlem Sklep a uměleckou skupinou Tvrdohlaví. Své básnické texty Pížl sám interpretuje, někdy v rámci vlastních hudebních kompozic, především však gesticky výraznou recitací. V prvním dílu cyklu České televize Smělé verše (1992, režie Tomáš Vorel) takto prezentoval cyklus Interiéry (bez titulu publikováno ve sborníku Zlatí hadi – zlatě kadí, 1992), pro Český rozhlas v roce 1994 nahrál dramatickou koláž Příhody Malého Lucifera (z knihy Manévry). Od roku 2004 vede hudební skupinu Pilot a je jejím zpěvákem. Je členem divadla PAP, v němž se věnuje volným improvizacím a podílí se na inscenacích Prádlo, prádélko... (2005) a Carmen (2006).

Základním útvarem Pížlovy lyriky je výrazně zvukově organizovaný text na pomezí volného verše a básnické prózy. Vyznačuje se četnými stylovými i motivickými aluzemi na různé typy básnické moderny sklonku minulého století (především symbolismus a impresionismus). Tyto tradiční odkazy vstupují do Pížlovy poetiky v hyperbolizované podobě: převaha zvukové motivace v rozvíjení textu například vede až k významově prázdnému zacházení se slovem. Do sémantického jádra básně se tak přesouvají nejvyšší úrovně významové výstavby, především stylizace lyrického subjektu, vztah k pojmu uměleckého díla a spojování různorodých slohových citací (vedle moderny se v Pížlově poezii hojně vyskytují motivy chlapecké dobrodružné četby). Cykly, do nichž autor své básně seskupuje, podstatně odlišuje právě způsob stylizace subjektu. V úvodních oddílech Manévrů, výboru z předchozí autorovy tvorby, je patrné tíhnutí k epičnosti, mluvčí tu nabývá až figurativních rysů. Od titulního cyklu uzavírajícího autorovu první knihu přes Exteriéry až po Svět zvířat se v Pížlově tematicky bohatě prokomponované poezii prosazuje spíše subjekt transcendentální, báseň se stává přísně uspořádaným záznamem smyslových vjemů, prostorem reakcí na podněty zevního prostředí. Z figurativních stylizací zůstává častá perspektiva juvenilní, spjatá s autorovým harmonizujícím ideálem artistní i smyslové čistoty. U silně stylizované archaizující dikce setrvává i ve sbírce Rodinný život, kde ji zapojuje do účinného kontrastu s tematizací všedního venkovského života mladé rodiny. Pížlovým prozaickým debutem je román Sběratelé knih, jehož vyprávění se odvíjí ve dvou rovinách – rovina vyprávění dobrodružného příběhu se prolíná s četbou nalezené vědecko-fantastické knihy.
V eseji K otázkám nového expresionismu v české malbě 80. let vztáhl Pížl práci svých uměleckých souputníků (Petr Nikl, Jaroslav Róna, Martin Mainer aj.) ke klíčovým tématům postmoderní filozofie a estetiky (pluralita, nomádismus, dvojité kódování, fragmentárnost, otevřenost) i k předchozí vůdčí výtvarné metodě (konceptualismus). Jako exponovanou složku českého postmoderního malířství popsal zvířecí motivy.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Manévry (BB 1992); Exteriéry (BB, bibliof., 1994); Svět zvířat (BB 1996); Vodní hry (BB 1998); Rodinný život (BB 2000); Sběratelé knih (P 2004).
Příspěvky ve sbornících: Kvašňák 3 (1991); Zlatí hadi – zlatě kadí (1992); Nonsens (1997); Ryby katedrál (2001); Lepě svihlí tlové (2002); Antologie české poezie. II. díl /1986–2006/ (2007).

LITERATURA

Studie a články: Kvašňák (soubor textů o stejnojmenném sdružení a sborníku), Host 1993, č. 5; P. Kaiser: Hra o poezii nebo hra o kritiku?, ČL 1995, č. 5.
Recenze: Manévry: V. Färber, LitN 1992, č. 47; J. Malura, Tvar 1992, č. 49; T. Reichel, Host 1993, č. 3–4; R. Szpuk, Akord 18, 1992/93, č. 7 * Exteriéry: P. Janáček, Tvar 1996, č. 7 a 8 * Svět zvířat: M. Pokorný, MFD 4. 9. 1996; P. Řezníček, LidN 21. 9. 1996, příloha Národní 9, č. 38; M. Špirit, KP RR 1996, č. 6 * Vodní hry: E. Talpová, Rt 17. 10. 1998; P. Cekota, Pavel Hruška, Petr Hruška, P. Běleš, Host 1998, č. 8 * Rodinný život: V. Rosí, Tvar 2001, č. 1; J. Staněk, tamtéž; J. Suk, NK 2001, č. 18 * Sběratelé knih: A. Haman, LidN 14. 9. 2004; J. Prokop, Reflex 2004, č. 41; P. Kotrla, Týdeník Rozhlas 2004, č. 50; L. Foldyna, Host 2004; P. Hrtánek, Tvar 2005, č. 3.
Rozhovory: P. Janáček, LidN 7. 1. 1993, příloha Národní 9, č.1; J. Dvořák, Labyrint 1994, č. 8; V. Hulec, Právo 16. 9. 2004, příl. Salon, č. 385; R. Fridrich, Pandora 2006, č. 12.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Bibliografická databáze ÚČL AV ČR

Autor hesla: Pavel Janáček (1998); Karel Piorecký (2008)

Aktualizace hesla: 12. 1. 2009 (kp)

Aktualizace bibliografie: 12. 1. 2009 (kp)

zpět na hlavní stranu