Fanda  PÁNEK

Pánkova samizdatová tvorba byla zpřístupněna postupně ve dvou autorských výborech: Dnů římských se bez cíle plavíte (1993), A tak za polární noci (1994). Celek své samizdatové poesie v původním znění se Pánek odhodlal vydat až roku 2007 ve svazku Vita horribilis, jehož jádrem je původní samizdat U prdele.
Pánkova básnická tvorba zejména z let sedmdesátých byla je ve značné míře ovlivňována psychopatickými dispozicemi autorovými, jenž v některých obdobích svého života navíc hledal – analogicky s dalšími undergroundovými básníky, např. s Milanem Kochem či Josefem Vondruškou – inspiraci a východisko v alkoholu a v drogách. Především v raném období (samizdatový soubor U prdele) lze jeho verše charakterizovat jako lapidární „říkánky“ o jednoduchém rýmovém schématu, užívající deklasovaného jazyka plného vulgarismů, kalambúrů, přestupků proti gramatickým pravidlům, a tedy i bezděčné jazykové komiky. Zde je zřetelná příbuznost Pánkovy tvorby s tzv. trapnou poezií Egona Bondyho a s jazykovými experimenty Andreje Stankoviče. („Říkánky“, obsahující překvapivě drastické výrazy a přinášející obrazy až apokalyptické a chiliastické, je možno považovat za konstantu české podzemní poezie vůbec; viz např. tvorbu Petra Lampla, Quida Machulky, Charlieho Soukupa a Petra Taťouna či sbírku „vězeňské lyriky“ Magorovy labutí písně od Ivana Martina Jirouse.) Schizoidní vidění světa umocňuje sílu Pánkovy básnické výpovědi, v níž zdánlivě prvoplánové koprolalie a blasfémie nabývají podoby svědectví o nesnesitelném tlaku společenské situace na individuum. Pánkovy verše tvoří bezděčnou kroniku doby svého vzniku, a to zejména s ohledem na dění v rámci undergroundového a chartovního společenství, v němž byly také značně ceněny. Na začátku 80. let získávají stabilnější obrysy a blíží se glose či apostrofě; časté dedikace přátelům z undergroundu a disentu jsou projevem jejich adresnosti (Dnů římských se bez cíle plavíte).
Po čtyřleté odmlce (1985–1989) vystoupil Pánek s poezií, která je – při zachování říkankovitého stylu – tematicky silně ovlivněna křesťanskou vírou. Básně z 90. let jsou pak svého druhu modlitbami, přímluvami a výrazem snahy o pokání, místy se objevují i texty s hagiografickým tématem (sbírka Vita nova a její oddíl Akta k Bohemia sancta).