Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Stanislav LOM

* 12. 11. 1883, Praha  
† 15. 11. 1967, Praha  
 
Dramatik, básník a prozaik, divadelní kritik, esejista a publicista
 Vlastním jménem Stanislav Mojžíš. Pseudonym si zvolil podle obrazu člověka „jako lomu paprsků věčného života“ z nevydané sbírky raných próz. Syn spisovatele a překladatele Antonína Mojžíše (1856–1927, pseudonym A. M. Lounský). 1911 sňatek s Marií, rozenou Vopálkovou, svou pozdější literární spolupracovnicí. – Obecnou školu navštěvoval v Karlíně. Po absolvování gymnázia v Truhlářské ulici (1901) a dosažení doktorátu na právnické fakultě pražské univerzity (1906) byl Lom od 1906 praktikantem v oddělení vojenských záležitostí pražského správního místodržitelství, od 1908 koncipistou okresního hejtmanství v Kladně, od 1910 referentem Zemské školní rady v Praze (do 1919). V květnu 1917 signoval manifest českých spisovatelů. Po vzniku ČSR působil v osvětovém a později uměleckém odboru ministerstva školství a národní osvěty a postupně byl jmenován ministerským tajemníkem, odborovým radou a ministerským radou (1919–31). Ve 20. letech pracoval Lom v poradním sboru pro činohru Národního divadla a v porotě pro udělení státní ceny dramatické, herecké a režisérské, 1929 se stal členem kuratoria České filharmonie a členem České akademie věd a umění. Koncem 1931 byl pověřen řízením Národního divadla, kde 1935 a 1938–39 vykonával i funkci šéfa činohry. 1939 byl předčasně penzionován. 1948 byl jmenován členem divadelní a dramaturgické rady při ministerstvu školství a osvěty. V meziválečném období podnikl řadu cest do ciziny.
 Debutoval 1911 v Českém světě, dále publikoval básně, drobnou prózu, fejetony, cestopisné črty, ale především divadelní recenze a teoretické studie kulturněpolitické, historické a literární postupně ve Zlaté Praze, Zvonu, Besedách času, Květech, Lumíru, Cestě, Kritice, Panorámě, Lidových novinách, Národním a Stavovském divadlu (pokrač. Národní divadlo, 1926–48), Jevišti, Literárních novinách (1934–35), Rozpravách Aventina aj. 1918–30 byl pravidelným přispěvatelem Českého slova, 1918–24 jeho divadelním referentem. Po válce publikoval zejména v Divadelním zápisníku, Národním osvobození, Divadle, Divadelních novinách a Literárních novinách. Je autorem rozhlasových her Alexandr a Diogenes (1937), Karel IV. (1938) a Svatý Václav (1938). Vedle pseudonymu Lom používal šifer EST, Est, Estel, L., S. L., St. L., STL.
 Lomova tvorba byla určena jeho teoretickým, kritickým i prakticky organizačním zájmem o divadlo a drama. Od 20. let byl reprezentantem oficiální linie české dramatiky, tvůrcem symbolistních divadelních her, využívajích námětů historických, biblických a legendárních k úvahám o aktuálních a nadčasových problémech. Celé Lomovo dramatické dílo je relativně jednolité; jeho vyzněním je přesvědčení, že lidská schopnost dopátrat se životního smyslu je záležitostí vůle, víry a osobní statečnosti člověka. Podstatu dějinného vývoje Lom nevidí ve vnějších událostech a procesech, ale výhradně ve střetu myšlenek, ve vnitřním úsilí o zápas dobra se zlem. V důsledku toho jsou postavy mnohdy pouhými personifikacemi ideí. Všechny Lomovy hry sledují jeden ze dvou základních tematických prvků: motiv výjimečné osobnosti, její odpovědnosti za využití vlastních schopností, a motiv faustovské posedlosti poznáním, potřeby neustále se ptát po smyslu vesmírného dění. Snaha o vytvoření hrdiny, jenž je schopen přeměnit chaos světa v harmonii, je patrná už v Lomově prvotině, veršované symbolické hře na námět z českých pohádek Honza. Obdobně Mojžíšův příběh v dramatické básni Vůdce neztělesňuje jen v době vzniku hry aktuální téma cesty národa ke svobodě, ale dotýká se i odvěké výpravy člověka za hranice lidství, revolty jedince proti vyšší moci i obecné lidské potřeby spíše hledat a toužit než nacházet a mít. Typologii vůdčích osobností Lom rozvíjí také v řadě tragédií z českých národních dějin, v hrách více filozofických a ideových než historických, prostoupených snahou vytvořit mravní vzor dokonalého, vnitřně pevného tvůrce dějin (Žižka, Svatý Václav, Karel IV., poválečná hra Prokop Holý). Apokryfické spojení pověstí o Libuši, Přemyslovi a dívčí válce mělo řešit problém národní svébytnosti spolu s rozdílností mužského a ženského pohledu na svět (Děvín). Na vznik ČSR Lom reagoval dramatickou epopejí Převrat, v níž do abstraktního rámce zamýšlené divadelní hry o boji Prasvitu (tj. myšlenky, touhy po dokonalosti) a Pratmy (reality a vědomí neuskutečnitelnosti myšlenky) dosadil konkrétní události roku 1918 a prvních poválečných let. Noetická vášeň v Lomových hrách často ospravedlňuje a činí smysluplnými všechny omyly i provinění hrdinů (Faustina). Apokryfní hry Námořník SindibádČlověk Odysseus se na podkladě pohádky či mýtu vyslovují ke konfliktu lidské touhy po proměně a potřeby stálosti a jistoty. Téma vzpoury proti dogmatickým pořádkům, nutnosti boje s mocí tvoří i osu hry Božský Cagliostro. Pomíjivost lidské lásky v porovnání s nadosobní láskou boží je tématem dramatického podobenství Kající Venuše, v němž proti nábožensky lhostejné nadvládě římského impéria a proti fanatickému nacionalismu porobeného židovského národa vystupuje Ješua s učením duchovní síly a všeodpouštějící lásky, s představou svobody niterné a mravní. – Zaujetí postavou Ježíše Krista jako člověka, jehož výjimečnost spočívá právě v lidství, je rovněž základem pozdější sbírky esejů Ejhle–člověk! Mezi Lomovy prozaické knihy patří také Karlem Čapkem inspirované fejetony Zahradník skalní aneb Ráj z kamení a hloží a soubor divadelních úvah a portrétů Svět na divadle a kolem něho. Zkušenosti divadelního kritika uplatnil v literárněteoretické studii Jaroslav Hilbert.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie a práce o literatuře a divadle: Honza (D, b. d., 1914, prem. 1913; přeprac. s tit. Náš Honza, rozmnož., 1954); Vůdce (D 1916, prem. 1917); Faustina (D 1918, i prem.); Děvín (D 1919, i prem.; přeprac. 1948, i prem.); Převrat (D 1922, i prem.); Žižka (D 1925, i prem.; přeprac. 1926, i prem.); Kající Venuše (D 1927, i prem.); Svatý Václav (D 1929, i prem.; přeprac. 1935, i prem.); Smrt kmotřička (D 1930; 1933 přeprac. jako libreto k opeře R. Karla, i prem.); Ejhle – člověk! (EE 1931); Zahradník skalní aneb Ráj z kamení a hloží (FF 1938); Karel IV. (D 1940, i prem.; přeprac., rozmnož., 1945); Za Mášou (B, b. d., 1942); Pán pro zábavu (D, b. d., 1942, s M. Lomovou); Svět na divadle a kolem něho (vzpomínky a úvahy, 1942); Člověk Odysseus (D 1944, i prem.); Božský Cagliostro (D 1946, prem. 1947); Jaroslav Hilbert (studie, 1947); Prokop Holý (D 1957, prem. s tit. Prokop Veliký, 1960); Jak voják z topůrka polévku vařil (D loutk. pro děti, rozmnož., 1958); scénicky: Námořník Sindibád (1934).
Souborné vydání: Vybraný soubor 1, 2 (Aventinum 1946, sv. 1; nakl. J. R. Vilímek 1948, sv. 2).
Ostatní práce: O branné povinnosti (právnická příručka, 1907).
Příspěvky ve sbornících: Na paměť Otakara Theera (1920); Nové české divadlo 1918–1926 (1927); Nové české divadlo 1928–29 (1929); Nové české divadlo 1930–1932 (1932); Chudým dětem (alm., 1931); Goethův sborník (1932); František Borový (1937); Padesát let Městských divadel pražských (1958).

LITERATURA

Knižně: M. Laiske: Stanislav Lom (disertační práce, FF UK 1949).
Studie a články: O. Fischer in K dramatu (1917); A. Procházka in Diář literární a umělecký (1919); O. Fischer: Literatura a revoluce, Kritika 1924, s. 219; M. Rutte in Tvář pod maskou (1926); P. Buzková in České drama (1932); F. Götz in sb. České umění dramatické (1941); týž: Doslov, in S. L., Člověk Odysseus (1944); týž: Osud jednoho dramatu, LidN 14. 5. 1948; týž: Doslov, in S. L., Prokop Holý (1957); B. Polan: Divadelní morality Stanislava Loma, in Místo v tvorbě (1965).
Recenze: Honza: J. M. (J. Máchal), Zvon 14, 1913/14, s. 227; H. Jelínek, Lumír 1914, s. 183 * Vůdce: K. (F. V. Krejčí), PL 13. 2. 1917; J. Hilbert, Venkov 13. 2. 1917; jv. (J. Vodák), LidN 14. 2. a 22. 11. 1917; H. Jelínek, Lumír 1917, s. 189, též in Z prvního balkonu 1 (1924) * Faustina: E. Vachek, Večerník PL 6. 2. 1918; J. H. (J. Hilbert), Venkov 7. 2. 1918; jv. (J. Vodák), LidN 8. 2. 1918; H. Jelínek, Lumír 1918, s. 190, též in Z prvního balkonu 1 (1924) * Děvín: J. Kodíček, Tribuna 5. 12. 1919; jv. (J. Vodák), Venkov 5. 12. 1919; Ot. F. (O. Fischer, Národní listy 5. 12. 1919; Z. Hásková, Cesta 2, 1919/20, s. 478 * Převrat: K-ček (J. Kodíček), Tribuna 19. 11. 1922; Kazetka (K. Z. Klíma), LidN 19. 11. 1922; Ot. F. (O. Fischer), Národní listy 19. 11. 1922; J. Träger, Studentský časopis 2, 1922/23, s. 101 * Žižka: E. Konrád, Cesta 7, 1924/25, s. 532; jv. (J. Vodák), České slovo 10. 4. 1925; B. (E. Bass), LidN 10. 4. 1925; K. Engelmüller, Národní politika 10. 4. 1925; J. H. (J. Hilbert), Venkov 10. 4. 1925 * Kající Venuše: E. Konrád, Cesta 9, 1926/27, s. 257; jk. (J. Kodíček), Tribuna 16. 1. 1927; -FR- (J. Frejka), Národní osvobození 16. 1. 1927; M. Rutte, Národní listy 16. 1. 1927; Ot. F. (O. Fischer), PL 16. 1. 1927; E. S. (K. Elgart), 19. 5. 1927 * Svatý Václav: AMP (A. M. Píša), Večerník PL 30. 9. 1929, též in Stopami dramatu a divadla (1967); B (E. Bass), LidN 1. 10. 1929; kd. (E. Konrád), Národní osvobození 1. 10. 1929; J. Fučík, RP 2. a 3. 10. 1929, též in Divadelní kritiky (1956) * Ejhle–člověk! J. B. Č. (J. B. Čapek), Čin 2, 1930/31, s. 807; A. N. (A. Novák), LidN 27. 8. 1931 * Námořník Sindibád: M. Rutte, Národní listy 28. 10. 1934; Ot. F. (O. Fischer), LidN 28. 10. 1934; AMP (A. M. Píša), PL 28. 10. 1934, též in Stopami dramatu a divadla (1967); kd. (E. Konrád), Národní osvobození 28. 10. 1934; jtg. (J. Träger), Čin 1934, s. 1078 * Karel IV.: amp. (A. M. Píša), Národní práce 25. 4. 1940, též in Stopami dramatu a divadla (1967); kd. (E. Konrád), LidN 25. 4. 1940; A. M. Brousil, Venkov 25. 4. a 4. 5. 1940 * Svět na divadle a kolem něho: B (E. Bass), LidN 31. 5. 1942; jk. (J. Kopecký), KM 1942, s. 141 * Božský Cagliostro: L. Fikar, MF 30. 3. 1947 * Prokop Holý: J. Hájek, DivN 1958, č. 5; J. Opavský, Plamen 1960, č. 23; F. Götz, DivN 1960, č. 23; S. Machonin, LitN 1960, č. 20.
Rozhovory: V. Závada, Rozpravy Aventina 7, 1931/32, s. 125; AMB (A. M. Brousil), Venkov 5. 11. 1933; M. H. (M. Hlávka), LitN 7, 1934/35, č. 4; as. (pravděpodobně A. Skoumal), LitN 10, 1937/38, č. 9.
K životním jubileím: F. Götz, LitN 1953, č. 46; J. Hájek, DivN 1958, č. 8; J. Císař, LitN 1958, č. 46; E. Janský, Kulturně politický kalendář 1963; F. Götz, DivN 7, 1963/64, č. 6.
Archiv: LA PNP: Osobní fond (soupis: J. Kirschnerová, Praha 1981).

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Bibliografická databáze ÚČL AV ČR
Památník národního písemnictví (průvodce po fondech)
Lexikon české literatury
Jaroslav Kunc: Česká literární bibliografie 1945–1963
Autor hesla: Markéta Trávníčková (1994)
Aktualizace hesla: 30. 10. 2007 (mvo)
Aktualizace bibliografie: 30. 10. 2007 (mvo)
 
zpět na hlavní stranu