Slovník české literatury po roce 1945
Jaroslav Raimund VÁVRA
* 8. 3. 1902, Hradec Králové
† 5. 5. 1990, Praha
Prozaik, scénárista a cestovatel
Otec byl úředníkem pojišťovny, mladší bratr Otakar Vávra (* 1911) je filmovým režisérem. Vávra studoval na první české reálce v Brně (1914–1918), ale studia nedokončil a strávil rok jako volontér v brněnské strojírně. Později se vyučil zubním technikem. 1924 odešel do Prahy, kde pracoval jako redaktor, postupně v nakladatelstvích Šolc a Šimáček, F. Topič, F. Borový, L. Mazáč a J. R.Vilímek. S
Václavem Pekárkem, Gézou Včeličkou aj. založil na přelomu 20.–30. let
Středisko proletářských spisovatelů a děldopů (dělnických dopisovatelů); patřil také mezi zakladatele skupiny
Blok (1935). 1938–45 byl spisovatelem z povolání, 1945–73 působil ve FS Barrandov, nejprve v knihovně, poté ve Filmovém klubu (který založil) a nakonec jako lektor. Ještě za studií zcestoval s otcem téměř celou Evropu. 1931, 1937 a 1947 navštívil Afriku, 1956 Egypt, Sýrii a Libanon, 1969 Mongolsko.
Časopisecky debutoval ve 20. letech filmovými kritikami. Později přispíval do periodik: Lumír,
Panoráma, Rozhledy po literatuře, Ra, Niva, Elán, Tvorba, Středisko, Magazín Družstevní práce, Kultura doby, Malý čtenář, U Blok, Čteme,
Literární noviny, Národní osvobození, Rudé právo, Stráž socialismu, Socialistická budoucnost aj. Román Ahmed má hlad byl zdramatizován
M. A. Motyčkou (rozmnož., 1958, s tit. Miriam). S režisérem Přemyslem Pražským napsal scénář k němému filmu Batalion (1926) a s
Otakarem Vávrou scénář k filmu Krakatit (1948, podle
Karla Čapka); zfilmován byl také román Posel úsvitu (1951, r.
Václav Krška, sc.
Jaroslav Klíma a K. F. Pečenka). Román Ohnivý samum vydal pod pseudonymem J. R. Cekota.
Pro Vávrovu námětově různorodou tvorbu je příznačná orientace na dobově aktuální události a inklinace k věcnému stylu. V románu s prvky literatury faktu Petrolejáři se inspiroval mezinárodními machinacemi petrolejářských trustů, v „saharském eposu“ Ahmed má hlad sociálními a náboženskými nepokoji v severní Africe. Atmosféru pražské meziválečné technické inteligence a umělecké společnosti měl postihnout klíčový román Prázdno mezi hvězdami a román Děti naší doby, v poválečné verzi s titulem Zhasněte! doplněný i o okupační téma. Na pomezí reportáže, cestopisu a literatury faktu stojí knihy o Africe, v nichž se Vávra zajímal zejména o dějiny, zvyky a způsob života berberského obyvatelstva (Tuareg, poslední Mohykán pravěkého člověka saharského, Zastřená tvář Afriky, Zde jsou lvi). V cestopisných reportážích Na březích Nilu a Když kamení promluvilo pak autor prokládá archeologické, historické, uměnovědné a politické výklady svými osobními zážitky z návštěvy Egypta, Libanonu a Sýrie. Odborný zájem projevoval Vávra o české sklářství, jemuž věnoval práci Pět tisíc let sklářského díla a dvě kronikářsky založené prózy (Huťmistr Rückl a Případ skláře Egermanna). V tradičním biografickém románu o životních osudech konstruktéra a vynálezce
Josefa Božka (Posel úsvitu) se pokusil o skloubení obrazu tvůrčího individua a dějinných událostí v době napoleonských válek a sílících českých obrozovacích snah.
BIBLIOGRAFIE
Próza, cestopisy a reportáže: Láska Sáry Jensenové (R 1927); Petrolejáři (R 1930; 1. přeprac. 1937; 2. přeprac. 1951); Ahmed má hlad (R 1935); Země zadávená žízní (cestopis, 1939; přeprac. 1946); Ohnivý samum (R 1940, pod pseud. J. R. Cekota); Děti naší doby (R 1940; úplná verze s tit. Zhasněte!, 1946); Jedné zlé noci a jiná dobrodružství (PP 1941); Tuareg, poslední Mohykán pravěkého člověka saharského (1942); Prázdno mezi hvězdami (R 1944); Viděl jsem smrt (R 1945); Posel úsvitu (R životop., 1947); Do nové říše pohádek (1947); Zastřená tvář Afriky (cestopis, 1948); Tvrdá pěst Tuaregů (R pro ml., 1950; přeprac. 1962); Huťmistr Rückl (P 1952, s využitím deníkových zápisů skláře F. Rückla); Na březích Nilu (RpRp pro ml., 1958); Když kamení promluvilo (RpRp 1962); Zde jsou lvi. Hic sunt leones (RpRp 1964); Případ skláře Egermanna (P životopis., 1975).Výbor: Africké cesty 1, 2 (1955).
Příspěvek ve sborníku: Vyznání Karla Maye (1932).
Ostatní práce: Arabská otázka (hospodář. polit. stati, 1940); Pět tisíc let sklářského díla (1953).
Uspořádal a vydal: Kalendář studentstva Čs. republiky na školní rok 1936–37 (1936).
LITERATURA
Knižně: Jaroslav Raimund Vávra (biograficko-bibliografický tisk k 75. narozeninám, 1977).Studie a články: J. Cinková: doslov, in Posel úsvitu (1982); J. Wičaz: doslov, in Africké cesty (1955); E. Macek: doslov, in Ahmed má hlad (1972); O. Špecinger: Jaroslav Raimund Vávra, in Českolipsko literární 1992, sv. 11; H. Mikulová: Karthago, které hovořilo česky, Tvar 1999, č. 14.
Recenze: Ahmed má hlad: F. X. Šalda, ŠZap 7, s. 343 * Děti naší doby: B. Jedlička, LidN 14. 10. 1940 * Prázdno mezi hvězdami: J. Machoň, LidN 2. 5. 1945 * Viděl jsem smrt: kp (J. Polák), KM 7, 1946, s. 119 * Zhasněte!: G. (F. Götz), Národní osvobození 12. 2. 1947 * Posel úsvitu: B. Polan, LidN 8. 8. 1948 * Když kamení promluvilo: mpk (M. Petříček), LitN 1962, č. 21 * Zde jsou lvi: Z. Pochop, LitN 1964, č. 48 * Případ skláře Egermanna: J. Hrabák, LM 1976, č. 4.
K životním jubileím: J. Bečka, Nový Orient 1982, č. 5; S. Bartůšková, LM 1987, č. 3;
SOUVISEJÍCÍ ODKAZY
Bibliografická databáze ÚČL AV ČRJaroslav Kunc: Česká literární bibliografie 1945-1963
Autor hesla: Sylva Bartůšková (1998)
Aktualizace hesla: 30. 9. 2006
(ap)
Aktualizace bibliografie: 30. 9. 2006
(ap)