Iva PEKÁRKOVÁ

Již před odchodem Pekárkové do exilu koloval strojopis jejích povídek i románové prvotiny Heslo double-sex (1981): orwellovského příběhu o totalitním státu, který v zájmu rovnosti učiní z obyvatelů hermafrodity. V knižním, v Bostonu napsaném debutu Péra a perutě vylíčila Pekárková historii české dívky, která se odhodlá bránit bezútěšné společenské atmosféře začátku 80. let v Čechách a vlastní depresi z přeideologizovaného a demoralizovaného světa neobvyklým gestem osobní nezávislosti: aby byla schopna vykonat charitativní akt, zvolí si povolání dálniční prostitutky. S přechodem do exilu se zrodilo klíčové téma autorčiny tvorby: situace a postoj cizince, „zmnožená“ identita člověka, jenž opustil svůj domov a kořeny, bytostná potřeba porozumět „druhému“ (člověku, městu, zemi, kultuře, události). Iniciační zážitky z přechodu do exilu, do jiné politické a společenské kultury, Pekárková ztvárnila v reportážní – opět částečně autobiografické – knize Kulatý svět, jejímž těžištěm jsou drastické zážitky z rakouského utečeneckého tábora. Próza Dej mi ty prachy je pokusem o svébytně ženský pohled na svět, a to jak v dílčích sociografických výjevech ze života nemajetných severoamerických imigrantů, Evropanů či Afričanů, tak v interpretaci multikulturního a postmoderního civilizačního světa Spojených států. Anglicky psaná próza The Scarz, kterou autorka sama přeložila pod titulem Gang zjizvených, vykresluje tragickou odysseu české dívky, která se i přes traumatické zkušenosti rozhodne zůstat v cizině. Do New Yorku je situována také následující próza Můj I. Q., v níž prostřednictvím milostné epizody bílé emigrantky a míšeneckého potomka přistěhovalců Pekárková vykreslila bez příkras a náznaku sentimentu atmosféru newyorských ghett a charakter jejich obyvatel. Drsně romantické existování „bez cíle“ je zpříjemňováno převážně drogami, alkoholem a sexem, krátkodobými a pomíjivými známostmi.
Počínaje prózou Můj I. Q. Pekárková začala ve své tvorbě prohlubovat tematiku mezilidských vztahů (mileneckých, přátelských, sourozeneckých, rodičovských), jež u ní nemívají šťastný konec, často končí dokonce tragicky (vražda, sebevražda, náhlé úmrtí). Pro Pekárkovou je příznačné zdůrazňování tělesného prožívání. Tělem postavy vystupují ze své samoty, pronikají, alespoň chvilkově, k druhému i k městu. Atmosféra velkoměsta na pozadí této tematiky dominuje povídkovému souboru Láska v New Yorku. V této i další povídkové knize (Láska v Londýně) Pekárková mohla „zúročit“ svůj charakteristický styl: civilní mluva, nevyhýbající se nespisovnému jazyku a vulgarismům, originální, často groteskní přirovnání, ironie, smysl pro detail, věcné, realistické ladění próz, zájem o postavy z okraje společnosti či zdánlivě nevýrazné. Humorně-groteskní nádech získala tematika snahy o sebenaplnění prostřednictvím erotického vztahu v románu Sloni v soumraku. Ironicky pojatý banální milostný příběh, kopírující schéma harlekýnských románků, skrývá v podtextu příběh druhý: příběh zoufalé potřeby tělesného kontaktu, příběh přetrvávajících romantických iluzí o Západě jako „zemi zaslíbené“ u obyvatel tzv. třetího světa, i příběh nepřekonatelné rozdílnosti různých kultur.
Jinakost kultur autorský typ Pekárkové velice láká; naplno se tento zájem projevil především v cestopisně zaměřených prózách, inspirovaných autorčinými cestami po severoamerickém, africkém a asijském kontinentně. Knihu Třicet dva chwanů lze ještě charakterizovat jako autobiografickými zážitky inspirovaný román, v němž se na půdorysu vypravěččina pobytu v Thajsku znovu vrací téma vykořeněné existence věčného cizince. Hrdinčino hledání sebe sama je tu spojeno s reminiscencemi do období dospívání, poznamenaného smrtí matky a incestním zážitkem s vlastním otcem. Zároveň se tu rodí autorčina specifická poetika beletrizovaného cestopisu: prostupování žánru vzpomínek a žánru reportáže, poutavé vyprávění, schopnost zachytit ducha jiných míst, aniž by text upadal do hodnotících schémat a klišé, otevřenost svědectví, přiblížení cizích míst prostřednictvím sledu každodenních zážitků, subjektivních postřehů a osobitých, často ironií podkreslených úvah o viděném a prožitém. V knihách Šest miliard Amerik, Do Indie kam jinam či Najdža hvězdy v srdci (zachycující dvouměsíční pobyt v Nigérii) není autorčiným cílem podat „objektivní“ obraz země, nýbrž zprostředkovat čtenáři svůj osobní prožitek a zkušenost. – Dobrodružné a nejednou také dramatické životní peripetie Pekárkové, jež se často stávají námětem jejích knih, stejně jako její životní názory a postoje (např. stran feminismu) objasňuje knižní rozhovor Můj život patří mně.