Slovník české literatury po roce 1945
Oldřich KNITL
* 7. 7. 1938, Pardubice
† 10. 2. 2016, Praha
Prozaik, publicista, autor rozhlasových her, televizní scenárista
Dětství prožil v Ústí nad Orlicí, v letech 1953–1956 navštěvoval jedenáctiletou střední školu v nedaleké České Třebové. Od roku 1956 studoval dramaturgii a divadelní vědu na pražské AMU, kterou v roce 1961 absolvoval diplomovou prací Divadlo satiry. Poté působil (s přestávkou během vojenské služby v rozmezí let 1962–1964) jako dramaturg v Čs. televizi. V letech 1968–1978 byl redaktorem časopisu Kino, poté se rozhodl pro svobodné povolání. Značnou část své profesní dráhy spojil s Českým rozhlasem. V roce 1984 se stal dramaturgem redakce rozhlasových seriálů, v roce 1985 nastoupil do scenáristického oddělení. Od ledna 1990 působil jako dramaturg v redakci rozhlasových her, kterou od roku 1992 vedl. Šéfredaktorem stanice Český rozhlas 3 – Vltava byl jmenován roku 1995 a tuto funkci vykonával až do svého odchodu do penze v roce 1999. Spolupráci s rozhlasem však ani poté nepřerušil a podílel se mj. na přípravě cyklu Historický klub, vysílaného na stanici Vltava. – Manželka Jana Knitlová je dramatička a spisovatelka.
Filmové recenze a další publicistické žánry Knitl uveřejňoval v periodikách Divadlo, Mona, Kino, Květy, Mladá fronta a Záběr, po roce 1999 dlouhodobě spolupracoval s Týdeníkem Rozhlas. V Čs. rozhlase debutoval v polovině sedmdesátých let hrou Až překročím práh toho domu (natočeno 1975, prem. 1977, r. Alena Adamcová), kterou napsal spolu se svou ženou Janou Knitlovou; manželé jsou společně podepsáni i pod dvěma rozhlasovými hrami pro děti a mládež: Hvězdná blecha (1985, r. Karel Weinlich) a Neptej se a skákej (natočeno 1988, prem. 1989, r. Karel Weinlich). Oldřich Knitl je dále autorem rozhlasových her Slabý bod (1978, r. Josef Červinka), Historik a černé kuře (natočeno 1980, prem. 1981, r. Alena Adamcová, dramatizace titulní povídky z knihy Jsem historik umění a zvu vás na večeři), Život na ostro (1981, r. Alena Adamcová), Lest (pro děti, 1982, r. Ladislav Rybišar), Peníze, peníze (1987, r. Jan Lorman), Ledříček (pro děti, natočeno 1988, prem. 1989, r. Karel Weinlich), Vosy (pro děti, 1990, r. Karel Weinlich) a Ďáblova rodina (natočeno 1990, prem. 1991, r. Ivan Chrz). Pro rozhlas rovněž upravil několik literárních předloh: Jules Verne: Dva roky prázdnin (1983, r. Jan Berger), Alois Jirásek: Poklad (1983, r. Ladislav Rybišar),
Jack Kerouac: Mag (1986, r. Ivan Holeček),
Josef Lada: Z Kroniky mého života (1987, r. Josef Melč),
Tarjei Vesaas: Ledový zámek (natočeno 1983, prem. 1984, r. Karel Weinlich), Peter Koch – Klaus Herrmann: Útok v Mogadišu (uvedeno ve dvou dílech s tit. Smrt bez poslání, 1987, r. Miroslav Buriánek), Antonij Pogorelskij: Lafertovská perníkářka (1988, r. Soňa Kuhnová), Jakub Arbes: Pražský domácíček aneb Buď spořivý! (uvedeno s tit.Z pražského zátiší, 1989, r. Jan Tůma), Jaroslav Foglar: Chata v Jezerní kotlině (1991, r. Karel Weinlich), Mark Twain: Dobrodružství Toma Sawyera a Huckleberryho Finna (desetidílný seriál, 1992, r. Karel Weinlich) aj. Autorsky i jako dramaturg se podílel na rozhlasovém seriálu Jak se máte Vondrovi?. Čs. televize uvedla Knitlovy hry Manželčatá (Bratislava 1979, režie Jozef Pálka), Cizí lidé (1983, režie
Anna Procházková) a televizní adaptaci Balzakovy prózy Mistr Kornelius (1988, režie Jaroslav Dudek). V letech 1980–1983 spolupracoval s ostravským televizním studiem na cyklu Bakaláři. Použil pseudonymu Josef Musil a šifer tl, ok.
Knitlova povídková tvorba je vedena snahou postihnout prostřednictvím anekdotických či tragikomických příběhů negativní rysy národního charakteru. Abstrahuje od širšího dobového kontextu a dalších příznačných společenských souvislostí, soustředil se autor zejména na kritiku těch současníků, kteří preferují výhradně hodnoty materiální. Trapnost a banalitu provázející pokleslou aktivitu reprezentantů konzumního života ztvárňuje s humornou nadsázkou a ironickým nadhledem, směřujícím zpravidla k závěrečné nepatetické moralitě o lidské zodpovědnosti a altruismu. Obdobně vyznívá i početná Knitlova tvorba rozhlasová, konfrontující zpravidla jedince s odlišným systémem mravních hodnot. – K prozaické tvorbě se Knitl vrátil po delší odmlce historickou románovou fikcí s výraznými esejistickými prvky (Český sen), v níž vylíčil události předcházející Mnichovu 1938 a rozvinul alternativní dějinné osudy Československa po rozhodnutí části politické reprezentace nevázat se mnichovským diktátem a vstoupit s Německem do válečného konfliktu, a vědeckofantastickým příběhem plným vypjatých dramatických situací vyvolaných objevením se záhadného nebezpečí (Vosy), jehož dějiště umístil do hlubokých lesů Tasmánie (toto téma již dříve zpracoval ve stejnojmenné rozhlasové hře).
BIBLIOGRAFIE
Beletrie: Jsem historik umění a zvu vás na večeři (PP 1982); Český sen (R 2004); Vosy (R sci-fi, 2005).Příspěvek ve sborníku: Slyšeli jste... (rozhlasové hry, 1990, ed. J. Hubička).
LITERATURA
Studie a články: kon (= J. Konrádová): Knitl Oldřich in E. Ješutová a kol., 99 významných uměleckých osobností rozhlasu. Čeští tvůrci slovesných pořadů (2008).Recenze: Jsem historik umění a zvu vás na večeři: Z. Heřman, MF 15. 7. 1982; J. Lukeš, SvSl 26. 8. 1982; (zk) (= Z. Kheková), Květy 1982, č. 26; P. Bílek, Tvorba 1983, příl. Kmen č. 18 * Český sen: W. Běhounek, Ikarie 2004, č. 10; P. Kosatík, HN 2. 6. 2004 * Vosy: A. Burda, Tvar 2005, č. 5.
Nekrology: J. Konrádová, Týdeník Rozhlas 2016, č. 9; M. Velíšek, Český rozhlas 3 – Vltava (online), 14. 2. 2016 (zde).
Autor hesla: Michaela Nondková (1994)
Aktualizace hesla: 29. 11. 2024
(av)
Aktualizace bibliografie: 29. 11. 2024
(av)