Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Martin FRIŠ

* 11. 7. 1946, Praha 
 
 
Prozaik
 Otec Oldřich Friš (1903–1955), indolog, byl profesorem orientalistiky na Filozofické fakultě UK a překladatel ze sanskrtu (např. Védské hymny). – Po maturitě (1964) studoval Martin Friš do roku 1968 na Matematicko-fyzikální fakultě UK, pak pokračoval ve studiu na univerzitě v Amsterdamu (abs. 1973). V letech 1973–1988 pracoval v Ústředí výpočetní techniky dopravy jako programátor, v letech 1988–2007 ve stejné profesi na Ředitelství silnic a dálnic. V roce 2005 obhájil disertační práci Sémantické třídy a Mandelbrotův zákon a získal titul Ph.D. na Matematicko-fyzikální fakultě UK. Žije v Praze.
 Před knižním vydání jeho jediné knihy vyšly dvě časopisecké ukázky ve Tváři (1964) a Sešitech pro mladou literaturu (1966). V roce 1992 byl v Literárních novinách publikován výbor z Frišových básní Pozlacená hvězda (Fragmenty) /zde/.
 

Jediná kniha Martina Friše Svědectví o deštivém odpoledni ztráveném v čekání bývá přiřazována k linii experimentálních próz v české literatuře 60. let; nejblíže má k textům Věry Linhartové (zvláště k souboru Dům daleko) či k tvorbě Milana Nápravníka. Jedním ze základních konstitutivních rysů Frišovy prózy je uvolnění gramatických vazeb a pravidel ve prospěch maximálního osvobození výrazu a možnosti složité hry souvislostí a významů. Dynamika textu často pramení z toho, že odstraněním interpunkce se jedno slovo zapojuje do různých vazeb a mnohokrát je tak zároveň použito ve svém doslovném i přeneseném významu. Próza je rozčleněna do sledu krátkých textových útvarů, které představují spíše jen útržky z různých textů, úvah, vzpomínek, myšlenkových či imaginativních procesů. Mnohé z fragmentů díky výrazné lyrizaci a rytmizaci inklinují k žánru básně v próze. Řada motivů má metaforický nebo symbolický význam; frekventované je sémantické ozvláštňování motivů biblických. Objevují se též metatextové úvahy o možnostech psaní prózy a žánrové klasifikaci předkládaného textu. Svědectví je text výrazně intelektualizovaný, do výstavby významové roviny vstupuje řada kulturních a literárních aluzí. Patrná je také volná souvislost s poetikou surrealistických textů, např. ve stírání hranic mezi snem a skutečností. Vypravěč zaštiťuje svůj způsob vyprávění touhou po svobodě a po osvobození od myšlenkových schémat a předsudků; za negativistickými vyjádřeními je patrná nakonec marná snaha o přiblížení se druhému.

BIBLIOGRAFIE

Próza: Svědectví o deštivém odpoledni ztráveném v čekání (P 1968).

LITERATURA

Studie: V. Košnarová: Opomenuté, či opomenutí hodné? Ohlédnutí za prozaickými debuty let šedesátých, Tvar 2007, č. 13.
Recenze: J. Dvořák, NK 1968, č. 21; O. Chaloupka, Pochodeň 21. 5. 1968; I. Zítková, RP 24. 7. 1968; A. Haman, Plamen 1968, č. 12.
Autor hesla: Veronika Košnarová (2009)
Aktualizace hesla: 12. 8. 2009 (vk)
 
zpět na hlavní stranu