Michal ŠANDA
Poezii, prózu, publicistické články a recenze publikoval v časopisech a denících Tvar, Literární noviny, Revue Labyrint, Psí víno, Pražský programový čtrnáctideník 14 (zde rubrika Mizející hospody Michala Šandy), UNI, Obratník, Klan, Dotyky (Slovensko), Weles, Dobrá adresa (on-line, od roku 2007 rubrika Z antikvariátních banánovek), Právo (literární příloha Salon), Babylon, MF Dnes, Knižní novinky, Portret (Polsko), Reflex (příloha Ex), Britské listy (on-line), Plž, Reví Mítink, Intelektuál, A2, A Generation Defining Itself In Our Own Words (USA), Wagon (on-line), Pandora, Portál české literatury (on-line). – Pod názvem Mississippi Blues Ben inscenovalo roku 2005 Východočeské divadlo Pardubice dramatizaci Šandovy knihy Blues 1890–1940 (dramatizace Jiří Seydler a Jiří Šlupka Svěrák, režie Jiří Seydler). Český rozhlas 3 Vltava uvedl adaptaci knihy Obecní radní Stoklasné Lhoty vydraživší za 37 Kč vycpaného jezevce pro potřeby školního kabinetu (2007, režie Dimitrij Dudík) a také Šandovu rozhlasovou hru Bluesmani (2008, režie Dimitrij Dudík). Své výtvarné práce prezentoval na několika skupinových a také čtyřech samostatných výstavách (Praha, Děčín). Na internetovém serveru Magazlin.cz vystavuje svoji digitální kompozici Psychoanal. Sbírku Metro vydal pod jménem fiktivní autorky Jany Kroustové, resp. Dirty Jane. Používá šifru mš.
Michal Šanda debutoval sbírkou sto a, v níž navázal na experimentální (především vizuální) poezii 60. let a hravostí a humorem se přihlásil k dadaistickému ludismu. Záhy se však jeho poezie přiklonila k silnému proudu věcné lyriky, kterou v 90. letech reprezentovali především Petr Motýl, Petr Hruška či Petr Borkovec. Počínaje sbírkou Ošklivé příběhy z krásných slov v Šandově poezii začaly dominovat věcné záznamy vizuálních, ale především auditivních zkušeností.Tradiční lyrická subjektivita je potlačována a báseň je budována jako epizující výjev, portrét či drobný příběh, který se snaží na čtenáře zapůsobit dojmem autentického svědectví. Tendenci k epizaci a záznamům výrazných řečových gest, které Šandův text posouvají k mluvenostní stylizaci, prohlubuje ve sbírce Dvacet deka ovaru. K poetice hravosti a experimentu, která byla charakteristická pro jeho prvotinu, se Šanda částečně vrací ve sbírce Metro, již komponoval jako komplexní výtvarně-literární výpověď. Tato sbírka je rovněž počátkem Šandova obratu k postmoderním uměleckým strategiím, zejména k mystifikaci. Na mystifikačním základě vybudoval knihu Blues 1890–1940, kterou postavil na principu vydavatelské fikce: stylizoval se jako editor a lexikograf, který pouze zpracoval nalezené archivní materiály a sestavil z nich slovníkovou příručku čítající padesát jedna hesel věnovaných starým bluesovým muzikantům z oblasti mississippské delty. Na mystifikačním základě vznikly rovněž knihy Obecní radní Stoklasné Lhoty vydraživší za 37 Kč vycpaného jezevce pro potřeby školního kabinetu a Sudamerická romance (Kronika osidlování Gran Chaca), které autor spolu s knihou Blues 1890–1940 prezentuje jako volnou trilogii, již spojuje už zmíněný princip mystifikace a také časová situovanost vyprávění na počátek 20. století. K estetice mluvenosti a živelné, lidové češtiny se vrátil v souboru básnických próz Kecanice. Jazyková hravost, svobodná imaginace a vůle k experimentu nechybí ani Šandovým pohádkám ze souboru Merekvice. Ojedinělým příkladem Šandovy dramatické tvorby je hra Španělské ptáčky.
BIBLIOGRAFIE
Beletrie: sto a (BB 1994); Ošklivé příběhy z krásných slov (BB 1996); Dvacet deka ovaru (BB 1998); Hovězí srdce (B 1998); Metro. Postmoderní jukebox (BB 1998, upravené vydání 2004); Blues 1890-1940. Robert Boyer, život a legenda v zaprášeném světle archivních dokumentů (PP 2000); Obecní radní Stoklasné Lhoty vydraživší za 37 Kč vycpaného jezevce pro potřeby školního kabinetu (PP 2001); Sudamerická romance. Kronika osidlování Gran Chaca (PP 2003); Španělské ptáčky (D 2006); Kecanice (BB 2006); Býkárna (BB 2006, s M. Ohniskem a I. Wernischem); Merekvice (PP pro děti, 2008).
Příspěvky ve sbornících a almanaších: Pět let (1999); Lepě svihlí tlové (2002); Kniha o kundě (2007); Antologie české poezie. II. díl (1986–2006) (2007).
LITERATURA
Studie: K. Piorecký: William Shakespeare byl barovým pianistou. Věcná poezie Michala Šandy, Tvar 2008, č. 5.Recenze: Dvacet deka ovaru: M. Exner, Tvar 1999, č. 4; I. Harák, Psí víno 1999, č. 11; R. Fridrich, Weles 1999, č. 9 * Blues 1890-1940: J. Mojžíš, NK 2000, č. 34; M. Kovářík, Tvar 2000, č. 17; J. Sobotka, Respekt 2000, č. 45; M. Hrabal, Psí víno 2000, č. 15 * Obecní radní Stoklasné Lhoty vydraživší za 37 Kč vycpaného jezevce pro potřeby školního kabinetu: V. Novotný, Týdeník Rozhlas 2002, č. 6; I. Harák, Host 2002, č. 9, příl. Recenzní příloha * Sudamerická romance. Kronika osidlování Gran Chaka: J. Holub, Reflex 2003, č. 30; M. Jungmann, Mosty 2003, č. 21; S. Titěra, Tvar 2004, č. 14; I. Harák, Pandora 2005, č. 10 * Kecanice: J. Nejedlý, LidN 2006 2. 9., příl. Orientace; Z. Pavelka, Právo 2006 30. 11. 2006, příl. Salon * Merekvice: P. Odehnal, Host 2008, č. 9; J. Nejedlý, LidN 30. 6. 2008.
Rozhovory: J. Nejedlý, NK 1999, č. 9; R. Kopáč, Tvar 2000, č. 18; P. Placák, Babylon 2002/2003, č. 10, příl. Literární a výtvarná příloha č. 10/XII; M. Belásek, Dobrá adresa 2003, č. 4; R. Kopáč, Uni 2003, č. 10; Z. Pavelka, Právo 10. 7. 2008, příl. Salon.