Slovník české literatury po roce 1945

Jiří DANÍČEK

* 22. 10. 1948, Liberec

Básník, prozaik, dramatik a scénárista

Narodil se v rodině majitele drogerie. Základní školu vychodil v Železném Brodu, střední školu v Semilech a Tanvaldě (maturita 1966). Rok pracoval jako dělník ve sklárně. V roce 1967 začal studovat na Pedagogické fakultě UK, avšak studia na rok přerušil a v roce 1970 se rozhodl pro svobodné povolání. Začal psát filmové scénáře, převážně pro animovaný film. Roku 1973 byl z politických důvodů zatčen a do roku 1974 vězněn na Kladensku. Po propuštění pracoval až do počátku roku 1990 jako čerpač u podniku Stavební geologie. V roce 1977 podepsal Chartu 77. Od poloviny roku 1990 působí v redakci věstníku židovských náboženských obcí Roš chodeš, do dubna 2005 jako šéfredaktor, poté jako redaktor; od podzimu 1991 až dosud zastává též funkci ředitele nakladatelství Sefer, založeného při téže instituci. Od roku 1991 pracuje v prezidiu Federace židovských obcí, v letech 1992–1995 a 2005–2012 jako její předseda; v letech 1990–1991, 1996–2004 a od roku 2013 až dosud jako místopředseda. V období 1996–2001 byl rovněž předsedou Pražské židovské obce.

V sedmdesátých a osmdesátých letech svou tvorbu uveřejňoval v samizdatových sbornících a časopisech, zejména v Lidových novinách, a v exilovém časopisu Paternoster. Po roce 1989 publikoval v časopisech Revolver Revue, Souvislosti, Literární noviny, Roš chodeš (zde příležitostně i překlady z hebrejštiny), Kontexty, Prostor Zlín, v německých překladech jeho básně vyšly také v periodikách Sudetenland (München) a Ostragehege (Dresden). Od počátku devadesátých let je pravidelným spolupořadatelem Židovské ročenky, do níž i přispívá. Od druhého desetiletí 21. století se jeho příspěvky opakovaně objevují ve veřejně nešířených sbornících (2012, 2013, 2014, 2016, 2017, 2021), vydávaných nakladatelstvím Ztichlá klika. – Básnickou prvotinu Plavba potopené lodi vydal roku 1970 jako soukromou bibliofilii, sbírku Dům z listí roku 1980 v samizdatové edici Kde domov můj (částečně přetištěno v Literárních novinách 1991, poté v eponymním knižním souboru). V letech 1982–1990 redigoval samizdatovou edici Alef, věnovanou tvorbě židovských autorů a židovské tematice (z francouzštiny pro ni přeložil pohádkové soubory Koza Zlata a jiné pohádky a Lví mléko Isaaka Bashevise Singera, 1988, resp. 1989); zároveň řídil sborníkové ročenky Kalendář spjaté s touto edicí. Přispěl do samizdatových sborníků Egonu Bondymu k 45. narozeninám Invalidní sourozenci (1975), Ing. Petru Lamplovi k 45. narozeninám (1975), Sborníky undergroundu 1975 (1981), Nějakej vodnatelnej papírovej člověk (1977), Co dům dal (1978), Fandovi (1979), Písačky pro Dominika Tatarku (1983), tzv. Petruščin sborník (1983, ed. Petruška Šustrová), Karlu Srpovi k padesátinám (1986), Sborník pro Jana Lopatku a Andreje Stankoviče k jejich pětačtyřiceti se zpožděním dvou let (1987). Jeho divadelní hra Broučci & Hilsner byla uvedena pouze na soukromém jevišti v Elbančicích u Nové Vožice (1974).

Daníčkova tvorba je žánrově mnohotvárná: autorovým dominantním výrazem je sice poezie, věnoval se však i próze, dramatu a non-fikčním žánrům. V oblasti řeči vázané se nejčastěji pohybuje na pomezí lyriky přírodní a reflexivní a hledá si cesty mimo dobové trendy a tendence. Nebrání se pravidelnému rytmu, rýmu ani tradičním formám, jejichž výběr (sonet, haiku) naznačuje, kterými kulturními oblastmi se cítí být nejvíce přitahován. Ideově je jeho poezie pevně ukotvena v tradici, jejímž základem je slovo. Daníčkův básnický výraz je hutný, pracuje s náznaky, texty zůstávají významově otevřené. Básník sám sebe povětšinou netematizuje, neorientuje se k „já“, nýbrž k tomu, co přetrvává. Usiluje o výpověď, jež by přesahovala individuální zkušenost a alespoň dílčím způsobem uchovala dávno ztracené (např. kulturu písma).
Jedním z leitmotivů Daníčkovy poezie je čas: jeho básně reflektují imaginární putování napříč časem a prostorem, oživují historii faktickou, mytickou, kulturní i literární, často ve spojení s židovskou tradicí. V předlistopadové tvorbě, jež v době svého vzniku mohla být publikována pouze formou bibliofilie (Plavba potopené lodi), resp. samizdatu (sbírka Dům z listí) a v polistopadovém období byla představena výborem Dům z listí, příznačně dominují podzimní a zimní scenérie se svou typickou – obrazně pojatou – atmosférou. V trilogii básnických sbírek, shrnující postupně verše z let 2010–2015 (Směr písma), 2015–2016 (Kam a odkud) a 2017–2018 (Katzovy sady) je nepřehlédnutelný jemný, příležitostně i ironický humor, jehož konkrétním příkladem mohou být básnické variace aktualizující Kafkova Odradka ve sbírce Katzovy sady. Kafkovská atmosféra prostupuje také historizující povídku O čínském zelí, publikovanou spolu s dalšími autorovými prózami ve výboru Dům z listí. Intertextovost se projevuje rovněž v divadelní hře Broučci & Hilsner, v níž Daníček pospojoval úryvky z Karafiátovy prózy pro děti s citáty ze záznamu hilsnerovského procesu a v této konfrontaci představil aktéry hry jako oběti apriorních představ o životě.
Zájem o osobnost Franze Kafky se promítá i do Zápisků z cest do Itálie, shrnujících texty z let 1990–2016. V popisu míst, zahrnujícím vedle titulní země rovněž Švýcarsko, Slovinsko, Německo, Izrael i tuzemsko, vychází autor z poznatků z literatury i z vlastních postřehů, se zvláštním zřetelem k (sakrálním) památkám židovské kultury.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Plavba potopené lodi (BB, bibliof., 1970); Dům z listí (BB, PP 1996, obs. stejnojmennou básnickou sbírku a povídky Anděl & rukavice, Umění žít, Slečna a pes a O čínském zelí); Směr písma (BB 2015); Kam a odtud (BB 2017); Katzovy sady (BB 2019); Zápisky z cest do Itálie (RR, 2020); scénicky: Broučci & Hilsner (1974).
Příspěvky ve sbornících a antologiích: Antologie české poezie I (2009).

LITERATURA

Články: J. Chuchma: Hebrejské slovo sefer znamená knihu, LidN 19. 11. 1997.
Recenze: Dům z listí (sbírka): (zet) (= Z. Troup), KS (smz.) 1989, č. 2 * Dům z listí (soubor): L. Sedláková, Denní Telegraf 22. 5. 1996; A. Petruželka, LidN 15. 6. 1996, příl. Národní 9; P. Motýl, Host 1998, č. 1* Katzovy sady: W. Heinrichová, Tvar 2020, č. 11.
Rozhovory: A. Drda, Český týdeník 11. 6. 1996, č. 150; Z. Petráček, Respekt 1997, č. 43; A. Drda + A. Stankovič, LidN 9. 3. 2000, příl. Umění a kritika.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Bibliografické databáze ÚČL AV ČR
Databáze českého uměleckého překladu

Autor hesla: Bohumil Svozil (1996); Veronika Košnarová (2021)

Aktualizace hesla: 10. 10. 2021 (vk)

Aktualizace bibliografie: 10. 10. 2021 (vk)

zpět na hlavní stranu