Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Helena LISICKÁ

* 26. 11. 1930, Olomouc 
† 30. 11. 2009, Olomouc 
 
Prozaička, folkloristka, autorka knih pro děti a mládež
 Rozená Zimmermannová. Od roku 1960 užívá jméno Lisická, které získala z prvního manželství. Pochází z rodiny železářského skladníka. Během války chodila do měšťanské školy v Olomouci (čtvrtý ročník navštěvovala 1944–45 v Třebíči). Po válce přešla na dívčí gymnázium v Olomouci, po absolvování kvarty a kvinty však musela ze zdravotních důvodů studia přerušit. Od roku 1947 navštěvovala v Olomouci dva roky odbornou školu pro ženská povolání. V roce 1949 byla zaměstnána jako laborantka v n. p. Milo Olomouc, po sňatku zůstala v domácnosti. Od roku 1960 pracovala v Domě armády v Olomouci jako knihovnice, organizační referentka (do roku 1966) a sekretářka vojenského útvaru (do roku 1968). Od roku 1968 se věnuje literatuře z povolání. Žije v Olomouci.
 Přispívala do periodik: Stráž lidu (Olomouc, 1959 zde první pohádka O zemi a jejích dětech, pod pseud. Helena Sedláková, 1969 zde na pokračování Z pohádek a pověstí Heleny Lisické, 1971 zde na pokračování Malý Maestro), Knihovnička Stráže lidu (1977 zde Tři olomoucké povídkyZlatý cimbál. Výběr povídek a pověstí z Hané), Nová svoboda, Štafeta (Prostějov), Rudé právo, Zemědělské noviny (v 80. letech v jejich příloze Náš domov). Od poloviny 60. let publikovala občas kulturní reportáže a fejetony v Květech, Obraně lidu, Práci, Světě v obrazech, Literárním měsíčníku aj.
Ve 40. letech působila jako členka taneční skupiny Lídy Slané v Olomouci, v 50. letech psala pro tento soubor (přejmenován na Komenium) taneční libreta, divadelní texty. Později se účastnila práce v porotách uměleckých soutěží armádní tvořivosti, v letech 1983-1991 vedla národopisný soubor Haná ve Velké Bystřici u Olomouce. Od roku 1988 členka Národopisné společnosti při ČSAV, od roku 1990 Moravskoslezského folklorního poradního sboru, Ústavu lidové kultury Strážnice a dramaturgyně Národní přehlídky vesnických folklorních souborů a skupin Lidový rok ve Velké Bystřici. Podílí se na konferencích o lidové kultuře (Kroměříž 1991, Olomouc 1992 aj.).
Od roku 1959 příležitostně, od roku 1968 pravidelně spolupracovala s ostravským studiem Čs. rozhlasu, pro které připravila dramatizace pohádek, pověstí a rozhlasová pásma: Pohádka o starém rybáři a hastrmanovi (1959), Vojáci, vojáci (1967), Dudák Drnda (1968), O králi Ječmínkovi (1968), O panu Vítkovi (1972) aj., pro plzeňské studio připravila seriál pověstí Z hradů, zámků a tvrzí (1976–77), pro studio pražské seriál Z českých a moravských hradů (1981). Pro Čs. televizi napsala scénáře k inscenaci pro děti Červená rukavička (1960), u inscenací Padla kosa na kámen (1974) a Zlaté pometlo (1977) kryla svým jménem Boženu Šimkovou). Supraphon vydal v roce 1975 a 1976 dvě gramofonové desky z pohádek Lisické.
V letech 1956–60 užívala pseudonymu Helena Sedláková, který vznikl z matčina rodného jména (též in Stráž lidu 1958–59), dále příležitostně šifer H. S., L. H., -hl-, -l.
 Od začátku své tvorby se Lisická věnuje literatuře pro děti a mládež. Její pohádky (především ze Severní Moravy) i pověsti (z různých oblastí Čech, Moravy a Slezska) vycházejí ze zájmu o regionální historii a folklor. Převažují texty realisticky zabarvené, ale i tam, kde se objevuje prvek humoristický či fantaskní, dominuje snaha plasticky vykreslit svéráz určitého kraje a jeho obyvatel, detailně zachytit život, řemesla a zvyky lidí. Autorčina narůstající záliba v historii pak postupně sbližovala její pověsti s žánrem historické povídky. Základním rysem většiny jejích próz je přitom sociální zabarvení a přímočará výchovná tendence, jež mívá podobu explicitního moralizování nebo apoteózy dobrých skutků (Za horama, za dolama, Pohádky a pověsti z Moravské brány, Devatero řemesel), v pověstech pak rovněž podobu historiografické popisnosti. Autorčin styl zachovává prostý jazyk „starých vyprávění“: bez dialektických prvků a archaizace, leč s bohatým využitím lidových rčení, místních názvů a jmen (Z hradů, zámků a tvrzí, Pověsti starých měst). Lisická psala i pohádky autorské (Pohádky z jalovce) a pohádkové hry. Svou schopnost vylíčit atmosféru a kolorit historicky vzdálených časů uplatnila i v románu, jehož děj je situován do období Velké Moravy (Páv zpívá o štěstí).

BIBLIOGRAFIE

Próza: Za horama, za dolama. Pohádky a pověsti z Olomoucka (pro děti, 1965); Pohádky a pověsti z Moravské brány (pro děti, 1968); Z hradů, zámků a tvrzí. Pověsti z Moravy a Slezska (1971; přeprac. in Z českých a moravských hradů); Z českých hradů, zámků a tvrzí. Pověsti a zkazky (1972; přeprac. in Z českých a moravských hradů); Pohádky z jalovce (pro děti, 1974); Devatero řemesel. Pověsti, pohádky, legendy (pro ml., 1976); Z českých a moravských hradů (pověsti a zkazky, 1977, obsahuje: Z hradů, zámků a tvrzí, Z českých hradů, zámků a tvrzí); O Ječmínkovi (pohádky pro děti, 1979); Pověsti starých měst. Pověsti z Moravy a Slezska (pro ml., 1981); Hastrmanův kožich (D pro ml., rozmnož., 1982, s J. M. Bourkem); Ženich pro čertici aneb Sedmimílové boty (D pro ml., rozmnož., 1983, s J. M. Bourkem); Zrcadlo starých časů. Pověsti z Čech (pro děti, 1985); Páv zpívá o štěstí (R pro ml., 1988); Tři synové knížecí (P pro ml., 1994); Ze stařenčina fěrtůšku. Pověsti z Dolan a okolí (1994); Staré zpěvy. Pověst z Radhoště (1998).
Sešitové pohádky a povídky pro děti: Petr Vynálezce (1980); Co vyváděl kocour Míša (1981); Medové království (1981); Robinzon se nikdy nenudí (1981); Zlatý cimbál (1981); Čarovný vozík (1981); Máme domácího šotka (1982); Noční dobrodružství (1982); Zlatovláska (1983); Chytrá princezna (1983); Kouzelná klubíčka (1983); Princ Jelen (1984).
Scénicky: Stříbrná kachnička (pro děti, l955); Švec Prťavec a jeho paní Háta (loutk. pro děti, 1969); Johanes doktor Faust (loutk. pro děti, 1970, dramatizace textů); Švec Chytroň (pro ml., 1984, s J. M. Bourkem); O líném Honzovi (pro ml., 1985).
Příspěvky ve sbornících
: O Janu Žižkovi (1974); Sedmdesát sedm pohádek z Moravy a Slezska (1977); Princezna holubice (1977); Pohádky z Moravy (2004).
Ostatní práce: Řeka Morava (text k fotogr. publikaci V. Reichmanna, 1976).
Připravila k vydání: Malý receptář hanácké kuchyně (1992); Pojedeme do ráje. Ukolébavky, říkadla, písničky, hádanky ze Záhoří (pro děti, 1993); Zlatá brána. Dětská rozpočítadla a hry ze Záhoří (pro děti, 1993).

LITERATURA

Bibliografie: H. Ševčíková: Helena Lisická (1982).
Studie a články: Z. Heřman: Helena Lisická, ZM 1982, č. 4; E. Doupalová: Literární zpracování pověstí Olomouce, Historická Olomouc a její současné problémy 1989, sv. 7; B. Kolář: Autorka, jež vybudovala dobrou pověst pověstem, in Z paměti literární Olomouce (2004), s. 211-214.
Recenze: Za horama, za dolama: P. Pešta, Impuls 1966, č. 9; O. Rafaj, Kulturní tvorba 1966, č. 31; * Pohádky a pověsti z Moravské brány: V. Vařejková, Komenský 1969/1970, č. 4; * Z hradů, zámků a tvrzí: J. Červenka, ZM 1972, č. 8; * Devatero řemesel: H. I. (= Ilja Hajná), NK 1977, č. 4; * Z českých a moravských hradů: O. Sirovátka, Rovnost 31. 8. 1977; * Pověsti starých měst: -MV- (=Marie Vodičková), NK 1982, č. 21; * Zrcadlo starých časů: Z. Heřman, MF 30. 10. 1986; I. Martinec, ZM 1987, č. 3; M. Nyklová, ZM 1987, č. 1; * Páv zpívá o štěstí: I. Zítková, NK 1988, č. 46; B. Dokoupil, Rovnost 1. 3. 1989; Z. Heřman, ZM 1989, č. 3; * Tři synové knížecí: Z. Heřman, NK 1995, č. 13; G. Skýpala, Alternativa nova 1995, č. 9.
Rozhovory: G. S. (= G. Skýpala), NK 1969, č. 28; ; L. Martínek, Čtenář 1993, č. 10; I. Vysoudil, Krok 2004, č. 4.
K životním jubileím: B. Kolář, Hanácké noviny 25. 11. 1995; Š. Vlašín, Obrys-Kmen 2005, č. 47; E. Doupalová, Ladění 2005, č. 4.
Nekrolog: F. Všetička, Dokořán 2009, č. 52.
Autor hesla: Blanka Hemelíková (1998)
Aktualizace hesla: 6. 5. 2008 (mš)
 
zpět na hlavní stranu