Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Helena  ALBERTOVÁ

* 1. 9. 1941, Praha 
 
 
Dramatička, autorka prací z oboru scénografie
 Její otec, původně právník, byl roku 1950 převeden do výroby. Albertová absolvovala Průmyslovou školu bytové tvorby v Praze. Po maturitě (1959) pracovala jako aranžérka a jako jevištní technikářka v Západočeském divadle v Klatovech a ve Vinohradském divadle. V letech 1962–1973 byla provdána za herce Pavla Landovského. V letech 1965–1970 studovala na FF UK sociologii a filozofii (diplomová práce Zamyšlení nad problematikou soudobé ženské role, 1970). Roku 1975 zakotvila v pražském Divadelním ústavu, kde pracovala ve scénografickém odboru, poté v odboru výstav. Roku 1989 se rozhodla pro svobodné povolání, avšak o rok později se stala ředitelkou Divadelního ústavu a v této funkci setrvala do roku 1995. V současnosti pracuje tamtéž v oddělení mezinárodních vztahů jako kurátorka výstav.
 Albertová přispívala především do následujících periodik: Dialog (smz., 1978 zde hra Letní kino Život), Czech and Slovak Theatre, Czech Theatre, Zprávy Divadelního ústavu, Amatérská scéna, Divadelní noviny;Revolver Revue č. 24/1993 byl publikován záznam jejích vzpomínek na práci jevištní technikářky. – Kromě prvotiny Parádní pokoj, nastudované několika divadly, se další hry Heleny Albertové dostávaly na veřejnost nesnadno. Po zákazu již nastudovaného Letního kina Život (Státní divadlo v Ostravě, 1977) nebyla až do roku 1986 žádná z jejích her schválena k provozování. Ve vnucené divadelní pauze autorka začala spolupracovat s Čs. rozhlasem, kde byly postupně uvedeny její původní práce Kde končí hra (1978), Snídaně s nočním hlídačem (1989), Arachné (1990), Setkání (1991), osmidílný seriál Tomu hodně, tomu málo, tomu nic (1979), přepracovaná verze Letního kina Život s titulem Nelaskavé hry (1988), rozhlasová úprava Nezvalovy Schovávané na schodech (1983) a úpravy her Pavla Landovského Hodinový hoteliér (1992) a Arest (1993). Autorsky se podílela na rozhlasovém seriálu Jak se máte Vondrovi? (1974–1989). Scenáristicky a režijně připravila pro Českou televizi pětidílný dokumentární cyklus Paradoxy českého divadla (1997). Jako režisérka a upravovatelka her se věnuje rovněž amatérskému divadlu (Lesní divadlo Mlýny, Kytlický ochotnický spolek). Dlouhodobě se podílí na pořádání mezinárodní přehlídky scénografie a divadelní architektury Pražské quadriennale. – V rukopisu zůstává její zatím poslední dokončená hra Kamenný dvůr (2001).
 Kritickým viděním současníka a jeho hodnotového rejstříku, zobrazením zápasu jedince o sebe sama na horizontu tušeného mravního řádu i jeho konfliktu s režimními praktikami se divadelní a rozhlasové hry Heleny Albertové řadí k nonkonformní části literární produkce normalizačního dvacetiletí. Již svým debutem z první poloviny 70. let, psychologickou hrou Parádní pokoj, se Albertová přihlásila k čechovovskému vzoru. Jádrem dramatu, nositelem dramatičnosti, učinila postavu, kterou chápe jako jedinečnou individualitu nikoliv ve smyslu osudové či charakterové výjimečnosti, nýbrž ve smyslu lidské autenticity. Prostřednictvím portrétů všedních současníků a jejich soukromých vztahů nepřímo zachytila i marasmus soudobého společenského klimatu. V další hře (Letní kino Život), vyhrotila generační a názorové střety a v Příběhu Jana Jakubce (původní verze pod názvem Axiom) již otevřeně postihla konflikt jedince a systému. Vnitřní svět člověka odhaluje Albertová psychologickými postupy, avšak před postupnou analýzou charakteru dává přednost metodě kontrastu a lapidární zkratky, náznaku apod. Zároveň využívá stavební prostředky neiluzivního dramatu (montáž, střih, paralelismus, uvolnění časové i prostorové kontinuity). Její hry vedou diváka k chápání svobody člověka jako možnosti, k zodpovědnosti za kvalitu vlastního života a v širším smyslu za charakter žité skutečnosti. – Jako divadelní teoretička se věnuje především scénografii (Otakar Schindler. Scénograf a malíř, Josef Svoboda. Cesta za světlem aj.).

BIBLIOGRAFIE

Divadelní hry a práce o divadle: Parádní pokoj (D rozmnož., 1974, i prem.); Karel Svolinský (monografie, 1979); Scénografie Marty Roszkopfové (katalog k výstavě, 1984); Letní kino Život (D rozmnož., 1987, prem. 1986); Příběh Jana Jakubce (D rozmnož., 1988, prem. 1987); Josef Svoboda. Cesta za světlem (katalog k výstavě, 1995); Otakar Schindler. Scénograf a malíř (monografie, 1998, + L. Lajcha); Divadelní krajiny Otakara Schindlera. Scénografie 1961–1998 (katalog k výstavě, 2003, + M. Zdeňková); Josef Svoboda. Scenographer (monografie, 2008); Lanďák (vzpomínky, 2010, + P. Landovský).
Uspořádala a vydala: Scénografie (výběr článků ze zahraničních časopisů, č. 1/76, 3/76 a 1/77, vše 1977, + V. Ptáčková); Državnik i dramatičar Václav Havel (katalog k výstavě, Zagreb 2000).
Příspěvky ve sbornících a kolektivních pracích: Državljan in dramatik Václav Havel (Ljubljana 1999); Divadelní ústav 1959–2009 (2009).
Překlady: E. Albee: Fragmenty (Concerto grosso) (1994, + S. Latham).

LITERATURA

Recenze: Parádní pokoj: MoM (= M. Muchová), SvSl 29. 12. 1976; mik (= M. Křovák), LD 7. 1. 1977 * Letní kino Život: M. Rusínský, Nová svoboda 20. 2. 1987; B. Kolář, ZN 6. 3. 1987 * Příběh Jana Jakubce: J. Paterová, LD 27. 1. 1988; I. Gerová, SvSl 10. 2. 1988 * Otakar Schindler. Scénograf a malíř: V. Šrámková, Týdeník Rozhlas 1999, č. 27. * Josef Svoboda. Scenographer: J. Machalická, LidN, 31. 8. 2009; B. Příhodová, Theatralia 2010, č. 1 * Lanďák: J. Machalická, LidN 30. 3. 2010; J. Kerbr, DivN 2010, č. 7; J. Rak, Reflex 2010, č. 23.
Rozhovory: -če- (= V. Červenka), Nová svoboda 30. 3. 1976; zat (= Z. A. Tichý), MFD 2. 9. 1997; J. Machalická, in Divadelní ústav 1959–2009 (2009).
Autor hesla: Eva Šormová (1994)
Aktualizace hesla: 2. 11. 2011 (jř)
Aktualizace bibliografie: 2. 11. 2011 (jř)
 
zpět na hlavní stranu