Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Věra NOSKOVÁ

* 9. 4. 1947, Hroznětín (okres Karlovy Vary) 
 
 
Prozaička, básnířka, fejetonistka, publicistka a reportérka
 

Rozená Hedmegová, od pěti let (po matčině svatbě) Kubíčková, v letech 1968–1974 v prvním manželství Šípková, od roku 1974 Nosková. – Brzy po narození se s rodiči přestěhovala do Strakonic, kde vystudovala Střední všeobecně vzdělávací školu (mat. 1966), poté absolvovala i Střední pedagogickou školu v Praze (mat. 1978). V období 1966–1974 vystřídala několik profesí (aranžérka, závorářka, dělnice, pracovnice pošty, cukrářka, archivářka, kreslička, osvětová pracovnice, uklízečka, servírka ad.). V letech 1974–1985 pracovala v Praze jako učitelka mateřské školy, v letech 1985–1990 jako noční vychovatelka mládeže. V období 1991–2003 působila jako redaktorka a tajemnice redakce v Českém deníku, poté byla redaktorkou časopisu pro venkov a zemědělce Týden, reportérkou Blesk magazínu, Europressu Hospodářských novin (příloha Věda a lidé). V roce 2003 založila Nakladatelství Věra Nosková. Žije v Praze.

 Koncem šedesátých let publikovala pod jménem Věra Šípková básně v Divokém víně, v sedmdesátých letech v Literárním měsíčníku. Po roce 1989 publikovala v časopisech, v jejichž redakcích byla zaměstnána, a externě spolupracovala s Reflexem, Lidovou demokracií, MF Dnes, Print and Publishing, Packaging, Listy, Marianne, se slovenskými periodiky RozmerPrometheus a se stanicí Vltava Českého rozhlasu (pořad Naše téma). Jako autorka námětů se podílela na televizních publicistických pořadech (Klekánice na ČT, Na vlastní oči na Nově). Pravidelně píše fejetony do rubriky Zkraje týdne pro Týdeník Rozhlas. – Spolu s Jiřím Grygarem a dalšími stála u zrodu Českého klubu skeptiků Sisyfos (1995), který v letech 2001–2004 vedla; knihy členů spolku nyní vydává ve svém nakladatelství. – Knihu Bereme, co je vydal jako audioknihu Radioservis v roce 2009.
 

V románech, povídkách i fejetonech Věra Nosková významně čerpá z autobiografické inspirace. V centru její pozornosti stojí nejčastěji konkrétní lidské osudy, malé osobní dějiny, které autorka zobrazuje na pozadí velkých (politických) dějin Čech. Její prozaický debut Ten muž zemře zachycuje proměny chování a charakteru člověka v době socialismu a prvních letech polistopadové demokracie. Autorka zde využívá zkušenosti ze své dlouholeté novinářské praxe a členství ve spolku Sisyfos; jedním z dominantních témat knihy je prostředí paranormálních seancí. Generační trilogie Bereme co je, ObsazenoVíme svý je bildungsrománem o životních osudech mladé dívky, její snaze vzepřít se komplikovanému osudu v šedivém čase normalizace a nemožnosti změnit svůj osobní život ve vnějších kulisách socialistické společnosti. První díl trilogie podává svědectví o hrdinčině dospívání v limitovaném prostoru maloměsta v období padesátých a šedesátých let, příběh druhého dílu se odehrává v metropoli, avšak oproti hrdinčinu očekávání není normalizační Praha schopna nabídnout kýžený prostor volnosti a hledanou útěchu. V závěru trilogie se hrdinka ocitá v příhraničním městě, kde se pokouší naplnit rámec „normálního“ života v době budování tzv. reálného socialismu.
V povídkovém žánru vybírá Nosková z pestrého tematického spektra. Jednotlivé příběhy jsou věnovány např. prvním láskám dívčích hrdinek, problémům dospívajících adolescentů či osudům rozvedených žen (Ve stínu Mastodonta, Ještě se uvidí). Prostřednictvím fejetonů se autorka vyjadřuje k důležitým i odlehčujícím tématům naší každodennosti, v centru jejího zájmu stojí především (pseudo)duchovní vědy a alternativní svět, postavení muže a ženy v moderní společnosti (Ať si holky popláčou, Přece by nám nelhali, Je to hustý). Názor, že v současné společnosti a kultuře je zvýhodněna žena, spojený s pobídkou povzbuzovat mužnost mužů, představila v knize Chraňme muže.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Inkoustové pádlo (BB 1988); Ten muž zemře (P 1996); Je to hustý (FF 2003); Bereme, co je (R 2005, upr. vyd. 2005); Ať si holky popláčou (FF 2006), Obsazeno (R 2007); Víme svý (R 2008); Ve stínu mastodonta (PP 2008); Ještě se uvidí (PP 2009); Přece by nám nelhali (FF 2010); Chraňme muže (FF 2010); Příběhy mužů (FF 2012).
Příspěvky ve sbornících a antologiích: Antologie českého rozhlasového fejetonu (2004); Leonardův kabinet (2006); O fejetonu, s fejetonem (2007); Povídky o ženách (2007); Otočila jsem hlavu tím směrem...(2007, sborník rozhovorů); Ty, která píšeš (2008); Šťastné a veselé 2 (2008); O čem ženy píší (2008); Ženy vidí za roh (2009); Tos přehnal, miláčku (2009); Proč odcházíš... (2010); Láska a čas (2011).

LITERATURA

Články a studie: A. Fialová: Návraty do šedých časů, Tvar 2008, č. 18; J. Lukavec: O vědě a literatuře třikrát jinak, Prostor 2010, č. 85.
Recenze: Inkoustové pádlo: Z. Heřman, MF 2. 9. 1988; R. Matys, Kmen 1989, č. 2 * Ten muž zemře: J. Chuchma, MFD 31. 12. 1996; A. Haman, LitN 1998, č. 1 * Bereme, co je: V. Just, LitN 2005, č. 20; V. Novotný, Tvar 2005, č. 13; V. Just, Týden 2005, č. 32; I. Klíma, Xantypa 2005, č. 6; V. Šlajchrt, Respekt 2005, č. 50; J. Novotný, A2 2006, č. 1; J. Trávníček, Host 2006, č. 5; M. Vajchr, RR 2006, č. 65 * Ať si holky popláčou: L. Kyša, A2 2007, č. 14; R. Novák, Host 2007, č. 4 * Obsazeno: V. Karfík, Respekt 2007, č. 17; A. Burda (= P. Janoušek), Tvar 2007, č. 10; A. Fialová, Tvar 2007, č. 12; R. Novák, LitN 2007, č. 26; Z. Malá, A2 2007, č. 45; J. Trávníček, Host 2007, č. 7 * Ve stínu Mastodonta: R. Novák, LitN 2008, č. 34 * Víme svý: P. Smítalová, Instinkt 2008, č. 48; K. Špidla, Host 2009, č. 2 * Ještě se uvidí: A. Slezáková, MFD 15. 10. 2009 * Chraňme muže: A. Slezáková, MFD 31. 3. 2011.
Rozhovory: M. Šára, Svoboda 18. 2. 1989; D. Žák, Host 2006, č. 5; J. Peňás, Týden 2006, č. 2; R. Kopáč, Týdeník Rozhlas, 2006, č. 34; K. Kadlecová, Reflex 2009, č. 5; T. Vyskočil, Xantypa 2011, č. 7/8.

Autor hesla: Zuzana Malá (2012)
Aktualizace hesla: 20. 9. 2012 (zm)
 
zpět na hlavní stranu