PRAMENY
Podle dostupných archivních zdrojů v edici vyšlo 12 svazků, dalších zhruba 20 svazků bylo na podzim 1989 ve stádiu více či méně pokročilých příprav (některé již přeloženy, zredigovány a opisovány, jiné zadány k překladu či jen plánovány). První strojopisné tituly byly množeny na leteckém papíru formátu A5 v nákladu 12–15 kopií, s přechodem na počítačový tisk edice získala typický víceméně čtvercový formát (nejčastěji 21x22 cm) a knihy byly tištěny jehličkovou tiskárnou rovněž na letecký papír, pouze výjimečně oboustranně na kancelářský papír. Náklad počítačově množených titulů závisel na čtenářském zájmu, hlavní předností přechodu na tuto techniku nebyla jen možnost tisknout podle potřeby další kopie, ale přínos bezpečnostní – minimalizovalo se tak nebezpečí, že opisy Státní bezpečnost zabaví ještě před dohotovením a distribucí. Edice zanikla na podzim 1989 a její vybavení přešlo do služeb tehdejších stávkových výborů. Většina titulů edice Prameny (včetně těch teprve plánovaných) vyšla v devadesátých letech v běžných nakladatelstvích.
Deklarovaným cílem edice Prameny bylo zpřístupnit v českých překladech odborné texty, nelimitované marxistickým světovým názorem a podněcující kritické uvažování, a to jak z oblasti společenských, tak přírodních věd. Mezi strojopisnými svazky, které řadu zahájily, bývá jako první uváděn soubor přednášek jednoho ze zakladatelů kvantové mechaniky Erwina Schrödingera Duch a hmota (1985). Dále zde ve strojopisu vyšel překlad práce z oboru logoterapie a existenciální analýzy rakouského psychiatra Viktora E. Frankla Lékařská péče o duši (1986), studie J. P. Sterna Hitler. Vůdce a národ, již Prameny přejaly z produkce Jelínkovy samizdatové dílny (jako jediný uváděný titul není svazek výslovně označen názvem edice, v později vydaných svazcích je nicméně důsledně uváděn v soupisech dosud vydané produkce), a konečně první vydání kritické studie Bída historicismu filozofa Karla Poppera (1986; druhé vydání v roce 1989 patří k titulům vypraveným na počítači, stejně jako autorova „intelektuální autobiografie“ Věčné hledání a druhý díl jeho práce Otevřená společnost a její nepřátelé, 1988, resp. 1989).
Spektrum témat vydaných i plánovaných titulů částečně korespondovalo s odbornou specializací členů redakční rady, především však dokládá dobovou intelektuální situaci zájmem o disciplíny zabývající se principy a modely fungování společnosti, a pak otázkami smyslu a možností lidské existence. Vybírány byly práce sice čtenářsky náročné, ale přístupné i širšímu publiku. V oblasti společenských věd se zvolené texty často pohybovaly na pomezí filozofie, politologie a sociologie – vedle studií Karla Poppera zde vyšly práce francouzského sociologa Raymonda Arona (Esej o svobodách a Demokracie a totalitarismus, obé 1988, mezi plánované tituly bylo zařazeno Opium intelektuálů), kritický úvod do marxismu katolického filozofa a sovětologa J. M. Bocheńského (Marxismus–leninismus. Věda, nebo víra; 1989); vyjít stihl ještě svazek vybraných přednášek V. E. Frankla Vůle ke smyslu (1989) a Hra možností zakladatele molekulární biologie Françoise Jacoba (1988, 2. vyd. 1989). Výtisky dvou titulů, které jsou v soupisech uváděny mezi vydanými svazky edice Prameny, Destrukce myšlení francouzského filozofa Alaina Finkielkrauta (přel. Vladimír Jochmann) a Slovník politického myšlení Rogera Scrutona (v překladu Petra Pitharta), nejsou dostupné; Scrutonův text však ještě v prosinci 1989 vyšel péčí stávkového výboru Filozofické fakulty UJEP v Brně.
Ediční plán, jenž pro redakční radu administroval Martin Černohorský, zahrnoval nejméně dvacet dalších plánovaných titulů a převažovaly v něm práce politologické a sociologické (D. J. Levy: Politický řád; Noël O’Sullivan: Fašismus, Amos Perlmutter: Moderní autoritarismus, J. L. Talmon: O původu totalitní demokracie, Maurice Duverger: Úvod do politologie, Ted C. Lewellen: Politická antropologie, Hannah Arendtová: O revoluci, Hélène Carrère d´Encausse: Uloupená moc, ale také klasická práce Alexise de Tocqueville Demokracie v Americe či filozoficko-sociologicky zaměřený esej Masa a moc Eliase Canettiho). Objevily se tu i texty historické (Paul Johnson: Historie moderního světa), ekonomické (Ezra J. Mishan: Ekonomický růst), a také práce, které myšlenkově překračovaly hranice disciplíny, jíž se jejich autoři celoživotně zabývali (Friedrich August von Hayek: Kontrarevoluce vědy, J. K. Galbraith: Anatomie moci nebo eseje Alberta Einsteina Z mých pozdějších let). Několik titulů bylo věnováno filozofii přírodních věd a filozofii vědy obecně (sborník Kritika a růst poznání, kniha německého fyzika a filozofa Karla Friedricha von Weizsäckera Zahrada lidského nebo esej francouzského molekulárního biologa Jacquesa Monoda Náhoda a nutnost), případně představovaly možnosti mezních či speciálně zaměřených disciplin jako sociobiologie (Edward O. Wilson: O lidské přirozenosti) nebo filozofická antropologie (E. Coreth: Co je člověk?) či etologie (Konrad Lorenz: Jak ubývá lidskosti). Ediční plán Pramenů zahrnoval také Umění románu II (L'art du roman) Milana Kundery, s ohledem na autorovo přání však k vydání již existujícího překladu nakonec nedošlo.
Od roku 1984 organizoval Jiří Müller ve spolupráci se Vzdělávací nadací Jana Husa program bytových seminářů, na nichž přednášeli především britští a francouzští akademici. Smyslem seminářů, nazývaných později „brněnská podzemní univerzita“, bylo zprostředkovat kontakt se západním akademickým světem a se soudobými myšlenkovými proudy nikoli uzavřené disidentské komunitě, ale především lidem z tzv. šedé zóny, zejména středoškolským a vysokoškolským učitelům a studentům. To se díky důsledné konspiraci zdařilo a semináře se v bytech manželů Oslzlých, Pospíšilových a Jelínkových konaly pravidelně až do roku 1989, aniž vzbudily pozornost Státní bezpečnosti.
Do brněnského disidentského a polodisidentského prostředí dodala Husova nadace prostřednictvím Jiřího Müllera také několik videopřehrávačů, jež byly umístěny do několika rodin a sloužily k neveřejnému, ale široce navštěvovanému promítání nedostupných zahraničních nebo českých filmů, a dále videokamery, na nichž v rámci nezávislého Projektu pro zachování kultury vzniklo přes tisíc dokumentačních záznamů a desítky dokumentárních filmů z oblasti literatury, divadelní a výtvarné tvorby a ekologie (hlavním aktérem projektu byl pozdější pedagog DiFA JAMU Aleš Záboj).
LITERATURA
Bibliografie: Edice Prameny [anotovaný soupis vydaných i připravovaných titulů], in F. Jacob: Hra možností (Edice Prameny, 2. vyd., 1989).Knižně: B. Dayová: Sametoví filozofové (1999).
Rozhovory (s J. Müllerem): Rozhovor s Jiřím Müllerem (Co bylo na počátku), in Podzemní univerzita (připr. P. Oslzlý, 1993); Jiří Müller, in Vítězové? Poražení? (připr. P. Urbášek, 2005).