Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945
 



Foto: www.christnet.cz/

 Jan JANDOUREK

* 12. 5. 1965, Nové Město nad Metují 
 
 
Prozaik, esejista, publicista, sociolog, překladatel a nakladatel
 

V roce 1984 maturoval na Střední průmyslové škole elektrotechnické v Dobrušce. V letech 1984–1989 studoval na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Litoměřicích, 1993–1996 vystudoval sociologii na Fakultě sociálních věd UK (diplomová práce Demokracie v církvi), 1996–2001 absolvoval tamtéž postgraduální studium sociologie (disertační práce Každodennost totality – Obraz totalitní společnosti v díle Josefa Škvoreckého) a vedl některé sociologické kursy, v letech 1999–2000 souběžně studoval na Christkatholische theologische Fakultät v Bernu. V letech 1989–1991 působil jako duchovní v Pardubicích, 1991–1992 byl v jezuitském noviciátě, 1992–1995 působil jako duchovní v pražském kostele Nejsvětějšího Salvátora. Dnes je knězem starokatolické církve bez pravidelného působení. V letech 1995–1996 byl redaktorem Českého týdeníku, v letech 2001–2010 editorem Mladé fronty Dnes. V letech 2000–2005 pracoval jako odborný asistent Centra komparatistiky při Filozofické fakultě UK v Praze, kde vyučoval moderní literaturu a sociologii literatury, v letech 2000–2002 působil též na Katedře religionistiky na Filozofické fakultě Univerzity Pardubice. V roce 2006 založil nakladatelství Tartaros, které do roku 2011 vydalo mj. několik knih Jana Křesadla a nyní se zabývá zejména převodem knižních publikací do e-formátů. Od roku 2010 byl redaktorem týdeníku Reflex, později týdeníku Euro, a autorsky spolupracoval se serverem Česká pozice.

 Přispíval či přispívá do periodik Souvislosti (též člen redakční rady), Literární noviny, Katolický týdeník, Anno domini, Mladá fronta Dnes, Lidové noviny a Reflex. Jako autor úvah na náboženská a společenská témata spolupracuje od roku 1992 s Českým rozhlasem a s Českou televizí (především pořady Sváteční slovo). Spolupracoval též s internetovým magazínem Inzine.cz. V listopadu 2014 byl jedním ze spoluzakladatelů Sdružení novinářů proti omezování svobody médií, jež od počátku roku 2015 provozuje zpravodajské a diskusní stránky Svobodné fórum. – Za román V jámě lvové obdržel v roce 1997 Cenu Jiřího Ortena.
 

Hlavním hrdinou Jandourkových próz bývá intelektuál-individualista, snažící se různými cestami (spiritualita, ženy, psaní literatury) dát smysl vlastnímu životu. Brání mu v tom však jeho bytostná skepse, sklon k ironii, nízká kulturní a morální úroveň soudobého světa a všeobecná krize hodnot. Příznačným rysem Jandourkovy poetiky jsou osobité autorské variace mýtotvorných textů a mísení prvků různých (zejména nižších) žánrů. Prvotina V jámě lvové je apokryfem starozákonní Knihy Daniel. Hlavní hrdina, prorok Daniel, představuje moderního intelektuála, cizince ve světě, v němž žije, nuceného ke střetu s dogmatickou ideologií a mocí. Původní reálie představují spíše kolorit pro příběh posunutý do obecnější roviny, na níž může promlouvat i k současnému čtenáři. V následujících knihách se Jandourek hojně inspiruje žánry populární literatury, především detektivkou (Mord); detektivní zápletka se někdy propojuje též s prvky špionážního a sci-fi románu (Vražda je krásná). Jandourkovy romány vyznívají v tomto smyslu ambivalentně; o postmoderní ironické hře vypravěče vypovídá jednak hlavní postava, filozofující, pochybující a ironizující intelektuál a amatérský detektiv, jednak poučené intertextové aluze. Někdy se vypravěč explicitně přiznává k vědomé a v podtextu ironizující nápodobě populárního žánru (např. v románu o psaní románu Škvár). Jandourkova hra se schématickými postupy brakové literatury je navíc spojená se satirou a parodií současné literární, publicistické a mediální kultury (Bomba pod postelí). V jeho románech se ovšem stále vracejí také etické a duchovní otázky. Hlavní hrdina se s nimi snaží konfrontovat a vyrovnávat sám v sobě a bez pomoci vnějších ideologických opor. K církvi, zejména katolické, i k jiným náboženským organizacím (sektám) zaujímá kritický postoj kvůli pokrytectví jejich představitelů, manipulaci s jedincem a omezování osobní svobody. Tak je tomu zejména v románu Když do pekla, tak na pořádné kobyle, jehož hlavní hrdina po opuštění kněžských řad nepříliš úspěšně hledá seberealizaci v milostných vztazích.
Jandourkova literární tvorba je ovlivněna jeho odborným teologickým a sociologickým vzděláním a někdejším (církev) i soudobým (média) profesním působením. Zájem o spiritualitu se projevil v knihách rozhovorů s Tomášem Halíkem (Ptal jsem se cest) a Václavem Malým (Cesta za pravdou), Jandourek ovšem inklinuje také k tématům výchovným a psychologickým (rozhovor s psychologem Zdeňkem Matějčkem Naděje není v kouzlech). V osobněji pojatém dialogu s Danielem Hermanem (Srdcem proti ostnatému drátu) se autorovo duchovní zázemí protnulo s angažovaným postojem k situaci v církvi i společnosti. Ten dokládají i jeho esejistické knihy, adresované buď přímo mladému čtenáři (O víře trochu jinak) nebo širšímu, laickému, nebo „duchovně“ hledajícímu publiku (Pohanokřesťanské meditace, Svatí a kacíři světových náboženství), v nichž probírá základní články víry a nevyhýbá se ani tématům v církvi tabuizovaným (antikoncepce, potrat, rozvod, přítomnost zla a absurdity ve světě) či konfrontacím s jinými náboženstvími. Jednotlivá témata nepojednává dogmaticky, nýbrž problémově; zdůrazňuje osobní, zodpovědný prožitek víry, schopnost klást otázky a hledat vlastní odpovědi. Se snahou o popularizaci náboženských témat vznikla též kniha Když papež odchází..., v níž autor shrnuje historii a základní atributy papežského úřadu.
Charakter odborných příruček pro studenty sociologie a dalších humanitních oborů či poučené zájemce o obor mají Jandourkovy publikace Sociologický slovník, Úvod do sociologieSlovník sociologických pojmů, podobně jako popularizační texty Průvodce sociologií, Vzestup a pád ateismu či Sociologie zločinu, kde uplatnil mj. i své zaujetí žánrem detektivky. Ozvláštněnou formu se autor pokusil vtisknout knize Průvodce šílené socioložky po vlastním osudu, psané po vzoru Tigridova populárního Průvodce inteligentní ženy po vlastním osudu jako beletrizovaný úvod do historie sociologie a její problematiky.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: V jámě lvové (R 1997); Škvár (R 1999); Když do pekla, tak na pořádné kobyle (R 2000); Mord (R 2000); Bomba pod postelí (R 2001); Vražda je krásná (R 2004); Zapomenuté případy Martina Anděla (e-kniha, PP 2013).
Esejistika a publicistika: O víře trochu jinak (EE 1991); Pohanokřesťanské meditace (EE 1995); Ptal jsem se cest (rozhovor s T. Halíkem, 1997); Cesta za pravdou (rozhovor s V. Malým, 1997); Svatí a kacíři světových náboženství (EE 1998); Naděje není v kouzlech (rozhovor se Z. Matějčkem, 1999; spoluautorky M. Elblová a H. Chvátalová); Sociologický slovník (2001); Úvod do sociologie (příručka, 2003); Když papež odchází... (EE 2005); Průvodce sociologií (příručka, 2008); Vzestup a pád moderního ateismu (populárně-naučná, 2010); Sociologie zločinu (populárně-naučná, 2011); Slovník sociologických pojmů (příručka, 2012); Srdcem proti ostnatému drátu (rozhovor s D. Hermanem, 2013); Průvodce šílené socioložky po vlastním osudu (2014).
Překlady: J. B. Brantschen: Proč nás dobrý Bůh nechává trpět (1994); T. Moore: Kniha o duši: pohled hlubinné psychologie a spirituálních tradic na problémy všedního života (1997).
Účast v týmových pracích: Velké náboženské postavy (1998).
Příspěvky v antologiích: Městopis. 50 autorů, povídek, měst (2000); Panna nebo netvor (2004); Zabij mě líp (2005).
Příspěvky v odborných sbornících: Budoucnost modernismu? (1999); Kultura a místo: Studie z komparatistiky III (2001).
Uspořádal a vydal: A. Kajpr: Svědectví doby (1993; též přisp.); Čítanka sociologických klasiků (2010; též přisp.).

LITERATURA

Studie a články: M. Pilař: Od ničeho k ničemu, Host 2000, č. 7; M. Pilař: Thriller o ztrátě osudu, Host 2002, č. 6 (oba texty souhrnně s tit. O thrilleru duchovním a akčním in M. P., Vrabec v hrsti aneb Klišé v literatuře, 2005); J. Zizler: S kým autor prohrává, KPRR 2002, č. 23; M. C. Putna: Zápisník XIII, jandourkovský, Souvislosti 2004, č. 4; P. Hrtánek: Zuzana a dva ironikové: Kniha Daniel jako pretext české postmoderní prózy, Tvar 2005, č. 9, též in Kacíři, rouhači, ironikové v současné české próze (2007); P. Hrtánek: Kněz – žena – církev, in Kacíři, rouhači, ironikové v současné české próze (2007); P. Hrtánek: Apokryfní přepisy fikčních světů: trojí zpracování příběhu o babylonské věži v současné české próze, ČL 2011, č. 5; J. Vrajová: Způsoby literární reprezentace křesťanské alterity v české polistopadové literatuře (postkolonialistický pohled jako podaná ruka interpretaci), World Literature Studies 2012, č. 3; A. Gawarecka: Pisarz świecie urynkowionej kultury (casus Jana Jandourka i Bohuslava Vaňka-Úvalskiego), Bohemistyka 2014, č. 4.
Recenze: V jámě lvové: A. Haman, NK 1997, č. 27; J. Chuchma, MFD 1. 10. 1997; I. Harák, Host 1997, č. 8; V. Píša, Tvar 1997, č. 18; P. Mareš, Souvislosti 1997, č. 18 * Ptal jsem se cest: O. J. Štampach, LitN 1997, č. 51–52 * Cesta za pravdou: J. Červenková, NK 1998, č. 6 (též o knize Ptal jsem se cest) * Škvár: A. Haman, NK 1999, č. 28; V. Novotný, Tvar 1999, č. 18; J. Peňás, Respekt 1999, č. 29 * Když do pekla, tak na pořádné kobyle: A. Haman, NK 2000, č. 26; J. Peňás, Respekt 2000, č. 28; Z. Štipl, Tvar 2000, č. 18; I. Harák, Babylon 2000, č. 3 * Mord: M. Schindler, Tvar 2001, č. 7; A. K. K. Kudláč, Aluze 2001, č. 2 * Bomba pod postelí: A. Haman, Tvar 2002, č. 4; E. Gilk, Labyrint revue 2002, č. 11–12 * Sociologický slovník: J. Spousta, MFD 11. 9. 2001 * Vražda je krásná: L. Foldyna, Aluze 2005, č. 1; H. Vyplelová, Host 2005, č. 2 * Když papež odchází...: D. Iwashita, LidN 9. 7. 2005 * Srdcem proti ostnatému drátu: J. Chuchma, MFD 20. 4. 2013, příl. Víkend.
Rozhovory: L. Sedláková, Právo 7. 8. 1997, příl. Salon; M. Stöhr, Host 2001, č. 6; M. Vrabcová, Naše rodina 2011, č. 43.
Autor hesla: Veronika Košnarová (2009)
Aktualizace hesla: 11. 5. 2015 (vk)
 
zpět na hlavní stranu