Fan VAVŘINCOVÁ

Od 30. let přispívala povídkami a romány do periodik: List paní a dívek (1936 zde na pokračování Sally dělá kariéru, pod jménem Věra Němotová), Ozvěny, Pražanka (řada povídek a romány na pokračování: pod jménem Věra Němotová 1936–1937 Zlatovlasý sen, 1937–1938 Brána do ráje, 1939–1940 Milostná píseň; 1940–1941 Blažené údolí, 1941–1942 Prázdná náruč. Román matky; pod jménem A. Lorencová 1939 dívčí román Divoška Kim), Ahoj na neděli, pokr. Ahoj (1938 zde pod vl. jménem román na vystřihování Patsy tropí hlouposti, 1940 humoristický román Sladká dívka, 1941 humoristický román na vystřihování Pozor, zázračné dítě), České slovo (1939 zde román Noc v Santa Rose), Pražský ilustrovaný zpravodaj, Ozvěny domova i světa, Hvězda (zde pod jménem Věra Lorencová romány na pokračování: 1941 Touha, 1942 Marie). Po roce 1945 pod vlastním jménem přispěla do časopisů Květen (Obrázkový týdeník), Ahoj na sobotu (1946 zde Prázdniny s Julií) a 1947–1948 na něj navazující Sobota, Vlasta (zde romány na pokračování: 1947 humoristický Zlatá rodinka, 1948 Co máte proti osudu?), Svět v obrazech (1968 zde Vrah a srdcová dáma), Svobodné slovo (1969–1970 zde Sedm kůzlátek a vlk), v 70. letech též Dikobraz, časopis Rodina a škola. Publikovala také překlady povídek a fejetonů (Ahoj na sobotu, Svobodné slovo). – Román Patsy tropí hlouposti byl zfilmován pod titulem Eva tropí hlouposti (1939, režie Martin Frič, sc. F. V. + Vladimír Peroutka, v roce 1998 oceněn jako nejlepší filmová komedie 30. let), divadelní adaptaci filmu a literární předlohy uvedlo Městské divadlo Zlín v roce 2009 (sc. a r. Hana Mikolášková). Vavřincová volně spolupracovala s Martinem Fričem i na scénářích dalších filmů (Hotel Modrá hvězda). – Pro Československou televizi napsala seriál Taková normální rodinka (1971–1972, 8 dílů, režie Jaroslav Dudek). V roce 2008 byl podle motivů seriálu natočen stejnojmenný film (sc. a r. Patrik Hartl), od kterého se však Vavřincová distancovala a spolu Lucií Konečnou připravila pro TV Prima scénář k seriálu Rodinka (2011, r. Dušan Klein), který byl ve zkrácené verzi též promítán v kinech (2010). Československá televize uvedla též autorčiny hry Soudružská návštěva (1975, s J. Deylem), Moudrý Šalamoun (1978), Ako to bolo naozaj, Recept starej mamy a Ako sa neoženiť (vše Bratislava, 1983–1985). Je autorkou řady televizních scének pro kabarety a silvestrovská vysílání (1974–76, 1980). Pro Československý rozhlas napsala hříčku Nikdy (1945) a dále hry Musím ti říci (1945), Sladká dívka (1946, podle vlastního románu), Mezi osmou a devátou (1946). – V rukopise dosud zůstává soubor Deset pohádek o princeznách, některé prózy shořely při požáru sudovického zámečku počátkem 50. let (Totéž, ale v modrém; Rosťa), televizní scénář Zákolníček, již přijatý do výroby, se v roce 1989 ztratil v redakci Čs. televize. Próza Malý a velký Mefisto (1946) není podle autorčina prohlášení jejím dílem; v brněnském nakladatelství Novela pouze poskytla své jméno blíže nespecifikovanému autorovi, který po roce 1945 nesměl publikovat. – Hojně publikovala i pod vlastním jménem Věra Němotová a pseudonymy Anna Lorencová a Věra Lorencová.