Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Jan JÍLEK

* 24. 11. 1933, Dlouhomilov (u Šumperku) 
† 6. 10. 2011, Praha 
 
Dramatik, prozaik, filmový a televizní scenárista
 Syn rolníka. Po ukončení povinné školní docházky se učil soustružníkem v královéhradeckých Závodech Vítězného února, krátce navštěvoval zemědělskou školu. 1950 absolvoval dělnickou přípravku pro pracující, 1951–55 studoval na DAMU herectví. 1955 nastoupil jako herec v pražském Divadle Jiřího Wolkra, kde působil až do předčasného odchodu do důchodu (1991). – Dcera Michaela Jílková (*1968), původně televizní zpravodajka a publicistka, pracuje jako televizní moderátorka.
 Napsal scénáře k filmům Osení (1960, režie Václav Krška, scénář s Milošem Velínským), Žalobníci (1960, režie Ivo Novák) a Oči pro pláč (1984, režie Zdeněk Míka). Čs. televize uvedla jeho původní inscenace Láska jako trám (1967, režie František Filip), Rapotínská tragédie (1968, režie Jaroslav Novotný), Tchyně (1969, režie Ján Roháč), Dlouhá bílá nit (1969, režie Ján Roháč), Kluk na ženění (3 díly, 1973, režie Eva Sadková); Čekání (1974, režie Jaroslav Dudek); Rafan (1974, režie Antonín Dvořák), Holka modrooká (1976, režie Václav Hudeček), Křídlovka pro Majoránka (1981, režie Jaroslav Dudek), Královský život otroka (1991, režie + spolupráce na scénáři Zdeněk Zelenka), Tanec kolem zlatého vejce (1997, režie Jan Novák), Byla láska... (2001, režie Juraj Deák, na motivy vlastní prózy Mám talent na buben) a pohádky Kulihrášek a zakletá princezna (1995, režie František Filip), O sirotkovi z Radhoště (1996, režie Ludvík Ráža) a O Ječmínkovi (2003, režie Milan Cieslar). 1987 vysílal Čs. rozhlas Jílkovo drama Silvestr v úpravě Marie Fialové.
 

Jílek začínal jako filmový scenárista, v polovině 60. let přesunul svůj zájem k televizi a divadlu. Jako divadelní dramatik psal nejprve hry pro děti, které měly většinou premiéru v Divadle Jiřího Wolkra. Jeho volné jevištní adaptace pohádkových předloh, ať přímo folklorních (Čarovná Barborka), nebo již dříve zpracovaných (O Slunečníku, Měsíčníku a Větrníku, Šípková Růženka, Sůl nad zlato, Pták Ohnivák a liška Ryška, Dlouhý, Široký a Bystrozraký), jsou psány živým a barvitým jazykem. Charakterizuje je prolínání pohádkových a realistických prvků, aktualizace tradičních postupů vyjádřením současných společenských a mravních problémů. Dětem je adresován také prozaický příběh malého chlapce z doby nástupu nacismu a počátku války na českém venkově (Mám talent na buben) a prázdninové dobrodružství s invenční nestárnoucí babičkou (Mimozemšťanů je čím dál víc). – Naopak dospělým čtenářům je určena Jílkova rozsáhlá románová sága Milování s hudbou, zachycující v částečně retrospektivním pohledu očima hlavního hrdiny, nadaného hráče na housle Tomáše Majoránka, osudy pěti generací moravského vesnického rodu, procházejícího dvěma světovými válkami, hrdou sedláckou bídou dvacátých a třicátých let i budovatelskými iluzemi let padesátých až po „postmoderní” scénu současné politiky a počítačový svět těch nejmladších, kteří jej – naštěstí – ještě vždy rádi vymění za autentický, hmatatelný prožitek. – V průběhu 70. a 80. let Jílek napsal také šest her pro dospělé. První a nejúspěšnější z nich, komedie Silvestr, je příběhem svérázného vesnického podivína, jehož názory a jednání usvědčují okolí ze ztráty původních ideálů a ze společenského pokrytectví. V řadě groteskně-komických situací autor předvedl zápas člověka, který dokáže jít za svou představou mravní integrity a smyslu existence. Ve stylu tragikomedie ze současného života obyčejných lidí jsou psány i následné Jílkovy hry (Dvojitý tep srdce, Jak umřít na lásku, Můj hrad, Diamantoví kluci, Já chci žít znovu), autorské vidění skutečnosti se však postupně zužuje a zjednodušuje a zároveň s tím se vytrácí významová autenticita výpovědi a tvarová sevřenost dramatu.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: O Slunečníku, Měsíčníku a Větrníku (D pro děti, rozmnož., 1966, i prem.; též in Pohádky o princeznách, 1966, + F. Hrubín a B. Šimková); Kašpárek, Honza a zakletá princezna (D pro děti, rozmnož., 1966, i prem.); Mám talent na buben (P pro ml., 1968); Pták Ohnivák a liška Ryška (D pro děti, rozmnož., 1968, i prem., podle K. J. Erbena); Kašpárkovy vánoce (D pro děti, rozmnož., 1969, i prem.); Jak se broučci měli rádi (D pro děti, rozmnož., 1971, i prem.); O Šípkové Růžence (D pro děti, rozmnož., 1972, i prem.); Silvestr (D, rozmnož., 1974, i prem.); Velké tajemství (D pro děti, rozmnož., 1975, prem. 1976); Dlouhý, Široký a Bystrozraký (D pro děti, rozmnož., 1975, i prem., podle K. J. Erbena); Dvojitý tep srdce (D, rozmnož., 1977, i prem.); Sůl nad zlato (D pro děti, rozmnož., 1978, i prem.); Hloupý Honza (D pro děti, rozmnož., 1980, i prem.); Jak umřít na lásku (D, rozmnož., 1980, i prem.); Můj hrad (D, rozmnož., 1980, prem. 1981); Hledání (D, rozmnož., 1982, i prem. s tit. Diamantoví kluci); Čarovná Barborka (D pro děti, rozmnož., 1983, prem. 1982); Rafani (D, rozmnož., 1985, i prem.); Podzimní zápisky (P 1985, in Stříbrné rybky, + B. Solanský + J. Zogata); Já chci žít znovu (D, rozmnož., 1986, i prem.); Popelka a princ (D pro děti, rozmnož., 1986, i prem.); Dar pro velkou lásku (D, rozmnož., 1986); Silvestr, Diamantoví kluci, Já chci žít znovu (DD 1988); Kašpárkova cesta za štěstím (D pro děti, rozmnož., 1988, prem. 1987); Procházka růžovým sadem (D, rozmnož., 1990); Mimozemšťanů je čím dál víc (P pro děti, 2006); Milování s hudbou (R 2008); scénicky: O Kulihráškovi a zakleté princezně (1999).

LITERATURA

Studie a články: M. Křovák: Pohádkový svět Jana Jílka, Amatérská scéna 1970, č. 11; M. Lázňovský in program hry Silvestr (Severomoravské divadlo Šumperk, 1975); J. Císař: Dokument a pohádka, Tvorba 1979, č. 5; A. Urbanová: Lidé v pohádce, Amatérská scéna 1979, č. 5; M. Horníček in program hry Dvojitý tep srdce (Státní divadlo Brno, 1979); R. Lošťák in program hry Můj hrad (Národní divadlo, 1981); N. Sieglová: K některým rysům Jílkovy dramatiky pro děti a mládež, in České drama v epoše socialismu (1982); J. Císař in program hry Diamantoví kluci (Divadlo na Vinohradech, 1982); M. Rusinský: Vše pro člověka, in Severní Morava, sv. 48 (1984); J. Císař: Doslov, in J. J., Silvestr, Diamantoví kluci, Já chci žít znovu (1988); J. Vostrý in Drama a dnešek (1990); S. Machonin: Z pohádky do pohádky, in O divadle 1 (1990); J. Lopatka in Posudky (2005).
Recenze: O Slunečníku, Měsíčníku a Větrníku: O. Kryštofek, MF 20. 5. 1966; D. Čeporanová, ZM 1966, s. 416 * Mám talent na buben: J. Nejedlá, Impuls 1968, s. 600 * Silvestr: MS (M. Stupecká), RP 12. 2. 1975; B. Štěpánek, MF 25. 2. 1975; M. Křovák, Amatérská scéna 1975, č. 7; -mt- (M. Tůma), Tvorba 1975, č. 8, příloha Divadelní tvorba * Velké tajemství: (mik) (M. Křovák), LD 8. 5. 1975; dč (D. Čeporanová), Tvorba 1975, č. 20 * Dvojitý tep srdce: V. Hrouda, RP 6. 12. 1977; J. Kolář, Práce 20. 12. 1977; O. Brůna, Scéna 1978, č. 2–3; J. Procházka, Tvorba 1978, č. 3; P. Janda, Ostravský kulturní měsíčník 1978, č. 3 * Hloupý Honza: B. Štěpánek, MF 30. 10. 1980; J. Procházka, SvSl 20. 11. 1980; D. Čeporanová, Tvorba 1980, č. 49 * Jak umřít na lásku: V. Procházka, RP 27. 6. 1980; A. Urbanová, Amatérská scéna 1980; č. 12 * Milování s hudbou: A. Slezáková, MFD 12. 7. 2008; I. Pospíšil, Týdeník Rozhlas, č. 38.
Rozhovory: D. Cimická, ZN 31. 3. 1979; J. Kolář, Scéna 1981, č. 10; R. Novák, AZ magazín 1986, č. 4.

Autor hesla: Štěpán Otčenášek (1994)
Aktualizace hesla: 11. 11. 2008 (mvo)
Aktualizace bibliografie: 11. 11. 2008 (mvo)
 
zpět na hlavní stranu