Otakar ČERNOCH
Dramatik, prozaik
Otakar Černoch prožil dětství s matkou, rodilou Ruskou, v její vlasti, kde spolu pobývali v letech 1914–1921. Po návratu do Československa vystudoval obchodní školu v Praze. Během vojenské prezenční služby byl odsouzen za protimilitaristickou propagandu ke dvěma letům vězení. Vystřídal různá zaměstnání, aktivně se angažoval v Komsomolu (v letech 1932–1934 byl jeho tajemníkem a redaktorem) a v KSČ (v období 1934–1936 tajemník a instruktor). V letech 1936–1938 se jako interbrigadista zúčastnil španělské občanské války a dosáhl hodnosti kapitána. Od roku 1938 v Praze vykonával zaměstnání komerčního úředníka, v roce 1944 byl zatčen a deportován do vězení Stuhm u Toruně (Polsko). V lednu 1945 uprchl z pochodu smrti k Rudé armádě. V letech 1945–1949 byl vedoucím pobočky n. p. Gloria, poté až do roku 1951 působil jako tvůrčí pracovník Čs. státního filmu.
Přispíval zejména do
Rudého práva, příležitostně též do dalších periodik (např. ve
Studentském časopisu 1926/1927 otiskl báseň; v
Červeném květu 1959 prózu, v
Květech 1963 publikoval na pokračování detektivní román
Růžencová slavnost). Pro Čs. televizi přepracoval s
Vladimírem Breberou svůj román
Alibi z roku 1960 na televizní hru
Vrah byl odsouzen po právu (1962, r.
Antonín Moskalyk).
Černoch začínal jako dramatik. Napsal několik tendenčních her o období okupace a první republiky; pozornost vyvolala pouze
Veliká zkouška, která zpracovávala příběh ze španělské občanské války. Součástí snah o budovatelskou dramatiku byla reportážní veselohra
Gigant, pojednávající o stavbě velkovýkrmny vepřů. V druhé polovině padesátých let pak Černoch vydal tři rozměrné prózy, jež ideově exponovanými tématy manifestují autorovo komunistické přesvědčení. V románu
Mladá srdce psal o českých komsomolcích, ve
Španělské aréně o občanské válce a v románu
Alibi (inspirovaném Klepetářovým procesem) o justičních praktikách první republiky. Snažil se vytvořit velký společenský román, ve kterém by – na základě vlastních zážitků, propojením fikce s autentickými událostmi a reálnými osobami – zachytil komplexní obraz doby a její politickou a sociální situaci. Záliba v napínavých scénách a bohatém ději, v němž se prolínají osudy mnoha postav, svědčí o
Černochově snaze po atraktivním podání. Současně se však jeho tvůrčí metoda vyznačuje charakterizačními a motivickými schématy, sklonem k sentimentalitě, efektu a senzaci, jakož i nevyrovnaností jazykovou.
Beletrie: Veliká zkouška (D 1946, prem. 1945); Španělská aréna (R 1956; přeprac. 1959); Mladá srdce (R 1957); Alibi (R 1960); Bratři (D, rozmnož., b. d.); Smrt satyra Samka (D, rozmnož., b. d.); Suďte Bohuslavského (D, rozmnož., b. d.);
scénicky: Případ Othello (1946); Gigant (1950).
Překlad: Nikolaj J. Virta: Vaše nebe bude vysoké (D rozmn. 1960, s Karlem Mrzenou).
Studie a články:
V. Semrád: České drama 1945–1960, IV., Ochotnické divadlo 1960, č. 4; P. Janoušek: České drama 1945–1948, Divadelní revue 2000, č. 4.
Recenze:
Veliká zkouška: J. H. (= J. Hájek), RP 16. 12. 1945; lf (= L. Fikar), MF 16. 12. 1945; jtg (= J. Träger), SvSl 19. 12. 1945 * Gigant: A. Urbanová, LidN 4. 3. 1950 * Španělská aréna: I. Skála, LitN 1956, č. 47; F. Buriánek, Tvorba 1957, č. 9 * Mladá srdce:
M. Jungmann, LitN 1957, č. 35 * Alibi: O. Sus, Kultura 1961, č. 10; mp (= M. Petříček), LitN 1961, č. 4.
Rozhovor: ZF, Knižní novinky 1957, č. 14.
Nekrolog: mr (= K. Mrzena), LitN 1967, č. 24.
Disertační práce: V. A. Šefraná: Česká filmová dramaturgie pod dohledem ideologie 1945–1955 (FF UPOL 2012).
