Tobiáš JIROUS
Syn básnířky, kunsthistoričky a signatářky Charty 77 Věry Jirousové (1944–2011, roz. Vařilová) a filozofa Jiřího Němce (1932–2001), bratrance režiséra Jan Němce, jeho nevlastním otcem byl básník Ivan Martin Jirous. Vyučil se zahradníkem ve Stádleci u Tábora (1989). Poté dva roky pracoval v Botanické zahradě Univerzity Karlovy v Praze, byl produkčním v několika pražských galeriích (Rudolfinum, Béhémot, Nová síň), redaktorem v nakladatelství Český spisovatel, v Českém rozhlasu, v České televizi se podílel na pořadu Paskvil, byl nočním hlídačem v Divadelním ústavu. Od roku 2000 je na volné noze. V letech 1998–2001 studoval Akademii výtvarných umění, studia však nedokončil. Vedle literatury, hudby, filmu a výtvarného umění se zabýval i reklamou a modelingem, dlouhá léta se živil jako DJ, v současnosti se věnuje především konceptuální fotografii. Jeho manželkou je socioložka Marcela Linková (*1974). Žije v Praze.
Jirous debutoval verši publikovanými ve Sborníku k šedesátinám Egona Bondyho (1990). Publikoval v periodikách Art & Antik, Ateliér, Host, Hype, Kafka, Lidové noviny, Literární noviny, Mladá fronta Dnes, Revue Labyrint, Vesmír, Weles, Živel aj., v zahraničních časopisech v Kanadě, Polsku (Czas kultury) a Finsku (Kultuutri Vohkot). Po roce 2010 publikuje sporadicky už jen časopisecky (povídky v Hospodářských novinách, Respektu, v revue Prostor ). Jako hudebník se podílel na nahrávkách Ultrasweet (EP, 1997), E-turnity (EP, 1997) a třech CD skupiny DG 307Pavla Zajíčka: Koncert (Indies Record, 1999), Uměle ochuzeno (Guerilla Records, 2001) a Šepoty a výkřiky (Guerilla Records, 2002). Vydal vlastní CD Hifi Heroes (Globus Music, 2002). Je členem skupiny The Models. Hrál ve filmech Cabriolet (2001, r. Marcel Bystroň), Der Wannseemorder (Německo, 2001, r. Jörg Lühdorff), Das Foto (Německo, 2002, r. Jörg Lühdorff), Tichá pošta (2003, r. Jaromír Pesr, FAMU), Toyen (2005, r. Jan Němec) a Alois Nebel (2011, r. Tomáš Luňák). Spolu se svou ženou Marcelou Linkovou vystupoval také v dokumentárním filmu Nerodič (2017, r. Jana Počtová).
Již ve svém knižního debutu, lyrické sbírce Slova pro bílý papír, si Jirous vytvořil svébytný rukopis. Promlouvající subjekt se stylizuje do vnější sebevědomé pózy „enfant terrible“, postupně ovšem u něj převažují pocity outsiderství, osamocení, životní nespokojenosti a rozpolcenosti, rovněž však neschopnosti z bludného kruhu pocitu smyslu zbavené existence vystoupit a odhodlat se k činu, ke změně. Příznačná je též reflexe umělecké tvorby. Psaní je nejen východiskem ze samoty, ale také prostředkem sebepoznání a seberealizace. Klišé plynoucí ze stylizace do novoromantického, místy až dekadentního tvůrce jsou rozrušována ironickým a sebeironickým postojem. Druhá Jirousova sbírka Zakončený deník je sestavena z chronologicky seřazených lyrických veršových zápisů, ve většině případů časově i prostorově určených. Základem básně je citlivé pozorování okolních jevů a vjemů: básně často představují záznamy impresí s výrazným smyslem pro detail postavy, prostředí nebo situace. Ve verších z pozdější doby (cykly Relikty a relikvie a Noční můry noční můry) zůstává příznačným rysem Jirousovy poetiky záznam subjektivních (často depresivních) pocitů za přechodu dne a noci, výraz směřuje k lyrickému minimalismu, nejednou podbarvenému sarkasmem. Lyrický subjekt se často omezuje pouze na sexuální tematiku a nadále se principiálně drží naivně vzdorovité a negativistické stylizace.
Jednotícím prvkem v Jirousově prozaickém debutu, povídkovém cyklu Počkej na mě, Valentýne, je vypravěč, který v jednotlivých povídkách vzpomíná na příhody a zážitky z období dětství a dospívání. Druhou linii tvoří záznamy současného života (místy až „naturalistické“ popisy rušného nočního života, na druhé straně filozofující úvahy při procházkách Prahou nad rozbřeskem dne). Autobiografická povaha vypravěče a hlavního hrdiny v jedné osobě, patrná již v povídkovém debutu, sílí v próze Než vodopády spadnou. Mluvčí této prózy se posouvá do pozice zapisovatele a zaznamenavatele životních zážitků (často erotické povahy), prožitků a reflexí. Vše ovšem prochází přes „filtr“ umělcova vidění a i v pozici svědka je Jirous spíše subjektivně založeným komentátorem. Provokativní, vzdorovitý postoj (invektivy a poznámky na adresu literárních kritiků, redaktorů, nakladatelů, starších literátů i generačních souputníků) a někdy až sebestřednou prezentaci vypravěč vyvažuje opět jednak ironií a sebeironií, jednak snahou o zaujetí angažovaného postoje k některým aktuálním celospolečenským tématům (boj za záchranu velryb, projevy konzumního života a globalizace apod.).
BIBLIOGRAFIE
Beletrie: Slova pro bílý papír (BB, 1992); Zakončený deník (BB, 1997); Počkej na mě, Valentýne (PP, 2003); Než vodopády spadnou (P, 2005; s ilustracemi autora); Noční můry noční můry (2009, výbor z poezie z let 1988–2009, obsahuje dosud nevydané básnické cykly Relikty a relikvie /2000–2002/ a Noční můry noční můry /2003–2009/ a výbor ze sbírek Slova pro bílý papír a Zakončený deník; s ilustracemi autora).
Příspěvky ve sbornících a antologiích: Sborník k šedesátinám Egona Bondyho (1990); Podoba a smysl malby v současném umění (1994); Kroky ze tmy (1996); Cesty šírání (1996); Literární a kulturní klub 8 1997–1999 (1999); S tebou sám (2005); Ars Poetica (2006); Kniha o čuráku (2009); Síla věcnosti Olgy Havlové (2013).
Uspořádal a vydal:
V. Jirousová: Tweety 1956–1963 (2018).
LITERATURA
Studie a články: L. Machala: Aktuální podoby literárních deníků českých spisovatelů (Nad knihami Jaroslava Formánka, Tobiáše Jirouse a Michala Viewegha), Bohemica Olomuncesia 1 – Litteraria, 2009; M. Hečková: Počkej na mě, Tobe!, in T. Jirous: Noční můry noční můry (2009); J. Jeništa: Tobiáš Jirous, in M. Bořilová – M. Hořák – J. Jeništa – A. Tarnawska-Grzegorzyca: Třiatřicet: mladá česká, německá, polská, slovenská a ukrajinská próza (2011).
Recenze: Slova pro bílý papír: D. Maňas-Kaňas, Host 1993, č. 3/4 * Zakončený deník: D. Dobiáš, LidN 4. 9. 1998; B. Kostřicová, Host 1998, č. 8 * Počkej na mě, Valentýne: J. Chuchma, MFD 16. 1. 2004; B. Gregorová, Host 2004, č. 3; R. Kopáč, Právo 15. 3. 2004; J. Peňás, Týden 2004, č. 10 * Než vodopády spadnou: L. Bělunková, A2, 2005, č. 5; M. Stropnický, LitN 2006, č. 2; J. Šícha, LitN 2006, č. 2; L. Foldyna, Host 2006, č. 2 * Noční můry noční můry:
I. Harák, Host 2010, č. 3; S. Racková, A2 2010, č. 11.
Rozhovory: O. Horák, Tvar 2004, č. 6; V. Hulec, Právo 15. 1. 2004; S. Škoda, Respekt 2005, č. 44; J. Šícha, LitN 2006, č. 2; R. Kalenská, Týden 2011, č. 46; J. Dvořák, Noční Mikrofórum 23. 10. 2020, ČRo 2 (dostupné zde).