Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Zdeněk BARBORKA

* 3. 4. 1938, Rokycany 
† 9. 10. 1994, Litoměřice 
 
Básník a prozaik, autor experimentálních textů, operní libretista, učitel hudby a hudební redaktor
 Vystudoval Státní konzervatoř v Praze (obor hra na lidové nástroje). Po studiích vyučoval na Lidové škole umění v Plzni, v letech 1962–1970 působil v hudební redakci plzeňského studia Československého rozhlasu (nejprve jako externí, od roku 1967 jako interní redaktor). Z rozhlasu byl propuštěn na počátku normalizace. V Plzni nemohl najít žádné zaměstnání, a proto odešel do Bohušovic nad Ohří v severních Čechách, kde působil až do své smrti jako učitel hudby na místní Lidové škole umění. Po roce 1990 začal znovu spolupracovat s plzeňským rozhlasem. – Dcera Lucie Barborková, provd. Sichingerová (*1974) se věnovala poezii a spolupracovala s literární redakcí plzeňského studia Českého rozhlasu, nyní pracuje v redakci Plzeňského deníku.
 Publikovat začal časopisecky v polovině šedesátých let v plzeňské Pravdě, dále publikoval v plzeňském Kulturním přehledu a magazínu Pramen, vydaném plzeňskou literární skupinou Červen 63, jejímž byl Barborka členem. Aktivně se účastnil plzeňského kulturního života, v roce 1966 se např. podílel na přípravě výstavy francouzsko-japonské vizuální poezie Ilsy a Pierra Garnierových a Seiichi Niikuni a výstavě plzeňského výtvarníka Vladimíra V. Modrého. V šedesátých letech příležitostně publikoval také v severočeském Dialogu a v Sešitech pro mladou literaturu. Knižně debutoval roku 1967 ve sborníku Experimentální poezie. Po roce 1990 byly ukázky z jeho dosud nevydané (experimentální) tvorby uveřejněny ve sborníku Vrh kostek (skladby Ortel, Fuga, Psychopatogenese aneb Štamgastovo zešílení) a v periodikách Tvar (mj. zde v roce 2010 jako příloha vyšla Barborkova básnická skladba Ignác, ukázku z ní publikovala v roce 1991 revue Souvislosti), Spektrum (Plzeň) a Pandora (Ústí nad Labem), v rozšířené podobě vyšly texty z Pandory v literárním almanachu on-line Wagon (2007, č. 3/4; skladby Novoroční kázání na téma Mistra Jana z Husince, Paměť a fragmenty několika skladeb bez názvu). Opakovaně se k Barborkovu dílu vrací plzeňský časopis Plž (2004 byla Barborkově tvorbě věnována příloha se skladbami Fuga (Franz Kafka)Preludium a fuga, 2008 zde byla otištěna próza Reportážní cestopis). Některé Barborkovy texty vyšly v zahraničních sbornících experimentální poezie, většina však zůstává v rukopisné pozůstalosti a řada prací se nedochovala (mj. Texty k meditaci nebo triptych Když se blbec spojí s darebákem, z cyklu Redukce aneb Sedm klenotů světového písemnictví se dochovaly jen fragmenty, publikované ve Tvaru, 1991). V rukopisu zůstává též soubor dějových próz Gladiátor nebo august. – Plzeňské studio Čs. rozhlasu uvedlo adaptaci Barborkovy povídky Křížová výprava (1992; sc. + r. Miroslav Buriánek), pětidílnou koláž Selanka a vřava (1993; sc. Zdeněk Barborka, r. Miroslav Buriánek) a montáž z poezie Zdeňka a Lucie Barborkových Agónie a jizvy (1997, sc. Alena Zemančíková, r. Miroslav Buriánek). – Barborka je též autorem libret ke dvěma dílům skladatele Zdeňka Lukáše (rozhlasová opera Domácí karneval /prem. 1969/ a oratorium Nezabiješ /prem. 1971, podle Redukce aneb Sedmi klenotů světového písemnictví/), ke skladbě Karla Odstrčila Vox humana. Dialog pro varhany a lidský hlas (dokončeno 1977–1978) a k elektroakustické opeře Jaroslava Krčka Nevěstka Raab (rozhlasová prem. 1972, na LP ve Velké Británii, Recommended Records 1985, u nás Panton, 1989; divadelní premiéra 2003 /Evropský festival etnik, Jičín/). Na motivy Komenského Labyrintu světa a ráje srdce Barborka napsal též libreto ke Krčkově skladbě Jan Amos Symfonie č. 3 (prem. 1992, též na CD Pocta Komenskému /1992/ i na samostatném CD /1996/).
 

Ačkoli bývá Zdeněk Barborka obvykle charakterizován jako experimentální básník, postupně vydávané texty z rukopisné pozůstalosti jej ukazují jako tvůrce různorodých poloh. Vedle postupů experimentálních hrají v jeho tvorbě důležitou roli také tematizace všednosti i dějinnosti, ironická nadsázka, existenciální reflexe a tvůrčí oživování literární paměti. Všechny tyto tendence jsou patrné již v knižní prvotině Plavba, do níž autor začlenil i část cyklu Deset básní pro V. V. M. (celý knižně 2009), který vznikl v roce 1963 jako hold obrazovému dílu výtvarníka Vladimíra V. Modrého a po mnoha desetiletích byl též samostatně knižně publikován.
Z Barborkovy experimentální tvorby, jíž se věnoval od druhé poloviny šedesátých let, vyšel knižně pouze zlomek. Druhá sbírka Ortel vyšla pouze německy (Urteil), česky byly alespoň ukázky publikovány ve výboru Poeticko-policejní konfabulace, který dává tušit podstatné konstitutivní rysy shromážděných textů, tj. ironickou nadsázku a hru. Se surrealistickou poetikou volně souvisí próza Z cest revizního technika, v níž se stírají hranice mezi skutečností a fantazií. Zbývající práce otištěné ve výboru demonstrují některé z příznačných Barborkových postupů při experimentování s básnickým textem, který se proměňuje v důsledku zásahů do makrostruktury (gramatické a logické vazby s jinými slovy) i mikrostruktury slova (slabičné a hláskové uspořádání). Původně minimální text se buď postupným „nabýváním“ rozrůstá do své výsledné podoby, nebo je naopak souvislý textový proud postupně destruován ubýváním, mizením slov, slabik a hlásek. Barborkovy experimentální texty, autorem označované jako texty procesuální, jsou tedy i prostorové útvary, jež vedle jazykové materie vypovídají svou vizuální stránkou. Autor se prostřednictvím jazykového materiálu snaží zachytit procesy, děje a dění přirozené i umělé povahy. Verbálním podkladem k simulaci procesů přirozených (umírání, rakovinného bujení, postupného rozpomínání, zešílení) jsou obvykle fragmenty všedních situací, někdy inklinujících až k existenciálně podbarvené trapnosti. V případě simulace procesů umělých se Barborka zaměřoval na vytvoření textových ekvivalentů polyfonních skladeb (barokních fug); jako jazykový materiál těchto skladeb mu obvykle sloužil biblický či jiný literární pretext (např. Proces Franze Kafky v básnické skladbě Fuga /Franz Kafka/). Na transformaci, resp. dějové redukci cizích literárních textů je založen cyklus Redukce aneb Sedm klenotů světového písemnictví. Svou tvůrčí metodu, v níž se prolínají postupy literatury, hudby a kombinatoriky, autor podrobně vyložil v Poznámkách k metodě procesuálního textu, jež byly publikovány v antologii Vrh kostek.
Rámec autobiografické prózy Reportážní cestopis tvoří vypravěčovo dvoudenní cestování po severozápadních Čechách (nejen) za pozůstalostí experimentálního básníka Vladimíra Burdy. Popis se smyslem pro detail se zde prolíná s úvahami o bytí a o smyslu poezie. S plynutím dějin a lidskou tragédií konfrontuje Barborka básnickou tvorbu (reprezentovanou básníky Ignácem /K. H. Máchou/ a Robertem /Desnosem/) v rozsáhlé básnické skladbě Ignác.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Plavba (BB 1970); Urteil (BB, německy, Hof 1971); Poeticko-policejní konfabulace (výbor, BB, P 1992); Pověsti od Husího křídla: šumavské pověsti, jak je zaznamenal a vypráví Zdeněk Barborka (PP 1995); Deset básní pro V. V. M. (2009, básně k ilustracím Vladimíra V. Modrého).
Příspěvky ve sbornících a antologiích: Pramen: Literatura – umění – život (1966); Experimentální poezie (1967); Concrete Poetry. A World View (Bloomington 1968); Vrh kostek (1992); Báseň, obraz, gesto, zvuk. Experimentální poezie 60. let (1997, katalog k výstavě); Jasná zpráva: geometrie, ornament, koncept a vizuální poezie na Plzeňsku (2007, katalog k výstavě).

LITERATURA

Studie a články: M. E. Solt: A World Look at Concrete Poetry, in Concrete Poetry. A World View (ed. M. E. Solt, Bloomington 1968); J. Hiršal: Doslov, in Poeticko-policejní konfabulace (1992); J. Pechar: Ještě k „experimentální“ próze, LitN 1993, č. 22; J. K. (= J. Kolář): Doslov, in Pověsti od Husího křídla (1995); J. Hrubý: Magazín Pramen a Zdeněk Barborka, Plž 2004, příl. č. 1; J. Valoch: Pokus o charakteristiky české experimentální tvorby, Pandora 2007, č. 14 (též in Wagon 2007, č. 3–4); J. Valoch: Nová citlivost a její plzeňské varianty, in Jasná zpráva: geometrie, ornament, koncept a vizuální poezie na Plzeňsku (katalog, 2007); P. Hynčíková: Zdeněk Barborka, in Deset básní pro V. V. M. (2009).
Recenze: Plavba: Š. Vlašín: Tvorba 1971, č. 3 * Poeticko-policejní konfabulace: P. Mandys, ČD 3. 3. 1993; V. Šibrava, NK 1993, č. 10 * Deset básní pro V. V. M.: V. Němec, Plž 2010, č. 5.
Rozhovory: J. Zahradnický, Tvar 1991, č. 32; F. Fabian, Plž 2004, příl. č. 1 (z již nevydaného čísla magazínu Pramen z 60. let).
Nekrology: J. Kolář, Plzeňský deník 18. 10. 1994; R. Janda, Tvar 1994, č. 18.
Archiv: Osobní fond, LA PNP (uspořádáno v 1. stupni evidence).

Autor hesla: Veronika Košnarová (2009)
Aktualizace hesla: 11. 10. 2011 (vk)
Aktualizace bibliografie: 11. 10. 2011 (vk)
 
zpět na hlavní stranu