Bohuslav VANĚK-ÚVALSKÝ

Pro psaní Bohuslava Vaňka-Úvalského je charakteristická nadsázka, svěží vtip, mystifikace a osobitý humor, projevující se nejčastěji v podobě situační a jazykové komiky. Ve většině autorových literárních pokusů nabývá na významu stylistická stránka projevu a hrdinou knih se stává samotný jazyk. V básnickém díle autor obvykle prezentuje neotřelý pohled na lásku. V nerýmovaných básních v próze komentuje buď její hledání (Amerika), či nechává vypravěče ponořit se do desítek individuálních vzpomínek na ženy (Ženy–Havel–hygiena). Krátké říkanky založené na hrách se slovy a jejich ustáleným významem obsahuje sbírka Nářez brouků na palouku.
V prozaických textech veselou hravostí a humorem postupně pronikají témata závažnější a autobiograficky inspirovaní hrdinové stále častěji řeší, jak žít a přežít v řádu a zákonech moderní společnosti. Autobiografický vypravěč, který je současně hlavním hrdinou příběhu knihy Poslední bourbon, bojuje proti literárnímu provozu v postkomunistické společnosti, ve které peníze a úspěch nahradily poezii životního snění. Četné literární aluze, uvolněná dialogičnost, ztvárnění života postav z tzv. okraje společnosti přibližuje román k poetice beatnické generace Ameriky šedesátých let. Rovněž v románu Zabrisky vypravěč ironicky hodnotí postmoderní mediální společnost a její (pseudo)intelektuální kontext. Ironický pohled na společnost neopouští autor ani v knize vzpomínek na život v socialismu Brambora byla pomeranč mého dětství a v bizarním příběhu dvojhlavého hrdiny odhaluje různé podoby dospívání za totality. Text je pro generace narozené ve svobodném státě doprovozen výkladovým slovníčkem dobového jazyka, formálně zobrazeným jako komentář k hlavnímu textu. Inspirace populárními žánry stojí za vznikem parodie na sešitové krimi příběhy Žena se nedá loupat jako banán.