Irena DOUSKOVÁ

Jak v básnické, tak v převažující prozaické tvorbě je Douskové vlastní úsporné vyjádření se smyslem pro situační zkratku, ironii a pro pointu. Soudobou společnost autorka nahlíží prostřednictvím komorních příběhů postav s psychologickým pochopením pro jejich životní postoj. Z textů je zpravidla patrné autobiografické východisko a zázemí osobní zkušenosti, s nímž souvisí nekategorické ženské vnímání světa stejně jako bytostný zájem o judaismus.
Prozaická prvotina, novela Goldstein píše dceři, zachycuje pokus o navázání vztahu mezi stárnoucím otcem, žijícím léta v emigraci v Izraeli, a jeho čerstvě dospělou dcerou, uzavřenou v Československu posledního stádia reálného socialismu. Epistolární forma výstižně ukazuje komunikační střety a míjení ješitného a současně citově snadno zranitelného režiséra, profesně úspěšného, ale v osobních vztazích zklamaného, a dívky, revoltující vůči nátlaku politickému, společenskému a pochopitelně i emočnímu.
Téma komunikačního míjení mezi nejbližšími je pro Douskovou aktuální i v dalších textech. Hlavní hrdinka novely Někdo s nožem, komponované jako deníkové záznamy z mateřské dovolené, se potýká se sociální izolací, s odcizením ve vztahu s partnerem i s malým pochopením ze strany svých i partnerových rodičů pro její životní situaci; hrdinové povídkového souboru Doktor Kott přemítá se marně pokoušejí sblížit svou reálnou existenci s vysněnou představou o sobě samých, a cyklus povídek O bílých slonech v jednotlivých příbězích postupně odhaluje spleť vztahů v dusném mikrosvětě jedné vesnice jednoho léta. Protagonisté a zejména protagonistky autorčiných vyprávění jsou oběťmi svazující „společenské smlouvy“, která jim předepisuje určité existenční i komunikační modely, proti nimž se sice často vnitřně bouří, zpravidla však nenacházejí způsob, jak jim efektivně vzdorovat. Zatímco ženské postavy bývají nadány schopností empatie a tolerance, samy většinou příliš pochopení nenacházejí.
Motivy nesdělitelnosti vlastní zkušenosti a strachu z odlišného se objevují i v textech, které vystupují z autobiograficky založené linie autorčiny tvorby, především v baladicky laděném povídkovém souboru Čím se liší tato noc. Intimní dramata postav jsou tu zasazena do kontextu vyhrocených momentů dějin, přičemž ukázněná sevřenost vyprávění dodává příběhovým miniaturám až apokryfní vyznění. Historií je inspirovaná i rozsáhlejší próza Medvědí tanec, komorní příběh líčící poslední měsíce života spisovatele Jaroslava Haška, jenž zbytky svého životního bouřliváctví marně bojuje s tísní těžké nemoci a s rigidními postoji svých venkovských sousedů na Lipnici.
Čtenářsky nejvděčnějším a u kritiky nejúspěšnějším textem se stala autorčina druhá próza, román Hrdý Budžes. Očima osmileté vypravěčky jsou tu líčeny osudy herecké rodiny obtížně přežívající první léta normalizace na malém městě. Do každodenních událostí ve škole i v oblastním divadle začínají nepříjemně doléhat důsledky pragmatické ideologie reálného socialismu, násobené maloměstským prostředím, v němž si lze jen těžko uchránit soukromí a osobitost. Tragikomické vyznění textu zajišťuje svébytná vypravěčka, která události pozoruje z pozice jejich „vedlejšího účastníka“ a hodnotí je adekvátně svému věku a zkušenostem. Volným pokračováním osudů Helenky Součkové a její rodiny je román Oněgin byl Rusák, časově zasazený do osmdesátých let, kdy vypravěčka stojí na prahu dospělosti a její stísněnost ze společenských poměrů, před nimiž ji dosud alespoň částečně chránilo školní prostředí, je násobena matčiným alkoholismem a depresemi ze živoření mimo odepřenou hereckou profesi. Trilogii uzavírá román Darda, v němž životem poučená vypravěčka s poněkud hořkým humorem čelí krizi středního věku i krizím osobním, které pokročilá dospělost přináší.
Do atmosféry osmdesátých let i k tématu hledání otce (a tím i vlastní identity) se Dousková znovu vrací ve své zatím poslední próze Rakvičky; formát „road-movie“, v němž hlavní hrdinka putuje se svou malou nevlastní sestrou stopem napříč celou zemí, umožnil autorce zachytit nelichotivý obraz tehdejší každodennosti i uvažování lidí, s nimiž se dívky setkávají.