Petra HŮLOVÁ
Petra Hůlová vystudovala pražské gymnázium Jana Keplera, ve studiích pokračovala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, obor mongolistika a kulturologie (abs. 2003). Pobývala na studijních pobytech v Mongolsku a USA. Na konci roku 2014 stála u zrodu oborové organizace Asociace spisovatelů. V rámci amerického programu SIT působí jako lektorka tvůrčího psaní. Žije v Praze. – Její babička Berta Laufrová (1921–2008) byla novinářka, vydala knihu Příběhy hraběte Šporka (1992), matka Alena Laufrová (*1952) je výtvarnice, otec Jan Rýz (1946–2016) byl výtvarník, druhý otec Jan Hůla (*1945) novinář, vydal několik knih rozhovorů s významnými osobnostmi z prostředí kultury a obchodu.
Debutový román Petry Hůlové Paměť mojí babičce vyvolal mimořádný ohlas a stal se fenoménem, s nímž (a v jehož prospěch) každé autorčino další dílo recenzenti opakovaně srovnávají. Dominantním rysem jejího psaní je důraz na rovinu diskurzivní, tj. na promluvu vypravěče či vypravěčky, obvykle zároveň hlavních hrdinů knihy. V Paměti mojí babičce se vyprávějící hlas vtěluje do pětice mongolských žen tří generací jedné rodiny. Lokalizací do mongolského prostředí je opodstatněno užívání výrazů, které vedle nespisovné češtiny a originálních poetických přirovnání výrazně oživují jazykovou stránku knihy. V prvním desetiletí 21. století se v autorčině tvorbě střídaly dvě tendence: narativně extenzivní próza inspirovaná exotickým prostředím a multikulturalitou (Paměť mojí babičce, Cirkus Les Mémoires, Stanice Tajga) a prózy situované do domácího prostředí (Přes matný sklo, Umělohmotný třípokoj), akcentující vnitřní svět vypovídajícího subjektu. Příběh románu Cirkus Les Mémoires se odehrává převážně v New Yorku a konkretizuje se v něm klasický americký mýtus země nepřeberných možností. Násobí se zde vyprávěcí perspektivy, suverénně se přechází nejen mezi pásmy různých postav, ale také mezi různými časoprostorovými situacemi. Důležitým tématem je otázka možnosti soužití a komunikace lidí z různých kulturních prostředí. Děj Stanice Tajga je situován na ruskou Sibiř, z menší části také do Dánska. V románu se střetávají tři světy: evropský, ruský-sovětský a ruský-původní, tj. svět původních sibiřských kmenů. Zdůrazněny jsou existenciální, tragické důsledky tohoto soužití, vzájemné střety, osudová neporozumění a nepřijetí. Hůlová zde také potvrzuje svou „zálibu“ v odkrývání drsných stránek života vzdálených krajů.
Ústředním tématem prózy Přes matný sklo je střetávání generací, nemožnost komunikace a vzájemného pochopení nejen mezi hlavními protagonisty prózy – matkou a synem, ale také mezi nimi a jejich partnery. Promluva v knize Umělohmotný třípokoj je prostředkována prostitutkou středního věku, která ve svém nikde nezačínajícím a nikde nekončícím monologu rozvíjí své představy a zkušenosti z erotické oblasti. Autorka nápaditě pracuje s jazykem (originální zdrobněliny, novotvary, poetická i komická přirovnání a pojmenování) a s rytmem věty. Komičnost a někdy též balancovaní na hranici lascivní erotické prózy vyvažuje její kritický sociální podtext, který je pro Hůlovou obecně příznačný a který posléze v jejím díle také převážil, a to ve spojení s otevíráním různých společensky tabuizovaných témat. V umocnění tím, že hlavní postavy bývají obvykle vykresleny antipaticky a zamýšlené vyznění knih nelze jednoznačně definovat, vyvolává její tvorba rozsáhlý a často velmi rozporuplný kritický ohlas.
Experimenty tematické se nadále často pojí s experimentováním s narativní promluvou. V próze Čechy, země zaslíbená je autorita vyprávění o ekonomických emigrantech z Ukrajiny narušena postupně se ozřejmující psychickou nemocí vypravěčky. Novela Macocha zpracovává v modu grotesky a nadsázky téma vztahu matky-spisovatelky ke svým dětem; i zde je přitom vypravěčské gesto ústřední postavy znejistěno, tentokrát kvůli alkoholové závislosti. Navzdory literární stylizaci nelze v knize nerozpoznat (sebe)ironii a sebereflexi, a to co se týče jak psaní, tak i mateřství. V civilnější a nepředstíraně autobiografické rovině se Hůlová napětím mezi psaním a mateřskou rolí zabývala v intimní reportáži ze Skopje, jež je součástí publikace Kde nejsme doma, shromažďující texty čtyř spisovatelů čtyř národností napsané během jejich rezidenčních pobytů v městech zapojených do projektu Journey Across Europe. Spisovatelskou profesí autorka zarámovala také knihu Nejvyšší karta. Tentokrát neexponovaným jazykem stylizovaný monolog vypravěčky – spisovatelky Sylvie Novak, rozvedené matky dvou dospívajících dětí – se neustále přelévá mezi různými časovými obdobími, mezi fragmentárním líčením vnějších událostí, reprodukcí útržků rozhovorů a introspekcí, a obkružuje témata stáří a stárnutí (včetně genderových rozdílů), generačního (komunikačního, hodnotového, kulturního) střetávání a míjení, rozporu mezi veřejným postojem a obrazem a reálným každodenním životem, vztahu mezi (individuální i společenskou) minulostí a současností.
K otevírání citlivých, ba kontroverzních témat Hůlová několikrát využila formát alternativní historie a dystopie. Obraz fiktivního panelákového novoměsta v období normalizačního Československa, resp. revolučních událostí a první polistopadové dekády z pohledu zfanatizované zastánkyně komunistického zřízení podala v knize Strážci občanského dobra. Podobně ideologicky zanícenou kreaturou je vypravěčka Stručných dějin Hnutí, sepisující své fiktivní vzpomínky z pozice dlouholeté vychovatelky v Instituci, v níž jsou muži velmi drsnými metodami převychováváni k sexuální apatii vůči ženám fyzicky povrchně atraktivním. V „novém světě“ ovládaném titulním Hnutím je doveden ad absurdum nejen terorismus feministický, ale též ekologický. V méně nápadné podobě je dystopický svět blízké budoucnosti vykreslen v Zlodějce mýho táty očima chlapeckého vypravěče, jehož veškerou energii spotřebovává nenávist k nové otcově partnerce, s níž a s jejími dětmi je spolu se svými bratry nucen trávit čas v rámci střídavé péče. Podobně jako v případě jiných autorčiných próz i tento dětský vypravěč se ukazuje jako nespolehlivý: jeho promluva se točí v bludném kruhu, resp. spirálovitě směrem dolů, nenávist se mu stává posedlostí a nakonec jej dovede k odhodlání vrátit věci „do starých pořádků“ pokusem o čin nejzazší. Kromě složité otázky střídavé péče tu tak autorka prolamuje další tabu tím, že rozbourává klišé čistoty, nevinnosti a dobroty dětství, resp. dítěte. V dospívajícím věku jsou i hrdinové Liščích očí, dosud jediného románu cíleného na nedospělé čtenáře a rovněž využívajícího dějové zápletky z alternativní historie s prvky fantasy. Ve vypravěčském partu se střídající sourozenecké duo smíšených dvojčat se s pomocí kouzelné lišky vrací do Prahy na počátku sovětské okupace a za svůj úkol vezme nejen záchranu svého dědečka, ale i zvrácení vývoje vedoucího k dvacetileté okupaci vojsky varšavské smlouvy. Od jiných autorčiných knih se román liší bohatými dějovými eskapádami a peripetiemi, pojítkem je naopak nezastíraný sociálně-politický aktivismus, zde konkrétně hájení konceptu „socialismu s lidskou tváří“, tj. myšlenek sociálního smíru, rovnosti, solidarity a spravedlnosti, jdoucích ruku v ruce s ekologickou uvědomělostí.
Sociálně angažované jsou i autorčiny texty a projekty realizované na jevišti. V jediném z nich, který se dočkal i knižního vydání (Buňka číslo), se tvůrčí užití jazyka propojuje s reflexí současného stavu i potenciální budoucnosti české společnosti.
BIBLIOGRAFIE
Beletrie: Paměť mojí babičce (R 2002), Přes matný sklo (P 2004), Cirkus Les Mémoires (R 2005), Umělohmotný třípokoj (P 2006), Stanice Tajga (R 2008); Strážci občanského dobra (P 2010); Kde nejste doma (PP 2012, spoluautoři: Kristin Dimitrova, Vladimir Martinovski, Sudabeh Mohafez); Čechy, země zaslíbená (P 2012); Macocha (P 2014); Buňka číslo / Zelle Nummer (D 2016, překlad do něm. D. Kouba; vyd. spolu s povídkou R. Manderscheida Čtení v Praze / Die Lesung in Prag, překlad do češ. D. Kouba); Stručné dějiny Hnutí (P 2018); Zlodějka mýho táty (R 2019); Liščí oči (R pro mládež 2021); scénicky: Buňka číslo (2017, inspirováno povídkou Rogera Manderscheida Čtení v Praze); Strážci občanského dobra 2 (2018); Stručné dějiny Hnutí (2019); Švejk / Schwejk (2020, s využitím textů Jaroslava Haška a Bertolta Brechta); Space pandemics (2020); Analýza bydlení (2021); Já, kimči (2022); scénicky – dramatizace: Betonová zahrada (2016, podle Iana McEwana).
Překlady: kol.: Roger Krowiak (P 2004, s dalšími); Peter Krištúfek: Dům hluchého (2016).
Příspěvky ve sbornících a antologiích: Povídky pro Lidové noviny (2013, edice 120 let Lidových novin); Sjezd spisovatelů 2015 (2015); Ang Laláking Nakalilipad (Filipíny 2017); Nástup východu? (2019); Střepy: ruská invaze na Ukrajinu očima českých spisovatelů (2022).
LITERATURA
Studie a články: B. Junková: Nespisovnost a mluvenost v románu Petry Hůlové Paměť mojí babičce, in Spisovnost a nespisovnost: zdroje, proměny a perspektivy (sb. 2004); J. Svobodová: Lexikum jako prostředek charakterizace prostředí v próze Petry Hůlové Paměť mojí babičce, in Eurolitteraria & Eurolingua 2005 (sb. 2005); P. Janoušek: Paměť mojí babičce + Přes matný sklo + Cirkus Les Mémoires + Umělohmotný třípokoj, in Kritikova abeceda (2009; rec. původně pod pseud. Alois Burda a Eliška F. Juříková v časopisech Tvar a Host); A. Dziedzic-Ostropolska: Od włóczęgi do turysty. Modele osobowe w powieści Petry Hůlovej Stanice Tajga, in Od banity do nomady (sb. Brno 2010); P. Mareš: „Když je u nás doma šoró“. Mongolština a čeština v románu Petry Hůlové Paměť mojí babičce, in Nejen jazykem českým: studie o vícejazyčnosti v literatuře (2012); I. Świtała: W poszukiwaniu lepszego życia, czyli o problemach kobiet w powieści Pamět mojí babičce Petry Hůlovej, Studia slavica 2012; I. Świtała: Granice kobiecości i męskości w powieści Umělohmotný třípokoj Petry Hůlovej, Studia slavica 2013, č. 1; A. Králíková: Autorka Petra Hůlová, in Autorské tváře v knižních zrcadlech: obrazy autorů současné české literatury v perspektivě kulturního transferu (2015); I. Říha: Recepce tvorby Petry Hůlové v českém kritickém diskurzu, in Sedm statečných a spol.: próza psaná ženami v kontextu současné české literární kultury (sb. 2015); A. Dvořáková: O pních a laplích vědecko-fantasticky (Umina verze Emila Hakla, Bytost Václava Kahudy, Stručné dějiny Hnutí Petry Hůlové), Souvislosti 2018, č. 2, dostupné též online; V. Kniazkova: Slovak Realia in the Czech Translation of the Novel The House of the Deaf Man by Peter Krištúfek in Contrast to its English Translation, Bohemistyka (Poznań) 2019, č. 1; Jeongyun Ko: Petra Hůlová’s representation of Mongolian women in All This Belongs to Me, World Literature Studies 2019, n. 2, též online; J. Chuchma: Jak si divadlo našlo Petru Hůlovou, Moderní divadlo 2018/2019, č. 4, dostupné též online; P. Demeter: Flâneurka, postmoderní dandy a další ambivalence, in Láska k přehnanému (2021).
Recenze: Paměť mojí babičce: B. Gregorová, Host 2002, č. 10; T. Horváthová, Babylon 2002, č. 3; J. Chuchma, MFD 16. 10. 2002; M. Jungmann, Mosty 2003, č. 3; L. Jungmannová, Labyrint revue 2002, č. 11-12; M. Kořená, LidN 14. 9. 2002; M. Ljubková, LitN 2002, č. 46; M. Schindler, Tvar 2003, č. 2; V. Šlajchrt, Respekt 2002, č. 41; V. Šrámek, Weles 2003, č. 17 * Přes matný sklo: P. Hrtánek, Host 2005, č. 1; J. Chuchma, MFD 10. 9. 2004; R. Kopáč, Labyrint revue 2004, č. 15/16; M. Ljubková, LitN 2004, č. 4; J. Matějková, Tvar 2004, č. 18; J. Pechar, LitN 2004, č. 43; A. Šporková, Tvar 2004, č. 18 * Cirkus Les Mémoires: A. Haman, Tvar 2006, č. 1; J. Chuchma, MFD 6. 1. 2006; E. F. Juříková, Host 2005, č. 10; M. Ljubková: A2 2005, č. 7; H. Vyplelová, Tvar 17, 2006, č. 1 * Umělohmotný třípokoj: O. Horák, LidN 27. 10. 2006; O. Nezbeda, Instinkt 2006, č. 45; J. Jandourek, Aktuálně.cz [online] 16. 11. 2006; J. Peňás, Týden 2006, č. 47 * Stanice Tajga: O. Horák, LidN 22. 5 2008; V. Košnarová, Tvar 2008, č. 11; M. Ljubková, Souvislosti 2008, č. 2; K. Turek, A2, 2008, č. 26; M. Vajchr, RR 2008, č. 71, též in Honba za smyslem (2018); K. Kirkosová, Host 2008, č. 8; L. Česálková, LitN 2008, č. 44 * Strážci občanského dobra: O. Nezbeda, Respekt 2010, č. 18; P. Fischer, Hospodářské noviny 5. 5. 2010; O. Horák, Hospodářské noviny 5. 5. 2010; K. Jirkalová, LidN 5. 5., též Lidovky.cz [online] 5. 5. 2010; I. Hejdová, Týden 2010, č. 19; K. Kadlecová, Reflex 2010, č. 19; I. Adamovič, Aktuálně.cz [online] 14. 5. 2010; P. Fischer – J. Chuchma – A. Drda – J. Klusáková + red.: LidN 14. 5. 2010, příl. Orientace, též Lidovky.cz [online] 15. 5. 2010; O. Stehlíková, iLiteratura [online] 17. 5. 2010; Z. Pavelka, Právo 3. 6. 2010, příl. Salon č. 672, též Novinky.cz [online] 4. 6. 2010; L. Česálková, Deník Referendum [online] 3. 6. 2010; E. Klíčová, Host 2010, č. 6; M. Ljubková, Souvislosti 2010, č. 3, dostupné též online; P. Janoušek, Tvar 2010, č. 19; M. Svobodová, Slovenské pohľady 2010, č. 12; I. Jansová Protimluv 2011, č. 1 * Čechy, země zaslíbená: M. Kittlová, iLiteratura [online] 8. 10. 2012; P. A. Bílek, LidN 24. 10. 2012; J. Chuchma, MFD 27. 10. 2012, příl. Víkend; P. Mandys, Hospodářské noviny 1. 11. 2012; E. Klíčová, Respekt 2012, č. 45; J. Grombíř, Host 2013, č. 1; M. Tomek, A2 2013, č. 5 * Macocha: I. Jansová, Protimluv 2014, č. 3/4; M. Ljubková, Souvislosti 2014, č. 2, dostupné též online; J. Chuchma, LidN 8. 3. 2014, příl. Orientace; K. Kadlecová, Reflex 2014, č. 11; P. A. Bílek, Respekt 2014, č. 13; M. Kittlová, iLiteratura [online] 30. 3. 2014; M. Svobodová, A2 2014, č. 9; E. Klíčová, Host 2014, č. 5; A. Fialová – J. Chuchma – P. Janoušek – E. Klíčová, Host 2014, č. 5; I. Myšková, Tvar 2014, č. 11; M. Vajchr, RR 2014, č. 95, též in Honba za smyslem (2018) * Buňka číslo: J. Škorpil, Svět a divadlo 2017, č. 6; P. Nagy, LitN 2017, č. 2, příl. Biblio; J. Chuchma, DivN 2017, č. 3; T. Marečková, RR 2017, č. 106, též Bubínek Revolveru [online] 20. 2. 2017 * Stručné dějiny Hnutí: T. Weiss, Aktuálně.cz [online] 16. 4. 2018; D. Mukner, iLiteratura [online] 25. 4. 2018; E. Klíčová, Host 2018, č. 5; A. Rychlíková – E. Klíčová – P. Kožušníková – D. Mukner, Host 2018, č. 5; J. Bělíček, A2larm [online] 10. 5. 2018; K. Vlasáková, Právo 21. 6. 2018, příl. Salon č. 1078; D. Melichar, DivN 2019, č. 8 (též o stejnojmenné dramatizaci); Š. Švábová, Šárka, LitN 2019, č. 5, příl. Divadlo a film (o dramatizaci textu) * Zlodějka mýho táty: O. Pavlova, A2 2019, č. 14; J. Chuchma, Respekt 2019, č. 30; K. Eder, Host 2019, č. 7, též online; Z. Kultánová, Tvar 2019, č. 19 * Strážci občanského dobra 2: P. Nagy, LitN 2018, č. 8, příl. Biblio; L. Dombrovská, DivN 2018, č. 13 * Liščí oči: R. Kopáč, LidN 8. 11. 2021; P. A. Bílek, Aktuálně.cz [online] 4. 2. 2022 * Já, kimči: V. Mikulka, Deník N 14. 10. 2022, příl. live!.* Nejvyšší karta: P. Nagy, Mozaika 20. 3. 2023, dostupné na webu [online] ČRo – Vltava; D. Mukner, web ČT art [online] 23. 3. 2023; K. Kadlecová, Reflex 2023, č. 13; R. Kopáč, idnes.cz [online] 31. 3. 2023; E. Klíčová – J. Bělíček, podcast TL;DR [online] 3. 4. 2023; E. Klíčová, Alarm [online] 11. 4. 2023; J. Chuchma, Respekt 2023, č. 15; J. M. Heller, iliteratura.cz [online] 11. 4. 2023; B. Činátlová – P. A. Bílek – O. Nezbeda (moderace), podcast Hostcast [online] 13. 4. 2023; P. A. Bílek, Host 2023, č. 4.
Rozhovory: T. Vohryzková, Tvar 2002, č. 19; P. Brzáková, LitN 2002, č. 42; J. Hlinka, Hospodářské noviny 4. 10. 2002, příl. Víkend; K. Wanatowiczová, Týden 2003, č. 43; O. Horák, Právo 22. 9. 2004; P. Sladký, Právo 11. 10. 2005; M. Balaštík, Host 2006, č. 2; R. Kopáč, Týdeník Rozhlas 2006, č. 11; O. Nezbeda, Instinkt 2007, č. 26/27; R. Kalenská, Xantypa 2008, listopad; G. Bartoš, Sanquis 2009, č. 63; E. Klíčová, Kulturní noviny 2010, duben; A. Sojková, Týdeník Rozhlas 2010, č. 29; K. Kadlecová, Reflex 2012, č. 12; K. Fleyberková, Aktuálně.cz [online] 1. 12. 2012; M. Toman, Právo 26. 9. 2013, příl. Salon č. 840, též Novinky.cz [online] 4. 10. 2013; P. Nagy, LitN 2018, č. 5; O. Nezbeda, Host 2018, č. 6; L. Vrtišková Nejezchlebová, Deník N 29. 3. 2019; K. Kadlecová, Reflex 2021, č. 41; V. Hulec, DivN [online] 23. 9. 2022 (společný rozhovor s P. H., s J. Havlíčkem a P. Vrbou); R. Kalenská, Deník N 2. 12. 2022, příl. live! (též s B. Bellovou, N, Kocábovou, K. Lednickou, M. Pilátovou, K. Tučkovou a K. Vlasákovou); P. Vizina, Aktuálně.cz [online audiorozhovor] 23. 3. 2023; I. Jirků, Hospodářské noviny 24. 3. 2023, příl. Víkend; M. Kaňková,Vizitka 27. 3. 2023, dostupné na webu [online] ČRo Vltava a na youtube kanálu [online] ČRo Vltava; S. Dvořák, Novinky.cz [online] 28. 3. 2023; S. Michailis, Artzóna 11. 4. 2012, dostupné na webu České televize; J. Zbořil, seznamzpravy.cz [online] 13. 4. 2023.