Slovník české literatury po roce 1945
AAA BBB
*
26 .
3 .
1952
, Praha
Syn ? Z.
Kočové a ? E.F.
Buriana, vnuk operního pěvce Národního divadla Emila
B. (1876–1926). Po maturitě na SVVŠ (1970) studoval na Fakultě žurnalistiky UK (obor propagace, 1971–76). Rok pracoval jako redaktor časopisu Melodie, 1977–78 byl na Obvodním podniku bytového hospodářství správcem domů. Od 1978 je ve svobodném povolání. 1971 začal vystupovat jako písničkář v divadle Maringotka, v Redutě a Malostranské besedě, později se stal členem volného sdružení Šafrán. 1974–85 tvořil autorskou a interpretační dvojici s J. Dědečkem. Od 1985 vystupuje opět sám, případně spolupracuje s dalšími písničkáři (mj. představení
Posezení s Janem ). ? Písňové texty, kritiky, recenze, fejetony a další publicistické žánry uveřejňuje B. v novinách a časopisech: Amatérský film, Film a divadlo, Melodie, Scéna, Svobodné slovo, Gramorevue (1978 zde publicistický seriál Humor v písničkách ), Tvorba, Lidové noviny, Mladá fronta, Tvar aj. Cestopis Dědicovo putování vyšel v Echu, zájmovém časopise Jonáš-klubu (1990). Od 1990 spolupracuje s Českým rozhlasem (v rámci sobotního Kulturního magazínu pravidelný pořad Burianova kulturní ozdravovna) i Českou televizí (cyklus Posezení s Janem Burianem ).
B. knižně vydávaná poezie ( Texty, Hodina duchů ), a především poezie osobitě zpívaná představuje v kontextu současné folkové i básnické tvorby specifický typ, který – ovlivněn poetikou J. Suchého – staví většinou na pravidelných rýmovaných čtyřverších a uplatňuje princip jazykové hry lexikální, rýmové i zvukové. Svébytný humor, jehož prizmatem B. nahlíží aktuální společenské otázky i nadčasovou problematiku lidského bytí, vyrůstá ze slovních hříček, z překvapivě užitých jazykových klišé, odhalujících v novém kontextu svou původní metaforičnost. Drobné každodenní příběhy, jež tvoří epické jádro četných B. básnických textů, skládají antipoetický, groteskní obraz současného světa. Pro pestrou koláž písňových textů a vzpomínek na atmosféru období 80. let, na spolupráci s J.
Dědečkem, na byrokratické bariéry kulturně orientovaného úsilí nekonformních umělců v knížce Rychle, než to zapomenu je typický specifický druh humorného nadhledu, hravé nadsázky i reflexe příznačné dobové kulturněpolitické situace.
BIBLIOGRAFIE
BIBLIOGRAFIE. Beletrie : Texty (BB 1982, s J. Dědečkem); Hodina duchů (BB 1990); Rychle, než to zapomenu (vzpomínky, PP, BB, 1990); Tři hry (1991, s J. Dědečkem, obsahuje: Já nechci lítat v raketě, Rozčtvrcení osobnosti, Love story); Cokoli o New Yorku (RpRp 1991); Je tu nějaký zavěšený kafe? (FF 1992); Cokoliv o Dánsku (FF cestopis., 1992); Soukromá zpráva z Arhusu aneb Deník oficiálního pozorovatele z Arhuského festivalu (1993, zvláštní příloha Druhého almanachu Burianovy kulturní ozdravovny); Sága o cestě na Island (P 1995). Příspěvek ve sborníku : Jaká radost, jaké štěstí (1973). Uspořádal a vydal : První almanach Burianovy kulturní ozdravovny, ve kterém najdete kromě příspěvků pacientů B. K. O. také odpovědi na anketní otázky týkající se kulturní sebeobrany (1992); Druhý almanach Burianovy kulturní ozdravovny, ve kterém najdete kromě příspěvků pacientů B. K. O. také odpovědi na anketní otázku: Jak se měníte? (1993).LITERATURA
LITERATURA : ? ref. Hodina duchů: J. Zahradnický, Tvar 1991, č. 1; P. A. Bílek, NK 1990, č. 44; -pak-, SvSl 9. 11. 1990?; J. Zahradnický: ref. Rychle, než to zapomenu, Tvar 1991, č. 26; J. Typlt: ref. Hodina duchů, Iniciály 1991, č. 19–20; J. Lukeš: ref. Tři hry, LidN 9. 9. 1991; J. Chuchma: Cokoli o New Yorku, Tvar 1992, č. 6; M. Petříček: ref. Je tu nějaký zavěšený kafe?, LN 1992, č. 22; týž: ref. Cokoliv o Dánsku, LN 1993, č. 29. Interview : J. Kolář, Scéna 1991, č. 4.Autor hesla: -mno-