Vladimír NÁROŽNÍK
* 3. 1. 1939, Praha
† 23. 7. 2002, Praha
Básník, knižní grafik
Vyrostl v Praze-Dejvicích, kde také navštěvoval ZŠ (1945–1954). Po maturitě na Střední průmyslové škole stavební (1958) nastoupil do podniku Stavby silnic a železnic, v listopadu téhož roku do projektové kanceláře Agroprojektu. V roce 1959 se zapsal na Fakultu architektury a pozemního stavitelství ČVUT v Praze, po pěti semestrech však začal pracovat jako stavební dělník v Peci pod Sněžkou. V letech 1963–1965 absolvoval dvouletou vojenskou službu v Praze-Ruzyni. Poté byl zaměstnán jako stavební technik u Generálního investora výstavby hlavního města Prahy, rok pracoval v dokumentačním oddělení Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze. Od roku 1969 působil v nakladatelství Odeon, nejprve jako pracovník propagačního oddělení a redaktor dvouměsíčníku Novinky Odeonu, od roku 1976 jako výtvarný redaktor, roku 1982 se stává vedoucím redaktorem výtvarné redakce Odeonu. Od ledna 1995 byl ve svobodném povolání, spoluprecoval s řadou předních českých nakladatelství, galerií a jiných kulturních institucí.
Těžištěm Nárožníkovy umělecké tvorby je knižní grafika, své výtvarné práce z tohoto oboru vystavoval v roce 1989 v Malé galerii Československého spisovatele na Národní třídě a na mnoha skupinových výstavách, ilustrace uveřejnil mj. v časopise
Světová literatura. Publikoval v
Plameni, Sešitech pro mladou literaturu a ojediněle na začátku 80. let ve
Svědectví
(Paříž).
Nárožníkova sbírka Slova, carte blanche představuje typ expresivní a vizuální poezie, směřující k maximální hutnosti a k filozofickému pojetí básnické výpovědi. Její osou je neoklasicistický důraz na nepomíjivou krásu uměleckého prožitku a jeho subjektivního zrcadlení. Romantický vztah k umění a dějinám básník vtěluje do vyhraněně patetické dikce svých veršů. Po vydání prvotiny Nárožník své další texty, soustředěné v drobných rukopisných sbírkách, již nepublikoval a zaměřil se především na gestické kresby a typografickou tvorbu. Pozdější autorovu básnickou tvorbu (cykly Defenestrace psa a Anglické hodiny, skladba Canto) představuje je až posmrtně vydaný soubor Básně. Od úsečného, staccatovitého verše prvotiny se Nádvorník postupně propracoval k volnějším a relativně rozsáhlým veršovým útvarům. Ve skladbě Canto, která pochází z roku 1975 a poprvé vyšla v exilovém časopise Svědectví
roku 1979, dominuje nahněvaná expresivní gestičnost a kritičnost obrácená proti společenské realitě Čech oné doby.
BIBLIOGRAFIE
Poezie: Slova, carte blanche (BB 1964).Souborné vydání: Básně (BB, 2003, ed. J. Šulc, obsahuje také dosud netištěné básně, do svazku byly omylem zařezeny texty jiných autorů: v oddíle I jde o básně Jiřího Koláře, a v oddíle VI o překlady básní peruánského básníka Césara Valleja).
LITERATURA
Studie a články: J. Řezáč: Knížky a kresby, in: týž, Deliria (2004).Recenze: Slova, carte blanche: Z. Heřman, Plamen 1965, č. 9; M. Vacík, LitN 1965, č. 20 * Básně: J. Suk, Psí víno 2005, č. 32; J. Hušek, Host 2005, č. 4.
Nekrology: jz (J. Zelenka), LidN 29. 7. 2002; J. Zemina, KPRR 2002, č. 24.
Ostatní: J. Šulc: Omluva čtenářům básní Vladimíra Nárožníka, LitN 2005, č. 3 (omluva editora, který omylem do svazku Básně zařadil texty, jejichž autorem není V. Nárožník).
Autor hesla: Vladimír Novotný (1995); Karel Piorecký (2007)
Aktualizace hesla: 6. 4. 2007
(kb, kp)
Aktualizace bibliografie: 6. 4. 2007
(kb)