Hermína FRANKOVÁ
* 6. 7. 1928, Praha
† 7. 6. 2024, Praha
Prozaička, dramatička, scenáristka, autorka knih pro děti a mládež
Dívčím jménem Mračková. Rodiče byli obchodníky v Praze, po zestátnění jejich obchodu v roce 1948 otec pracoval jako dělník na přehradě Slapy. Po maturitě na dívčím reálném gymnáziu v Praze zahájila H. F. v roce 1947 studium na Farmaceutické fakultě UK, které po dvou letech přerušila. Studia dokončila roku 1953 na Masarykově univerzitě v Brně, kam byla fakulta přeložena. Po promoci (PhMr.) obdržela umístěnku do Prahy, kde od roku 1954 pracovala nejprve jako magistra farmacie v nuselské lékárně, v letech 1956–1961 byla zaměstnána v propagačním referátu n. p. Léčivé rostliny a od té doby (s výjimkou let 1972–1980, kdy nesměla publikovat a pracovala opět v lékárně) se věnovala výhradně literární činnosti. Od roku 1980 žila střídavě v Praze a ve Zbislavi u Milevska, odkud pochází část její rodiny.
V roce 1959 debutovala povídkami v
Plameni a Hostu do domu. Přispívala rovněž do periodik
Kultura, Literární noviny,
Sešity pro mladou literaturu, Literární noviny aj.; v časopise Divadlo
publikovala roku 1962 hru U Černé Matky boží, kterou v témže roce uvedlo Divadlo S. K. Neumanna.
Pro Čs. televizi vytvořila scénáře ke krátkometrážním filmům Smutný půvab (1963, r. Jiří Hanibal) a Tchyně (1963, spolupráce na scénáři + režie Jaroslav Mach) i k řadě dalších televizních her: Nechte maličkých… (1966, r. Jaroslav Dudek), Jak se naučit švédsky (1979, r. Ivo Toman), Babička se zbláznila (1982, spolupráce na scénáři + režie Jiří Krejčík), muzikál Takový talent (1983, r. Jan Bonaventura), trilogie Ohnivé ženy, Ohnivé ženy se vracejí, Ohnivé ženy mezi námi (1984, 1986, 1987, r.
Zdeněk Podskalský) a Nejlepší kšeft mýho života (1988, r. Jiří Adamec). Napsala také scénář k povídce Sbírka z televizního cyklu Bakaláři (1982, r. Alexej Nosek). Jako autorka námětu a scénáře se podílela na sedmidílném seriálu Lékárníkových holka (1996, r. Anna Procházková) a na filmu Politik a herečka (2000, r. Juraj Herz). Na základě jejího námětu byl natočen film Dívka na koštěti (1971, r.
Václav Vorlíček, sc. + Miloš Macourek), podle její povídky Vendula vznikl snímek Levé křídlo (1983, r.
Jiří Hanibal, sc. Milan Pavlík). Franková je rovněž autorkou scénáře k projektu Kinolabyrint (1991, autor projektu Radúz Činčera + sc. Miloš Macourek). – Životu a dílu Hermíny Frankové byly věnovány televizní dokumenty z cyklu Ještě jsem tady (rozhovor s Terezou Brdečkovou, 2009, r. Zdeněk Tyc) a Na plovárně (rozhovor s Markem Ebenem, 2021, r. Jan Hojtaš). – V letech 1976–1980 knižně publikovala pod jmény profesora AMU Josefa Vinaře a redaktorky Jarmily Černíkové-Drobné.
Tvorbě
Hermíny Frankové je vlastní smysl pro humor, který postupně nabývá různých poloh. Většinu autočiných próz charakterizuje schopnost vyhraněného profilování postav, jemuž napomáhá mj. i cit pro mluvený jazyk. Její první povídky vystavují zbabělost, vypočítavost a lhostejnost dospělých kritickému pohledu dětských postav. Střetávání těchto dvou světů se stává základem komických situací, zabíhajících až do parodie a grotesky (Ženy pod helmou, Děti platí polovic?), která se podílí na výrazné desentimentalizaci dětského světa.
Obdobný charakter mají i následující prózy pro mládež, komponované opět ve výrazných konfrontacích protichůdných životních postojů. V odporu proti konvencím v nich Franková vystupňovala své pojetí života jako „krásného bláznění“. Ztřeštění studentští hrdinové nesentimentálního dívčího románu Blázni a Pythagoras však svou kritiku pokrytectví obracejí také vůči sobě samým. K střízlivějšímu tónu se přiklání v próze Vendula, jejíž nenásilný humor vyrůstá z hrdinčina pubertálního vidění světa ve vypjaté atmosféře okupace. Dívčí hrdinky Frankové jsou výrazné osobnosti, které autorka vybavuje schopností ironické sebereflexe (Lékárníkových holka).
Autorčina pohádková tvorba se tematicky inspiruje dětskou hrou a rozvíjí dětské nápady a podněty v poetické mikropříběhy s filozofickým poselstvím (Plavčík a sardinky). Druhou odnož pohádkových textů Frankové představují prózy založené na mísení realistických a fantastických prvků (Dívka na koštěti), mnohdy až s vyústěním do crazy komedie (Čarodějnice bez koštěte).
V komorním příběhu s autobiografickými prvky o věkově nerovném manželství Ubohý Džony nabývá parodický portrét mužského partnera satirické ostrosti, zatímco hrdinka je sledována s pobavenou ironií. Román Hlavně dýchat zastihuje stárnoucí překladatelku a její bývalé spolužáky z maloměstského gymnázia v okamžiku bilancování vlastních životů. I zde osvědčila Franková schopnost humorné reflexe citlivých témat. Její hrdinové se ve sledu tragikomických situací vyrovnávají s příznaky stáří, se zátěží minulosti a znovuobjevují v sobě schopnost tolerance a lásky.
Nejnovější prózy, které líčí příběhy ze života současných dětí, se nevyhýbají problematickým stránkám mezilidských vztahů, hrdinové je však úspěšně překonávají s pomocí přátel a za přispění kouzel nebo zvláštních náhod (Padavka a bezva pes, Slečna Florence a pátrací četa). Pohádkový cestopis Jupí, jdeme do světa! oživuje bytosti z domovních znamení a s humorem i jemnou didaxí sleduje jejich toulky po jižních Čechách.
Obdobný charakter mají i následující prózy pro mládež, komponované opět ve výrazných konfrontacích protichůdných životních postojů. V odporu proti konvencím v nich Franková vystupňovala své pojetí života jako „krásného bláznění“. Ztřeštění studentští hrdinové nesentimentálního dívčího románu Blázni a Pythagoras však svou kritiku pokrytectví obracejí také vůči sobě samým. K střízlivějšímu tónu se přiklání v próze Vendula, jejíž nenásilný humor vyrůstá z hrdinčina pubertálního vidění světa ve vypjaté atmosféře okupace. Dívčí hrdinky Frankové jsou výrazné osobnosti, které autorka vybavuje schopností ironické sebereflexe (Lékárníkových holka).
Autorčina pohádková tvorba se tematicky inspiruje dětskou hrou a rozvíjí dětské nápady a podněty v poetické mikropříběhy s filozofickým poselstvím (Plavčík a sardinky). Druhou odnož pohádkových textů Frankové představují prózy založené na mísení realistických a fantastických prvků (Dívka na koštěti), mnohdy až s vyústěním do crazy komedie (Čarodějnice bez koštěte).
V komorním příběhu s autobiografickými prvky o věkově nerovném manželství Ubohý Džony nabývá parodický portrét mužského partnera satirické ostrosti, zatímco hrdinka je sledována s pobavenou ironií. Román Hlavně dýchat zastihuje stárnoucí překladatelku a její bývalé spolužáky z maloměstského gymnázia v okamžiku bilancování vlastních životů. I zde osvědčila Franková schopnost humorné reflexe citlivých témat. Její hrdinové se ve sledu tragikomických situací vyrovnávají s příznaky stáří, se zátěží minulosti a znovuobjevují v sobě schopnost tolerance a lásky.
Nejnovější prózy, které líčí příběhy ze života současných dětí, se nevyhýbají problematickým stránkám mezilidských vztahů, hrdinové je však úspěšně překonávají s pomocí přátel a za přispění kouzel nebo zvláštních náhod (Padavka a bezva pes, Slečna Florence a pátrací četa). Pohádkový cestopis Jupí, jdeme do světa! oživuje bytosti z domovních znamení a s humorem i jemnou didaxí sleduje jejich toulky po jižních Čechách.
BIBLIOGRAFIE
Beletrie: Ženy pod helmou (PP 1961); Děti platí polovic? (PP 1961); U černé matky boží (D, rozmnož., 1962, i prem.); Panáček Švícko (P pro děti, 1964); Vánoce v hotelu (P 1964); Plavčík a sardinky (pohádky pro děti, 1965); Blázni a Pythagoras (P pro ml., 1966); Město hraček (P pro děti, 1968); Čarodějnička na koštěti (sešitová pohádka, 1968); Blázni mají propustky (P pro ml., 1969, 1. díl tvoří novela Blázni a Pythagoras); Helena v lázni (P 1971); Jedna zrzka navíc (P pro ml., 1976, pod jm. J. Vinaře, pod jménem autorky poprvé 2009); Ani v noci, ani ráno (P pro ml., 1979, pod jm. J. Vinaře); Poslední prázdniny (R pro ml., 1980, pod jm. J. Černíkové); Vendula aneb Francouzština pro pokročilé (P pro ml., 1981, 3., přepracované vyd. 2000); Minervistka (P pro ml., 1984, 2., přepracované vyd. 1996 pod názvem Lékárníkových holka); Kluk od vody (P pro ml., 1987); Dívka na koštěti (P pro ml., 1987, s M. Macourkem, 2., upravené vyd. 2002); Ubohý Džony (P 1988); Jak řídit inženýra Křečka (P pro ml, 1989, podle TV seriálu M. Macourka Křeček v noční košili); Arabela 1–3 (P pro děti, 1991, 1993, 1994, podle TV seriálu M. Macourka); Ohnivé ženy (P 1992); Čarodějnice bez koštěte (P pro děti, 2006); Hlavně dýchat (R 2006); Jupí, jdeme do světa! (P pro ml. 2014); Padavka a bezva pes (P pro ml. 2016); Slečna Florence a pátrací četa (P pro ml. 2019).Upravila: Adrienne Thomasová: Andrea (1972, 2., přepracované vyd. 1982).
Příspěvky ve sbornících a antologiích: Povídky roku (1957); Hovory s veverkou (1963); Tobě zahynouti nedám… Česká časopisecká šoa povídka 1945–1989 (2017, eds. I. Cahová, E. Gilk, M. Lukáš).
LITERATURA
Studie a články: I. Zítková: Hermína Franková, Universum 1969, č. 6; an.: Jména z titulních stránek, Albatros 1987, č. 8/9; I. Hutařová – M. Hanzová in Současní čeští spisovatelé knih pro děti a mládež (2003, zde též bibliografie); J. Prokeš: Zadrhávající dětský svět Hermíny Frankové, in J. P., Dětský svět v české próze 60. let XX. století (2003).Recenze: Děti platí polovic?: O. Chaloupka, ZM 1961, č. 12 * Ženy pod helmou: M. Jungmann, LitN 1961, č. 28 * Děti platí polovic? + Ženy pod helmou: J. Hájek, Plamen 1961, č. 10; J. Opelík, Kultura 1961, č. 29; M. Suchomel, HD 1961, č. 9, (přetištěno in Co zbylo z recenzenta /1995/) * U Černé Matky boží: J. Císař, Tvorba 1962, č. 41; V. Gabriel, Kultura 1962, č. 41; S. Machonin, LitN 1962, č. 41 * Vánoce v hotelu: M. Petříček, NK 1964, č. 51/52; B. Balajka, LitN 1965, č. 10; M. Brousková, HD 1965, č. 5 * Panáček Švícko: P. Lhota (= Z. K. Slabý), ZM 1965, č. 6/7 * Plavčík a sardinky: K. Dostál, ZM 1965, č. 11; Z. K. Slabý, KT 1965, č. 20; J. Voráček, RP 22. 6. 1965 * Blázni a Pythagoras: Z. Frýbort, Orientace 1967, č. 3; J. Pecháček, Plamen 1967, č. 6; I. Zítková, MF 18. 2. 1967; R. Ditmar, NK 1994, č. 48 * Čarodějnička na koštěti: O. Chaloupka, ZM 1968, č. 7 * Město hraček: M. Tmé, Komenský 1968/1969, č. 7; O. Chaloupka, ZM 1969, č. 8 * Blázni mají propustky: (al) (= H. Hrzalová), RP 25. 11. 1969; Z. K. Slabý, ZM 1970, č. 2 * Helena v lázni: M. Naušová, ZN 8. 4. 1972 * Jedna zrzka navíc: V. Nezkusil, ZM 1977, č. 3 * Vendula aneb Francouzština pro pokročilé: JK (= Jana Klokočníková), NK 1981, č. 49; (dit) (= R. Ditmar), NK 2000, č. 49 * Minervistka: V. Nezkusil, ZM 1984, č. 10; M. Švagrová, SvSl 12. 9. 1984; J. Mourková, Tvorba 1985, příl. Kmen, č. 22 * Kluk od vody: Z. Heřman, ZN 15. 2. 1988 * Ubohý Džony: A. Mikulášek, Kmen 1988, č. 51; A. Hájková, LM 1989, č. 7; V. Novotný, ZN 3. 1. 1989 * Lékárníkových holka: R. Ditmar, NK 1997, č. 10; M. Hanáková, LitN 1997, č. 5 * Hlavně dýchat: V. Karfík, Xantypa 2006, č. 10; V. Novotný, ČJL 2006/2007, č. 1 * Čarodějnice bez koštěte: Z. K. Slabý, Ladění 2007, č. 1 * Jupí, jdeme do světa!: A. Badinová, Klub knihomolů, 25. 3. 2015 (zde).
Rozhovory: I. Zítková, NK 1969, č. 42; P. Slancová, Tvorba 1989, č. 12; J. Klempera, Učitelské noviny 1990, č. 30; J. Miňovská, Albatros 1990, č. 12; J. Bednářová, Květy 1991, č. 48; M. Křížová, LitN 1998, č. 33; H. Hosnedlová, Literární fórum 2008, č. 1; A. Badinová, Klub knihomolů, 7. 4. 2015 (zde); J. Semelková, Naše rodina 2016, č. 48; J. Čeňková, Tvar 2018, č. 21, příl. Triangl, č. 3; V. Bednářová, Reflex 2020, č. 7.
K životním jubileím: L. Soldán, LM 1988, č. 6; N. Sieglová, Ladění 1998, č. 3; (lar), Ladění 2008, č. 3; M. Matějovicová, Čítárny, 5. 7. 2022 (zde).
Nekrology: an., Divadelní noviny on-line, 11. 6. 2024 (zde); an., České noviny on-line, 19. 6. 2024 (zde).
Autor hesla: Anna Blažíčková (1995); Milena Šubrtová (2007)
Aktualizace hesla: 29. 11. 2024
(av)
Aktualizace bibliografie: 29. 11. 2024
(av)