Ladislav Mikeš PAŘÍZEK

 Vlastní jméno Ladislav Pařízek doplnil dívčím příjmením první manželky. Narodil se jako třinácté dítě v rodině kováře. Od roku 1917 navštěvoval reálku v rodišti, pro neprospěch však v roce 1919 přešel na měšťanskou školu. Po jejím ukončení se roku 1921 začal učit obchodním příručím v papírnictví. V této době také vznikla jeho láska k cestování: při návštěvách bratra, žijícího v Rakousku, poznal rakouské, švýcarské i německé Alpy, se skautským oddílem pak cestoval po Československé republice. Pokračovací obchodní školu ukončil v roce 1924, poté krátce pracoval při pomocných stavebních pracích v pivovaru ve Velkých Popovicích. Podal si přihlášku do leteckého učiliště – pro tělesnou slabost však nebyl přijat. Téhož roku odjel za prací do Francie, kde vstoupil do cizinecké legie a po výcviku byl odvelen do Alžíru. 1926 požádal o propuštění a na základě lékařského dobrozdání mu byly prominuty i zbývající dva roky z pětiletého závazku. 1927 absolvoval v Paříži půlroční novinářský kurz při L’École libre des sciences politiques. Jako řidič u továrníka Jeana Crouy, svého pozdějšího švagra, procestoval značnou část Evropy a severní Afriku. Drobnými zprávami z cest přispíval do různých francouzských časopisů, zvláště pak do časopisu Matin. 1928 se stal členem Společnosti přátel Francouzské rovníkové Afriky. 1929 přešel s kartografickou společností napříč Belgickým Kongem. 1930 se vrátil do Francie; z cesty vytěžil řadu reportáží, geograficko-etnografickou popularizační studii a cestopis (vše publikováno francouzsky). Od podzimu téhož roku pak vykonával v Československu, v Trnavě, základní vojenskou službu. 1932 putoval po Podkarpatské Rusi a Rumunsku, navštívil znovu Francii, severní a západní Afriku. Od 1933 přijímal příležitostná zaměstnání, zprvu v Praze a po přestěhování v Českých Budějovicích. 1934 se u něj vážně projevilo onemocnění malárií. 1935 mj. provázel skupinu holandských badatelů v kraji Mongo v Belgickém Kongu, sám pak vykonal cestu africkým vnitrozemím k Atlantskému oceánu. Poté pracoval v Českých Budějovicích jako hotelový sluha a noční vrátný, 1937–38 pak zastával místo hospodářského tajemníka Církve československé. Po mobilizaci 1938 přesídlil do Prahy, pracoval jako pomocný dělník a noční hlídač na stavbě, posléze se – kryt fiktivním úřednickým místem – plně věnoval literatuře a psal národopisné reportáže a geografické články pro časopisy Širým světem a Svět. V květnu 1945 se aktivně zúčastnil pražského povstání. Od srpna 1945 pracoval v redakci armádního časopisu Svobodné Československo, 1946 přešel do časopisu Svět práce. Jako reportér procestoval s Rudolfem Šinkovcem ve voze Praga-Piccolo Senegal, Francouzskou Guineu, Pobřeží slonoviny, Francouzský Súdán, Horní Voltu a věnoval se etnografickému studiu jednotlivých kmenů (1947–48, Afrika pod maskami). Od 1951 působil v redakci časopisu Svět v obrazech. 1953 stál u zrodu zeměpisné revue Lidé a země, byl jejím externím tajemníkem a 1953–54 vedoucím redaktorem. 1955 se připravoval na cestu (posléze zrušenou) po Latinské Americe, která měla mj. propagovat čs. automobilový průmysl. Od 1957 se opět věnoval literární tvorbě. 1959 podnikl propagační africkou cestu s kameramanem Lubomírem Mikulou automobilem Škoda 440–Spartak do (již samostatné) Guineje, kde upřesnil polohu pramenů řeky Niger (K pramenům Nigeru). Pracoval ve výboru Společnosti pro mezinárodní styky (africká sekce). Své etnografické a geografické poznatky uplatňoval ve stovkách popularizačních přednášek.