Petr KOVAŘÍK

Pro Kovaříkovu osobní lyriku je příznačné senzitivní vnímání ubíhajícího času, zachycené v plynulém prostupování vzpomínek a žité současnosti. Bolest a nejistotu vlastního údělu překonává poznáním kontinuity osudů, rodové přináležitosti i věčnosti citu, jež je zdrojem přetrvávající naděje. V básnické prvotině Skleněná harmonika tvoří motivy lásky, něhy a milostného vzplanutí protiváhu vědomí dočasnosti a konce. Obdobná dvojznačnost vystihuje sbírku Život na nečisto, v níž texty blízké milostné lyrice střídá opačný pól rozloučení a rozchodu. Konečný důraz na trvalé dědictví je tematizován mateřským jazykem a přihlášením se k poslání básníka. Napětí mezi očekáváním, pochybností, touhou, snem a nezměnitelnou realitou spolu s motivy citovosti uprostřed střízlivého moderního světa provází sbírku Třinácté dveře. Ve sbírce Lásko, jsi dovolená intimní dialog volně přechází v milostnou lyriku, z úvah nad nevratností času a z životního bilancování povstává myšlenka na konec života. Reflexe vlastní tvorby a hledání smyslu básnického textu naráží na potřebu najít odvahu k sebevyjádření a na nutnost hledat porozumění. Teprve v roce 2016 byly pod souhrnným názvem Prostořekost vydány texty napsané v přelomových letech 1968–1969. Titulní báseň sbírky vychází z lidových přísloví, rčení a pořekadel a ve volném myšlenkovém sledu je zapojuje do nových významů a asociací. V barokní poezii má svůj předobraz úvodní báseň, nazvaná Potýkání se smrtholkou.
Jako prozaik Petr Kovařík knižně debutoval povídkovým souborem Nemluv na mě, když se holím, v němž projevil schopnost humoristicko-lyrické drobnokresby a ironické reflexe. Jeho drobné prózy charakterizuje především anekdotičnost a nostalgický, místy až sentimentální humor. Próza Vranská beletristickými prostředky rekonstruuje vyšetřování neobjasněného kriminálního případu. Bohatá faktografie zde přerůstá v plastický obraz atmosféry předválečného Československa i v psychologizující úvahy o úloze zločinu a trestu v moderním myšlení.
Od sedmdesátých let Kovařík píše poezii pro děti, autorsky se podílel také na souboru Pohádky z Moravy. Od devadesátých let se věnuje literárněhistorické publicistice a literatuře faktu. Místopisné zaměření výpravných publikací Klíč k pražským hřbitovům, Klíč k rodným chaloupkám nebo Procházky po pražskách hřbitovech je doprovázeno pohledem historickým, případně biografickým, přičemž naučný charakter těchto prací podtrhují úvodní stati soustředěné k obecnějším otázkám i další doprovodné texty a rejstříky. Literárněhistorický a folkloristický výklad věnovaný legendám a pověstem je s místopisem provázán v knize Naše studánky. Výsledkem autorova bádání nad životy a díly českých spisovatelů s důrazem na záhadné a neobjasněné okolnosti jejich osudů a tvorby jsou knihy Literární mýty, záhady a aféry a Literární otazníky: mýty, záhady a aféry II., v nichž vedle obecně známých kauz autor přibližuje i méně exponované případy nejasných okolností života a díla českých literátů. Ve studii Národní soud nad zrádcem Karlem Sabinou se kriticky vyrovnává s dosavadní sabinovskou literaturou a zpřístupňuje dosud neznámé archivní dokumenty. Širší kulturní záběr populárně-naučné části autorova díla dokládá podoba knihy Tajemství testamentů. Akt poslední vůle osobností českých i světových dějin a kultury v ní figuruje nejen v roli právního dokumentu; je interpretován také jako důvěrné svědectví o dané osobnosti a jejím poselství dalším generacím i jako specifický stylistický útvar. Originální vlastivědný a literární průvodce po Čechách a Moravě Putování s knihou. Místopis české prózy zachycuje zejména historii i současnost lokalit, s nimiž jsou spojena významná díla české literatury 19. a 20. století.