Společensko-psychologický román analyzující tvůrčí a citová traumata mladého umělce.
Román o 42 číslovaných kapitolách je uvozen motem z Izaiáše ("...zdi tvé jsou vždycky přede mnou"). Hlavní postavou je čtyřiatřicetiletý Hynek Šimon, přes své mládí známý a uznávaný grafik. Děj situovaný převážně do Prahy a Karlových Varů začíná ve chvíli, kdy od Hynka odejde jeho postižená, na invalidní vozík odkázaná manželka Dana, a dále se rozvíjí ve dvou paralelních liniích. V první jsou zachyceny osudy Hynka Šimona, ve druhé život Dany a především její sestry Soni Eliášové. - Hynek, toužící vybočit ze stereotypní práce grafika, získává protekcí dosud největší zakázku ve svém životě: v rozestavěném karlovarském hotelu má namalovat monumentální fresku na antické téma. Pro tuto práci, s níž nemá žádné zkušenosti, si jako pomocníka najme starého restaurátora Albrechta. Pracuje s fanatickým zápalem, ale do cesty se mu staví nejrůznější překážky: nejprve nepřijatelná změna termínu, poté Albrechtovy alkoholické recidivy, nakonec nevhodný obklad místnosti, který výtvarné pojetí fresky zcela znehodnocuje. Hynek se proto rozhoduje na vlastní náklady fresku přepracovat. Palčivou samotu řeší citovým vztahem k mladé doktorce Bojanovské, poznává však, že nemůže žít bez Dany. - Ta zatím bydlí u sestry Soni, ambiciózní učitelky klavírní hry a vedoucí dívčího pěveckého sboru, a přes svůj handicap neztrácí chuť do života. Pro Soňu, jež svou neschopnost navázat hlubší citový vztah zakrývá charitativní péčí o svou postiženou sestru, je Danino smíření s Hynkem prohrou, kterou není schopna řešit jinak než sebevraždou.
Tradičně pojatý společensko-psychologický román je psán er-formou s vševědoucím vypravěčem; v jednoduché paralelní kompozici se - s několika nepravidelnostmi - střídají a později vzájemně prostupují dvě dějové linie. Chronologické rozvíjení děje narušují jen občasné retrospektivy. Román charakterizuje autorova záliba v detailu a využívání snadno dešifrovatelných autentických předobrazů pro některé aktéry (předlohou pro Igora Bínu byl malíř J. ANDERLE, pro Huga Böhma sochař O. ZOUBEK). Zvláštností textu je i mnohonásobné opakování motivů, které příběhu dodávají naléhavost a sugestivitu. Nejvýraznější z nich (motiv Daniny autohavárie, motiv Hynkovy samoty, slova Huga Böhma, která Hynkovi nestále znějí v mysli) se stávají leitmotivy románu. Podobnou funkci má i opakovaně využívané včleňování HOLANOVÝCH veršů s ústředním motivem zdi, naznačeným už v biblickém motu. Motiv zdi má v románu řadu významů - od zdi skutečné, na niž Hynek maluje fresku, přes zdi vytvářené společenskými mechanismy, až ke zdem uvnitř člověka ("zdi jako prázdnota mysli, absence vůle, pochopení, vědoucího citu", P. KOSATÍK). Román je koncipován na půdorysu citového trojúhelníku: Hynek jako postava romantického ražení je zcela zaujat svým dílem, Dana je realistka, jíž ani utrpení nebere chuť do činorodého života, zatímco v postavě Soni autor vytvořil psychologickou studii citově vyprahlé ženy, která maskuje vlastní sobectví sebeobětí. Z mnoha vedlejších postav jsou nejpřesvědčivější osoby psychicky nebo fyzicky narušené (invalida Brabec, alkoholik Albrecht). Třeštíkův příběh z poměrně výlučného uměleckého prostředí akcentuje kromě základních životních otázek (polarita života a smrti, zdraví a nemoci) také potřebu humanistického přístupu k životu a otázky umělecké etiky.
Zdi tvé patří mezi nejvyzrálejší debuty v doma vydávané české literatuře 70. a 80. let. Do vydání románu téměř neznámý autor MICHAEL TŘEŠTÍK (nar. 18. 9. 1947 v Praze), v letech 1990-93 šéfredaktor literárního týdeníku Tvar, v něm zužitkoval zkušenosti z vlastní profese inženýra-architekta a z okruhu vlastních zájmů (kritika a publicistika v oblasti výtvarného umění). Napsání románu předcházelo i podrobné seznámení s životními podmínkami a společenským postavením invalidů. Tyto rozmanité tematické okruhy autor se stylistickou i tvárnou čistotou skloubil do románového tvaru. Třeštík je spolumajitelem nakladatelství Modrý jezdec, které vydává příručkovou řadu Kdo je kdo.
Román navázal na tradici českého meziválečného a válečného psychologického románu (J. HAVLÍČEK, M. HANUŠ, V. ŘEZÁČ), důrazem na detail a důkladnou znalostí empirického materiálu i na českou prózu počátku 60. let (autoři soustředění kolem edice Život kolem nás v Čs. spisovateli). V rámci literatury 70. a 80. let autor rozvinul časté téma zdravotně postiženého člověka (J. NOUZA, P. TOBIÁŠ, E. HONČÍK, F. NIEDL). V Třeštíkově stylu se odráží i znalost realistické linie současného amerického románu (I. SHAW, J. UPDIKE, E. KAZAN ad.).
Lit. V. Píša: Zdi jako bariéry i cíle, Kmen 1988, č. 34; M. Pohorský: Románová parabola jedné etické situace, Tvorba 1988, č. 44; J. Slomek: Zdi skutečné i symbolické, MF 8. 9. 1988; Š. Vlašín: Tři slibné prozaické prvotiny, LD 25. 11. 1988; I. Zítková: Nalézat v práci uspokojení, Práce 17. 1. 1989; M. Jungmann: Poctivé vykročení, in Průhledy do české prózy, Praha 1990; Tam, kde se žije čas, Naše rodina 21. 6. 1989; Zdi architekta T., Tvorba 1989, č. 5 (rozhovor); P. Kosatík: Optimismus smyslu, in M. T.: Zdi tvé, Praha 1990.
(Jiří Zahradnický, Slovník české prózy, 1994)