Historicko-biografický román o Antonínu Dvořákovi a jeho americkém pobytu.
Román s podtitulem Veselý sen o Dvořákovi je uveden motem z W. B. YEATSE ("Člověk může ztělesňovat pravdu, ale nemůže pravdu znát."), poděkováním lidem, kteří autorovi pomohli při shledávání pramenů, a hlavními daty skladatelova života. Je rozdělen do 26 kapitol, z nichž jen část se soustřeďuje přímo k DVOŘÁKOVI a jeho ředitelskému působení na Národní konzervatoři v New Yorku v letech 1892-95. Vedle DVOŘÁKA představuje román další členy jeho rodiny (ženu Annu a její sestru Josefínu, provdanou za hraběte Kounice, dceru Otylku) a osoby z širšího okolí (manžele Thurberovy, kteří DVOŘÁKŮV pobyt v Americe financovali, tajemnici konzervatoře Adélu Marguliesovou, DVOŘÁKOVY žáky W. M. COOKA, H. T. BURLEIGHA a M. STRATHOTTA, hudebního kritika J. G. HUNEKERA, Otylčiny nápadníky J. J. Kovaříka, J. SUKA, virtuosa H. WIHANA aj.). Mluvčími některých kapitol jsou smyšlené postavy, které dokreslují horizont dobového života i kulturní dění v bouřlivě se rozvíjející zemi (český osadník vyprávějící o obtížích cesty přes Atlantik a tvrdých začátcích v Americe; tubista, v jehož historkách ožívají pouťově groteskní kořeny americké národní hudby, atd.). Nejvíce pozornosti věnuje autor jednak DVOŘÁKOVĚ náklonnosti k černošské lidové hudbě, která později přispěla ke vzniku jazzu, jednak citovému životu skladatele a jeho blízkých (DVOŘÁK miloval nejdříve Josefínu, a teprve když ta se rozhodla pro Kounice, byl upoután její sestrou; historie Josefínina váhání mezi dvěma muži se opakuje i u Otylky).
I když Škvorecký v závěru knihy uvádí množství literatury, z níž čerpal, nenapsal román dokumentárního rázu, nýbrž spíše fantazii na dvořákovské motivy. Z tradičně faktografické podoby životopisného žánru se Scherzo capriccioso vymaňuje už zmnožením výpovědních perspektiv, rozšířením časového i prostorového rámce románu a mnohostrannou konfrontací protagonisty s řadou vedlejších postav. Většina kapitol je podána v objektivní autorské řeči a aktuální čas vyprávění (někdy posunutý do doby po DVOŘÁKOVĚ smrti nebo naopak do let před jeho příjezdem do Ameriky) se v nich střídá s retrospektivními a vzpomínkovými pasážemi, tištěnými kurzívou. Část kapitol je však vyprávěna v 1. osobě a má podobu stylizovaného, jakoby hlasitého monologu (HUNEKEROVO vyprávění o tom, jak provázel DVOŘÁKA po newyorských lokálech, monolog dirigenta THOMASE, jehož posluchačem je tchán T. G. Masaryka aj.), dopisu (např. kapitola Raport o chování Mistra má formu Annina dopisu sestře) nebo svědectví nadšeného publicisty (partie o Dvořákově setkání se Steelem MAC KAYEM). Užití skazové techniky umožňuje autorovi vnést do románu situační komiku a využít charakterizačních možností jazyka: zatímco autorská řeč nevybočuje z normy spisovné mluvy a vyprávění českého přistěhovalce je jen střídmě kolorováno česko-anglickými obraty, dopis "slečny Rosie sestře Márince ze Skrčené Lhoty" je směšnou ukázkou jazykové makarónštiny, vznikající na styku dvojího národnostního živlu. Depatetizační přístup, patrný v mnoha komických epizodách a v tom, že skladatel v díle vystupuje jako milovník pozemských darů a dobromyslný vznětlivec (zároveň však i jako člověk hluboce zbožný), DVOŘÁKOVU osobnost nesnižuje, spíše jí vrací lidské rozměry. Ve Scherzu capricciosu uplatnil Škvorecký své zkušenosti romanopisce neustále se vracejícího k tématům mládí, lásky a hudby a zároveň v něm vyjádřil obdiv k Americe a k průkopníkům její demokratické kultury.
Škvoreckého obrat od současnosti k historii a od vypjatě politických látek k tematice umělecké tvorby byl překvapivý, ale nevymykal se logice jeho autorské osobnosti. Vnější impulsy mu poskytl už pobyt v Kanadě, kde se mohl seznámit s místními archivními materiály. DVOŘÁK mu však byl blízký i svým uměleckým naturelem. Skladatelův zájem o černošskou a indiánskou hudbu a jeho snaha skloubit prvky české a americké hudební tradice, jak se projevila i v symfonii Z nového světa, připomínají Škvoreckého pokusy obohatit český román zkušenostmi americké literatury. Jestliže Škvorecký v Dvořákově hudbě vyzvedá její melodičnost a schopnost čerpat z lidových podnětů, upozorňuje tím současně na své zaujetí pro prózu založenou na příběhu a realistickém vypravěčství a obrozující se v živém mluveném jazyce. K DVOŘÁKOVI a jeho vlivu na zformování americké národní hudby vedla Škvoreckého i celoživotní láska k jazzu: proto věnuje v románě tolik pozornosti skladatelovým černošským žákům, kteří se podíleli na tom, že jazzové rytmy časem pronikaly i do tzv. vážné hudby. - K žánrové oblasti historické prózy patří i Škvoreckého obsáhlý a složitě komponovaný román Nevěsta z Texasu (Toronto 1992, Praha 1993) věnovaný účasti Čechů v americké občanské válce.
Scherzo capriccioso má více styčných bodů se světovou prózou než s domácí tradicí životopisného románu. Český biografický román (F. KOŽÍK, V. DRNÁK, M. V. KRATOCHVÍL aj.) dával většinou přednost chronologickému převyprávění životních osudů hrdiny a pasivní reprodukci dokumentárního materiálu. Polyperspektivní přístup (zobrazení historické osobnosti z několika navzájem se doplňujících hledisek), vzdáleně připomínající Škvoreckého metodu, je spíše výjimkou (I. KŘÍŽ, Smrt senátora, 1979; J. DVOŘÁK, Odvrácená strana obrazu, 1983). Takřka souběžně se Škvoreckým (román vznikal v letech 1980-83) zachytil Dvořákovo americké působení prostředky literatury faktu M. IVANOV v knize Novosvětská (1984), o něco později Z. MAHLER ve Spirituálu bílého muže (1990).
Lit. K. Chvatík: Nový román J. Š., Proměny 1985, č. 3; A. Měšťan: Veselý sen o Dvořákovi, Proměny 1985, č. 2; H. Kosková: Tajemství geniality, in Hledání ztracené generace, Toronto 1987; A. Rous: Antonín Dvořák a Amerika, Studie 1989, č. 122/123; M. Fronková: Veselý sen o Dvořákovi, LD 26. 10. 1991; (LAV): Dvořákovská mozaika, MSD 12. 11. 1991; V. Novotný: Š. román o Bohu a hudbě, NK 1991, č. 35; P. Nový: Š. sen o Dvořákovi, MF Dnes 28. 8. 1991; J. Peňás: Š. jazzující Dvořák, ČD 12. 12. 1991; M. Petříček: Románový sen a tvar románu, Tvar 1991, č. 39; J. Poláček: Román o Antonínu Dvořákovi, Rt 7. 9. 1991; J. Klusák: Jak by chtěl skladatel, aby se o něm v životopisech psalo, LitN 1992, č. 3; M. Swinkelsová: Dvakrát o Dvořákovi, Západ Today 1992, č. 3; M. B. Beckerman: Pocta Dvořákovi aneb Stepní psi netrylkují, Opus musicum 1993, č. 5/6; o Nevěstě z Texasu: M. Jungmann: Š. Jih proti Severu, LitN 1992, č. 19; M. Špirit: Totalita románové skutečnosti, LidN 27. 8. 1992; B. Dokoupil: Š. Jih proti Severu, Tvar 1993, č. 43/44; H. Kosková: Nový román J. Š., Tvar 1993, č. 9.
(Blahoslav Dokoupil, Slovník české prózy, 1994)