Filozofický román o neovlivnitelných silách utvářejících lidský osud.
Dílo je uvozeno citátem z čínského filozofa LAO-C a rozděleno na tři části (Polské uši, Kufrstein, Boží osten) a závěrečný krátký Epilog. Každá část obsahuje několik číslovaných kapitol, i s Epilogem je jich celkem 19. Na konci první kapitoly se dovídáme, že rozvíjející se příběh malého Arna Schlesingera jsou jeho vlastní vzpomínky. Vypráví je v košickém hotelovém pokoji druhé hlavní postavě - Jánosi Királymu. Arnovy životní osudy sledujeme od chvíle, kdy se pro svůj napůl židovský původ spolu s matkou ukrývá před německými úřady u bohatých příbuzných na slovensko-maďarském venkově, přes poválečný život v Praze v rodinném domě jeho děda z otcovy strany, velkoobchodníka Schlesingera, až k okamžiku útěku z domova a zapření vlastní identity přijetím jiného příjmení. Jeho život je do této doby naplněn konflikty se světem dospělých, bolestně se jej dotýká nevěra matky, vlastní přecitlivělost, obzvláště ve vztahu k opačnému pohlaví, i zrada dětského přítele. Postupně, vždy v krátkých, nepravidelně umísťovaných odstavcích jsou odhalovány okolnosti setkání obou hlavních postav v čase vyprávění. V okamžiku, kdy Arnův příběh dospěje k tomuto bodu, začíná vyprávět své osudy druhá postava, "Kufrstein" János Király alias Jan Král alias John King. Jako sedmidenní dítě přežil torpédový útok německé ponorky na loď, na které se s rodiči plavil. Byl zachráněn anglickým kuchařem z jiné lodi a přijat do rodiny jeho sestry. V období dospívání náhodou vyslechne svůj příběh a utíká z domova za vlastním životem. Stává se hercem, ale své povolání pak opouští se stejnou rozhodností, s jakou si je předtím na rodině vyvzdoroval. Žení se s kolegyní z divadla, avšak po třech letech se manželství rozpadá. Vrací se k otcovu příteli kastelánovi, u kterého trávíval jako dítě prázdniny, ale nachází jen pozůstalost po sebevrahovi - starý dřevěný kufr, právě ten, ve kterém byl nalezen v moři, a dovídá se z něj své pravé jméno - Király. Pátrání po předcích jej přivádí do Paříže, odkud po roce odjíždí do Budapešti. Při zastávce v Praze si však nechá ujet vlak a zůstane zde tři roky, které stráví bohémským životem. V cestě za historií své původní, maďarské rodiny se dostává až do Košic, kde se náhodou setkává s Arnem Schlesingerem. Ten mu vypráví svůj životní příběh i s košickou peripetií, při které následuje svou ženu, odcházející na východ republiky za prací baletky. Rozpad Schlesingerova manželství a Királym náhodně rozbitý vztah Arna a jeho přítelkyně Marty jsou zřejmě posledními impulsy dovršující se životní krize, která dovede Arna až k nemotivované vraždě neznámé staré ženy.
Základním hybatelským prvkem složitě vystavěného Sidonova románu je protiklad přirozené lidské touhy po blízkosti jiného člověka či alespoň prosté sympatii na jedné straně a lhostejnosti a chladu okolního světa, který něco takového nabídnout nechce a snad ani nemůže. V dějovém vrcholu knihy je pak naznačený protiklad soustředěn do vztahu obou hlavních postav. Király, ač sám těžce zkoušen a poznamenán traumatem opuštěnosti a neporozumění, se stává nezáměrně dovršitelem Arnova neštěstí. Motiv zrazeného přátelství je zásadní pro obě postavy, oběma odvádějí jejich ženy blízcí přátelé, v závěru totéž nechtěně provede Király Arnovi. Dominantním životním pocitem obou postav je osamocení a odcizení - a to nejen ve vztahu k okolnímu světu, ale také k sobě samému. Člověk sám sobě nerozumí, nerozumí motivacím svých činů a je tvrdě konfrontován až s jejich následky, které jej jemu samému odcizují. Jeho lidské slabosti, chyby i vášně a rozmary mu tak zásadně ztěžují komunikaci s okolím a neumožňují, aby správně porozuměl také sobě. Nic z jeho vnitřních předurčení mu není nápomocno při zmáhání obtíží vnějšího světa. Směřování za určitým cílem je neustále rušeno vnějšími zásahy i rozpornými niternými rozhodnutími. Vzácné okamžiky souznění jsou tady jen proto, aby odkazovaly k tomu, co člověk bytostně potřebuje a čeho nikdy nebude mít dostatek. Celý román je vlastně sledem útěků, jejichž jediným výsledkem je poznání, že před sebou samým utéci nelze. Řešení nepřináší ani obrat k Bohu, zbývá jen drtivý zážitek zoufalé marnosti, prázdnoty, nicoty. Trychtýřovitě se zužující prostor dvou životů, stále se zrychlující, malströmovitý vír stahuje oba aktéry nezadržitelně ke dnu. V řídkých chvílích vzpoury vůči těmto silám člověk nerozeznává ani důvody, proč jim čelí, ani zdroje energie, které mu to umožňují. Po období vzdoru přichází ještě těžší období plné výčitek, pochybností o jeho smyslu a zoufalství nad marností obého.
První část románu - Polské uši - vyšla společně s novelou Brány mrazu pod titulem Dvě povídky o utopencích v Kolíně n. Rýnem 1988. Po vypjatě autentickém autobiografismu Snu o mém otci a Snu o mně (1970) se Sidon soustředil na výpověď, která mu ve fiktivním příběhu umožnila domýšlet dramatické lidské osudy až k tragickým koncům. Ani zde se ovšem nevzdává zřetelně autobiografických momentů (Arnův útěk z domova). Centrální téma lidské osamělosti jako sváru individuální volby a osudové předurčenosti dále rozvedl v próze Brány mrazu (1977xx, Kolín n. Rýnem 1988), příběhu zmarněného života podivína Tomáše Sokola, který se ve stařeckém věku ohlíží za klíčovými okamžiky vlastního života, především z vlastní viny zmařenou láskou, a ve snově mystických vizích jde až za práh vlastní smrti. Samostatně stojí v Sidonově tvorbě historicko-teologický esej Evangelium podle Josefa Flavia (1991). Artistností, rozostřenými hranicemi mezi iluzí a realitou a analýzou krizové existenciální situace se Boží osten řadí do kontextu určovaného díly J. GRUŠI, D. HODROVÉ, z mladších pak Z. BRABCOVÉ.
Lit. J. Pechar: Paroxysmus revolty u K. S., in Nad knihami a rukopisy, Praha 1980xx; M. Petříček: Román na dvojnické téma, NK 1991, č. 49; P. Bílek: Uprostřed světa sprostoty, LidN 30. 1. 1992; J. Hančil, Tvar 1992, č. 13 (o Evangeliu podle Josefa Flavia); K. Kouba: Osten, ale boží..., ČD 23. 6. 1992; V. Křivánek: Paradoxy hledání identity, Telegraf 25. 4. 1992; E. Lukeš: Kdo jsem, Tvar 1992, č. 17; J. Holý in Kol.: Český Parnas, Praha 1993 (o Bránách mrazu); O. A. Kukla: Evangelium podle K. S., Tvar 1993, č. 1; A. Haman: Klíče k S., Proglas 1994, č. 4
(Miroslav Zelinský, Slovník české prózy, 1994)