Milostná novela propagující socialistickou přeměnu venkova.
Příběh Mariany Radvakové je rozčleněn na 13 číslovaných kapitol. Odehrává se na východoslovenské vesnici v době zakládání jednotných zemědělských družstev. Je ohraničen dnem, kdy se manžel hrdinky Michal Radvak vrací ze sezonní práce v Čechách s úmyslem postavit si vlastní dům, a dnem, kdy Mariana od manžela z téměř dostavěného domu odchází s jiným mužem. Je vyprávěn v jednosměrné časové posloupnosti s občasnými odbočkami k minulým událostem v Marianiných vzpomínkách. Zachycuje mladou citlivou venkovskou ženu po několika letech manželství se surovým mužem a obtížného soužití s jeho rodiči. Stavba domu pro ni znamená možnost úniku z ponížené role v rodině Radvakových, ale brzy se jí ukazují i jiné cesty k šťastnějšímu životu. Hlavní z nich je vztah k mladému traktoristovi Jankovi Turokovi, který z tichého a málomluvného přátelství přeroste v lásku. Mariana se musí rozhodnout, zda zůstane v manželství, v kterém by žila jen formálně, bez lásky, nebo zda začne nový život s Jankem. Její rozhodování ztěžuje nátlak příbuzných i veřejné mínění vesnice. Když však vedení zemědělského družstva přeloží Janka na jiné pracoviště do vzdálené obce, Mariana se už na nic neohlíží a dovolí, aby si ji Janko odvezl i s jejím synkem k sobě.
Hlavní téma novely - snaha ženy uniknout z ponižujícího manželství a navázat nový partnerský vztah podle vlastního citu - je klasické a má u Kozáka řadu znaků typických pro takové příběhy: patří k nim despocie mužského pohlaví nad ženským s projevy verbální hrubosti a fyzického násilí; odpor ženy k nemilovanému manželovi, propracovaný do detailů (Marianu odpuzuje i to, jak Michal vypadá, jak jí, jaká slova používá); ženě se jednoznačně přiznává právo opustit manžela a odejít za milencem; opačné stanovisko zastávají pouze postavy, které jsou negativní i v jiném ohledu (Michalovi rodiče, kteří Marianou vždy pohrdali pro její chudobný původ, Marianina matka, která se obává hanby a pomluv, mnozí obyvatelé vesnice, ovlivnění tradiční náboženskou morálkou). Avšak klasické schéma prochází v novele proměnami danými tím, do jakého společenského kontextu a ideologického ovzduší je hlavní příběh zasazen. Socialistické pojetí kladných a záporných společenských sil a skupin se projevuje v rozvržení postav: hlavní hrdinka dramatického konfliktu, na které spočívá soucit i sympatie autora, nemůže pocházet z jiné třídy než z nemajetné; nemilovaný a despotický manžel je naopak z rodiny bývalého kulaka, která vstoupila do družstva jen z taktických důvodů a nepřestala doufat v navrácení svého majetku; milenec je syn obecního pastýře a komunista. Poměry socialistického režimu také umožňují, že žena se opuštěním manžela a odchodem k milenci společensky neznemožní a že únik z nesnesitelného manželství se neděje za cenu životní tragédie, jako to známe z příběhů Anny Kareninové nebo paní Bovaryové. Vesničané považují Marianin čin za něco, co u nich dříve, tzn. před založením družstva, nebývalo, ale jejich veřejné mínění už nemá sílu události zvrátit. Kozák tedy využil milostné téma k propagaci socialismu: ukazuje, že socialistický režim podporuje ty, kteří chtějí žít a milovat svobodně podle svého citu, že toto vysvobození přinášejí právě ti, kteří zavádějí na vesnici socialistický způsob hospodaření, a naopak mu brání zastánci soukromého vlastnictví a náboženské morálky. Protože však novela vznikla koncem 50. let, explicitní hlásání socialistických myšlenek je v ní potlačeno: jejich verbálním propagátorem už není hlavní postava, nýbrž jen epizodně vystupující funkcionář Kapsal, který dokonce z opatrnosti před veřejným míněním nařídí přeložit Janka do jiné obce. Na druhé straně Kozák výslovně obhajuje nespravedlnosti socialistické diktatury, např. nátlak na soukromé zemědělce nebo disciplinární zákrok proti faráři, který vyjádřil nesouhlas s kolektivizací zemědělství. - Ke čtivosti novely přispívá i volba objektivně realistické metody a tradičních výrazových prostředků. Vzhledem k milostnému námětu se v textu často vyskytují konvenční obraty běžné v pokleslé sentimentální literatuře ("Janko zahlédl čistý záblesk jejích očí" apod.), ideologickou tendenci zase dokreslují socialistické reálie (mj. motiv traktoru, který orá družstevní lán a v závěru odváží Marianu vstříc novému životu).
JAN KOZÁK (nar. 25. 3. 1921 v Roudnici n. Labem) náležel zvláště v 70. a 80. letech k čelným představitelům režimní literatury a k smutně proslulým činitelům normalizační kulturní politiky. Většinu svého aktivního života působil jako funkcionář komunistického aparátu (okresní tajemník svazu mládeže, sociálně politický referent, pracovník Institutu společenských věd při ÚV KSČ) nebo socialistických spisovatelských organizací (od r. 1972 byl předsedou Svazu českých spisovatelů, od r. 1977 předsedou Svazu československých spisovatelů). Jeho próza námětově čerpá z doby kolektivizace zemědělství na východním Slovensku (Horký dech, 1961; ...silná ruka, 1966; Svatý Michal, 1971; Čapí hnízdo, 1976), z cestování po sibiřské přírodě (Lovcem v tajze, 1972; Bílý hřebec, 1975; Podzim v kraji tygrů, 1979) i z venkovské reality normalizační doby (Adam a Eva, 1982). Režimní literární kritikou (H. HRZALOVÁ, V. RZOUNEK) bylo dílo J. Kozáka vyzvedáno jako vzor socialistické prózy.
Tematicky je novela ohlasem řady podobných příběhů ve světové literatuře (L. N. TOLSTOJ, Anna Kareninová; G. FLAUBERT, Paní Bovaryová) i v české a slovenské venkovské próze (J. GLAZAROVÁ, Advent, 1939; M. FIGULI, Tři kaštanové koně). Záměr oživit líčení socialistické přeměny venkova milostným příběhem spojuje Marianu Radvakovou s některými tituly režimní produkce, jako byla třeba Marka nalezenka od V. MINÁČE. Na počátku 60. let se reáliemi východoslovenského venkova inspiroval také I. KLÍMA, a to nejdříve v knize reportáží Mezi třemi hranicemi (1960) a poté v románě Hodina ticha. Zatímco však Kozák odcházel z tamního kraje posílen ve své socialistické víře, KLÍMU naopak poznání lidských tragédií a nevyřešených problémů okrajového území státu vedlo k deziluzi a k odvržení ideologických pseudojistot.
Lit. J. Opelík, Horký van, Kultura 1961, č. 34; M. Suchomel, Života žár chlazený literaturou, HD 1961, č. 10; v. f. (= V. Forst), Znovu o lidském štěstí, Tvorba 1961, č. 33; J. Hájek, Zítřek začíná dnes, Plamen 1962, č. 1; F. Buriánek: Horký dech života, in O současné české literatuře, Praha 1982; M. Jungmann: O něčem jiném, in Cesty a rozcestí, Londýn 1988 (o Adamovi a Evě); H. Hrzalová: J. K., Praha 1977; Š. Vlašín: J. K., in Ve škole života, Praha 1980.
(Karel Komárek, Slovník české prózy, 1994)