Psychologická próza o citovém životě ženy, jíž se rozpadá manželství.
Děj prózy, souměrně rozdělené na 10 číslovaných kapitol, je soustředěn převážně do pražského dělnického Smíchova na sklonku 50. let. Titulní postavou je třicetiletá žena v domácnosti, která po deseti spokojených letech soužití s Jaroslavem, o tři roky starším strojním zámečníkem a zároveň ambiciózním zlepšovatelem, hluboce prožívá vážnou manželskou krizi. Jaroslava a děti, desetiletou Hanku a sedmiletého Jirku, autor detailně nevykresluje. Próza je soustředěna na psychiku ženy, pro kterou byla rodina a láska jedinou náplní života, ale jíž se teď obojí hroutí pod rukama. Marie se zcela izolovala od všeho, co leželo za prahem její domácnosti, a nyní není schopna zpřetrhané svazky znovu navázat. ("Byla jsem pyšná na svého muže. Stal se mistrem, stal se zlepšovatelem, člen výboru, předseda komise, měl svůj velký svět a vždycky můj obdiv. Já byla s dětmi jeho malý svět. Z toho malého světa mi ho najednou někdo vyškrtl. Ten jeho velký mu zůstal.") Jaroslav se zamiluje do závodní lékařky Zdenky, začne odcházet z domova s výmluvami na pracovní přetížení, potom se přestane vracet na noc a nakonec se odstěhuje. Zdeptaná Marie se nedokáže rozhodnout mezi možností rozptýlit se s přítelem Jendou a starostí o osud rodiny a dětí. Jaroslav se sice se svou milenkou v závěru prózy rozchází, avšak možnost, že dojde k opětovnému sblížení s Marií, nechává autor otevřenou.
Próza má podobu nepřetržitého vnitřního monologu, vnější svět je zobrazován tak, jak prochází Mariinými smysly. Rodinná dimenze, do níž je celý příběh uzavřen, je narušena jen dvěma sociologicky laděnými epizodami. Perspektiva vyprávění je tedy záměrně jednostranná, ale v této jednostrannosti je přesně vystižen duševní obzor a citový stav zoufalé ženy, jíž unikají příčiny vlastního ztroskotání. V Mariině vnitřním monologu autor důsledně proplétá dvě časové roviny, současnost (vrcholící manželskou krizi) a minulost (drobné retrospektivní pasáže zachycující Mariino dětství, seznámení s Jaroslavem, v lásce prožitá válečná léta, epizody z manželského soužití), a tak skládá celkový obraz Mariina světa postupně, jako mozaiku. Vedle sebe volně klade různorodé hrdinčiny představy, pozorování i úvahy a prostřednictvím detailů z každodenního života stupňuje naléhavost příběhu (motivy zrcadla, do něhož se Marie podle psychického rozpoložení může, nebo nemůže podívat, motivy samoty, ticha a mlčení v jejím bytě atd.). Silný emocionální náboj je obsažen v revokaci dětských slov v Mariině mysli, tápání a bezradnost hrdinky vyjadřuje její rozpolcení na dvě osoby - Emu a Marii. K vystižení Mariiných psychických stavů a procesů autor uvolňuje větnou stavbu, logické vazby, mísí přímé a nepřímé řeči a využívá slovních repetic, opakování slov a obrazů.
Krátce před knižním vydáním byla Marie se značným čtenářským ohlasem otiskována na pokračování v Literárních novinách (1960). ALEXANDR KLIMENT (vlast. jménem Klimentiev, nar. 30. 1. 1929 v Turnově) se touto svou prvotinou zařadil mezi mladé prozaiky, kteří nebyli spojeni ani tak věkem a literárním programem jako společným povědomím o společenské situaci a z něho vyplývajícím přístupem k látce (J. PROCHÁZKA, I. KLÍMA, V. PŘIBSKÝ, L. ŠNEPP, J. FRIED, J. TREFULKA, V. KLEVIS aj.). Převážná část z nich prošla 2. svět. válkou ještě v dětském věku a klíčovými prožitky pro jejich formování byly až události následujících let. Próza vydávaná v edici Život kolem nás (Marie vyšla jako její pátý svazek) se snažila s bezprostředností, pohotovostí a opravdovostí v kratších formách (povídka, novela, črta, reportáž) zachytit rozmanitá prostředí a především jedinečné lidské osobnosti s nezaměnitelným vnitřním světem. Kliment jako jeden z prvních v té době dovedl pohlédnout na niterné problémy a citové krize bez schematického zjednodušování. Dobový význam Marie spočíval také v tom, že se pokusila navázat na podněty české meziválečné prózy, v 50. letech opomíjené. Kliment se přitom soustředil na nebezpečí, jaké v sobě nese uzavření do rodinného mikrosvěta. - Jeho talent se dále rozvíjel v průběhu 60. let (sbírka básní Těžká voda, 1961; novela Setkání před odjezdem, 1963; atd.), nejvýraznější plody však přinesl až v letech, kdy autor nesměl doma publikovat (román Nuda v Čechách).
Lit. F. Benhart: Ve znamení novely, Plamen 1960, č. 12; J. Hájek: Rok mladé české prózy, Plamen 1961, č. 1; J. Rozner: Naše současnost a nejnovější česká a slovenská próza, in sb. Pro a proti '61, Praha 1962; M. Jungmann: Trápení s Marií, in Obléhání Tróje, Praha 1969; H. Kosková: Perspektiva meditativně lyrická, in Hledání ztracené generace, Toronto 1987; sb. Jakémusi Alexandru K.: 50, Praha 1979xx; I. Klíma: Příběh uzavřené duše, in A. K: Šťastný život, Hradec Králové 1990.
(Jiří Zahradnický, Slovník české prózy, 1994)