Psychologický román o českém spisovateli v americké emigraci reflektující vratkost lidského postavení v moderním světě.
Hlavním hrdinou rozsáhlého románu o 14 kapitolách je český emigrantský spisovatel Jan Bareš, který v den svých 46. narozenin prožije záhadnou příhodu: kromě pozvaných přátel se na oslavu jeho narozenin dostaví i Jiří Beck, jeho dávný přítel a zároveň soupeř z let gymnaziálních studií v Náchodě, s nímž se pak setkal ještě jednou před válkou, kdy pracoval na československém ministerstvu zahraničí. Jeho přítomnost přiměje Bareše k tomu, aby o něm a o jejich vzájemných vztazích společnosti vyprávěl. Barešův příběh hosty bez výjimky zaujme, zarazí je však spisovatelovo tvrzení, že Beck byl přítomen na oslavě mezi nimi: kromě Bareše jej nikdo neviděl. Stejně záhadná je i totožnost neznámé ženy, s níž se Bareš v noci po večírku miluje a o níž je přesvědčen, že na party přišla jako Beckova společnice. Ukáže se však, že to byla manželka jednoho z hostů doktora Stevense, a že ve skutečnosti tato žena vypadá úplně jinak, než jak ji viděl Bareš. Další děj románu připomíná horečný sen, v němž neexistuje jasná hranice mezi skutečností a fantazií. Bareš je přesvědčen, že se stal obětí všeobecného spiknutí svých přátel, kteří se z něj snaží udělat blázna. Jeho chování však nesvědčí o úplné normálnosti (není například schopen podepsat se vlastním jménem a vlastním písmem - na čas přejímá rukopis Jiřího Becka). Bareš se pustí do boje se spiknutím - bojuje nejen s přáteli, kteří jej chtějí zbavit svéprávnosti, ale i s vlastní nejistotou, která jej ovládla po zhroucení starého způsobu života založeného na konformitě a zažitých stereotypech. Nakonec nachází novou jistotu v lásce ke své oddané družce Miladě. Tajemství toho, co jej vedlo k této proměně, zůstává však nevysvětleno a dál jako Damoklův meč visí nad jeho znovuzískanou vnitřní rovnováhou. Neboť vše na světě je vratké a každá skutečnost se kdykoli může znovu pod nárazem nového spiknutí věcí, lidí a událostí zvrátit v nepřehledný chaos.
Všeobecné spiknutí je vyvrcholením Hostovského díla v období jeho druhé emigrace. Je to sugestivní studie rozvrácené duše intelektuála, jehož kořeny jsou vytrženy z rodného prostředí. Proto je jeho život tak vratký a dostává se do hluboké krize: nic není jisté, ani hlavní hrdina, ani čtenář nemají žádnou jistotu, zda to, co se před nimi odehrává, je skutečnost či fantasmagorie. Hostovský "nechce vzbuzovat dojem bezprostředního nazírání skutečnosti. Typ románu, jaký si zvolil, pracuje se složitou vazbou symbolických významů a tradičních motivů, staví na prolínání fikce a reality, ruší objektivní posloupnost času kvůli intenzitě subjektivního zážitku a kvůli pravdě či naléhavosti vnitřního světa postav" (M. POHORSKÝ). Barešův zápas o nalezení nové identity je velice dramatický. Autor vytváří řadu zdánlivě banálních, leč osudově významných epizod, jejichž pomocí se má jeho hrdina (který je zároveň vypravěčem) prodrat k pravdě tohoto světa. Ta má mnohdy značně groteskní až neuvěřitelnou podobu, její věrohodnost autor vědomě oslabuje svou skeptickou ironií a hrdina sebeironií. Věci zdánlivě skutečné se ukazují jako iluze, na druhé straně mnohá zjevná halucinace se stává předzvěstí skutečné události. Černý humor střídají lyrické pasáže plné mučivé sebereflexe. Název Všeobecné spiknutí je vysoce příznačný - hrdina podezírá své přátele ze spiknutí proti němu, ti podezřívají jeho a konečně i čtenář může podezírat autora ze spiknutí s hrdiny románu; zároveň název naznačuje, že jde o román s komplikovanou stavbou a mnoha efektními motivy ironicky odkazujícími k napínavé triviální četbě (role náhody apod.). Určujícím tónem knihy je pocit existenciální nejistoty, vratkosti světa, jenž se vymkl řádu a v němž je vše dočasné. Hledání vlastní totožnosti je v tomto světě věčným bojem a žádné vítězství není konečné.
Hostovský žil po svém druhém odchodu z Československa v r. 1948 střídavě v Norsku, Francii, Dánsku a nejdéle v USA. Zde také vznikly jeho nejvýznamnější poválečné knihy: Nezvěstný, špionážní fantazie Půlnoční pacient (angl. 1954, čes. 1959), Dobročinný večírek, Všeobecné spiknutí (anglicky již 1961 souběžně v USA i v Anglii pod titulem The Plot, přel. A. BACKEROVÁ a B. WOLFE), Tři noci, které vyšly česky ještě před Všeobecným spiknutím, memoárová próza Literární dobrodružství českého spisovatele v cizině anebo O ctihodném povolání kouzla zbaveném (Toronto 1966; u nás na pokračování v Literárních novinách 1993), jakož i kniha Osvoboditel se vrací, jež byla vydána r. 1972 v Kolíně n. Rýnem a obsahuje stejnojmenné drama a novelu Epidemie. - V kontextu české literatury lze Všeobecné spiknutí zařadit jen obtížně - svou částečnou autobiografičností připomíná starší autorovu knihu Sedmkrát v hlavní úloze (1942), vzpomínkové pasáže na dětská léta Jana Bareše lze srovnat s ještě starší Hostovského novelou Černá tlupa (1933). Jistou příbuznost vykazuje román s některými díly F. KAFKY (např. Proměna - s abstrahováním od KAFKOVY fantastické vize). Téma dvojnictví J. Bareše a J. Becka, podtržené shodností iniciál obou postav, odkazuje do blízkosti R. L. STEVENSONA, expresionistických próz R. WEINERA, ale i OLBRACHTOVA Podivného přátelství herce Jesenia (1919).
Lit. M. Pohorský: E. H. a jeho Všeobecné spiknutí, Plamen 1966, č. 7 + Všeobecné spiknutí aneb Smutně ironická zpověď o hledání naděje, in E. H.: Všeobecné spiknutí, Praha 1969; V. Běhounek: Dvojník naší doby, Práce 16. 7. 1969; (jad) (= J. Dvořák): Pocit opuštěnosti, Texty 1969, č. 3; Z. Kožmín: E. H. a český kontext, HD 1969, č. 14; H. Kosková, Svědectví 1974, č. 48; H. Kunstmann: Několik poznámek k "americké" části tvorby E. H., Proměny 1976, č. 2.
(František Ryčl, Slovník české prózy, 1994)