Existencialistický román o ahasverovském bloudění českého emigranta v odcizeném prostředí amerického velkoměsta.
Román o devíti číslovaných kapitolách je dedikován divadelnímu kritiku a dramaturgovi J. TRÄGEROVI. Jeho hrdinou je český lékař Václav Marek, hledající od prosince 1945 do února 1946 v New Yorku byt. Má jediný požadavek: najít místo, kde bude mít stůl a klid na dokončení své vědecké práce. Je však znovu a znovu zatahován do soukromých životů svých spolubydlících a ubytovatelů, aniž by jim chtěl a mohl nějak pomoci. Pro svou pasivitu vůči okolí se nakonec všude dostává do krizových situací, jež opakovaně řeší odchodem a dalším hledáním. Byt svého bývalého učitele prof. Wagnera a jeho psychicky labilního, válkou rozvráceného syna Henryho vystřídá za podnájem u bohaté znuděné vdovy Carson Woolfové s nesnesitelně protektorskými sklony, a ten zase za činžák plný emigrantů z celého světa, jakož i intrik, podezíravosti a falše. Vzápětí se dostane k vyděračské dobrodějce paní Noskové, nevybíravým způsobem vyžadující od svých nájemníků každodenní kvanta vděčnosti za svou "nezištnou dobročinnost". I odtud je vypuzen a těžce nemocný nachází nakonec útočiště u českého dělníka Václava Nováka, kde záhy nato zemře.
Název románu vyprávěného v er-formě je zjevně symbolický. Dr. Marek je cizincem nejen proto, že žije v cizí zemi - byl by cizincem všude, kde jsou lidé, kteří se snaží vlastní prázdnotu zaplnit životy jiných. Marek jim uniká, je věčným Ahasverem, proti své vůli přináší bližním neštěstí a deziluzi. Spíš než skutečným člověkem je ztělesněním touhy po nadosobním cíli, jehož se mu však nakonec nepodaří dosáhnout. Jeho hledání bytu se stává symbolem nekonečné pouti, sisyfovským údělem bez konce a naplnění. - Marek se zaplétá do složité sítě mezilidských vztahů: v lidech, s nimiž se setkává, vyvolává prudké otřesy, rozvrací jejich svět pouhou svou přítomností, bez jediného cíleného činu. Sám prochází těmito konflikty zdánlivě nedotčen, přesto vnitřně neméně otřesen a "opotřebován". Hostovský jej záměrně ponechává bez přesné charakteristiky, Marek zůstává záhadou pro ostatní hrdiny románu i pro čtenáře. "Zamlženost" jeho osoby zvlášť ostře kontrastuje s propracovanými psychologickými portréty těch, s nimiž se na své pouti setkává. Jsou to lidé vesměs nešťastní, obtížení svou malostí, kterou se snaží překonávat iluzorní obětí pro druhé, ale přitom neschopní pomoci sami sobě, natož jiným. Autor je líčí s krutou jasnozřivostí vivisektora, mnohdy jim dává až úděsnou podobu šklebících se karikatur (paní Nosková). Jen výjimečně se u některých z nich objevují pozitivní rysy, schopnost skutečného, nesobeckého citu, vesměs však právě u těch, kteří mají nejméně možností pomoci (taková autentická lidskost je příznačná např. pro dcerku paní Woolfové či pro naivně upřímného dělníka Nováka). Zachránit by Marka mohla snad jen záhadná žena, s níž doktor občas telefonuje. Ta sehrává v jeho absurdním osudu podobnou symbolickou úlohu jako BECKETTŮV Godot, na kterého se čeká, ale který nepřichází. - Stejně jako ve výstavbě postav je Hostovský chladně rezervovaný i při volbě jazykových prostředků. Tragičnost Markova osudu je podána bez výrazné expresivity, věcnost autorského komentáře jen zvyšuje dojem odcizení, kterým je příběh obestřen.
EGON HOSTOVSKÝ (23. 4. 1908 v Hronově - 7. 5. 1973 v Montclair, USA) se v české literatuře objevil v druhé polovině 20. let jako autor nezvykle vyzrálý. Již postavy jeho raných děl (Ghetto v nich, 1928; Případ profesora Körnera, 1932; Černá tlupa, 1933; Žhář, 1935; Dům bez pána, 1937 aj.) jsou vesměs introverti, marně se snažící uniknout z "ghetta" svého každodenního nicotného bytí. Této základní tendenci zůstal autor věrný i v dalších dílech, napsaných za 2. svět. války v emigraci. Vnitřní vězení Hostovského postav v nich jen nabývá konkrétnější podoby reálného uvěznění, ať již v úkrytu před nacisty (Úkryt, 1943) či v emigraci poskytující jen absurdní, klamnou iluzi svobody (Listy z vyhnanství, Chicago 1941; Sedmkrát v hlavní úloze, New York 1942). Román Cizinec hledá byt lze považovat za dovršení tohoto období Hostovského tvorby. Reálný zdroj existenciální úzkosti, nacistický teror, je zde již minulostí, nikoli však samotná úzkost. Dr. Marek v sobě shrnuje typické rysy Hostovského předválečných hrdinů, nese v sobě jejich neštěstí a samotu, silnější je však dojem bezvýchodné absurdity světa.
Jestliže Hostovského začátky byly ve znamení DOSTOJEVSKÉHO, psychoanalýzy a hlavně expresionismu, v románech z období 2. svět. války se autor (aniž to ovšem sám připouštěl) dostal do těsné blízkosti F. KAFKY a francouzských existencialistů (J. P. SARTRE, A. CAMUS) nebo irského dramatika absurdity S. BECKETTA. V české literatuře je Hostovský "osamělým běžcem" (F. VALOUCH), určité motivické shody lze ovšem najít u R. WEINERA (pronásledování a z toho plynoucí atmosféra tísnivého strachu) nebo K. ČAPKA a J. WEISSE (motivy ztracené identity, mísení reality a halucinovaného snu). V poválečné próze byla existencialismem i samotným Hostovským ovlivněna zvláště raná díla J. MUCHY, později také V. KÖRNERA.
Lit. V. Běhounek: Další E. H., KultP 1946/47, č. 36; G. (= F. Götz): Románová psychologie churavého lidství, NO 22. 5. 1947; J. Pilař: Román o krizi poválečné inteligence, ZN 24. 4. 1947; B. Polan: Evropská úzkost v románě E. H., SvobN 15. 6. 1947; B. Balajka: Román H., LD 13. 4. 1948; J. Grossman: Román tohoto světa, in Analýzy, Praha 1991; V. Černý in Tvorba a osobnost I, Praha 1992; A. Jedličková in Kol.: Česká literatura 1945-1970, Praha 1992; R. Jakobson: O H. románu Sedmkrát v hlavní úloze, KSb 1994, č. 2; K. Sezima: Dvojí domov, in Mlází, Praha 1936; L. Páleníček: Nad Hostovského knihami z emigrace, Kytice 1945/46, č. 11; T. Vodička: Ztracená cesta, in Stavitelé věží, Tasov 1947; sb. Padesát let E. H., New York 1958; M. Pohorský: Cizinec, který hledá byt, in E. H.: Cizinci hledají byt, Praha 1967; J. Bednář: Druhý zrak E. H., Plamen 1968, č. 7; V. Karfíková: E. H. v české literatuře, LitL 1968, č. 9; sb. E. H. Vzpomínky, studie a dokumenty o jeho díle a osudu, Toronto 1974; A. J. Liehm: E. H., in Generace, Praha 1990; M. Pohorský: Úniky a návraty E. H., in E. H.: Dobročinný večírek, Praha 1990; F. Valouch: Osamělý běžec E. H., Tvar 1990, č. 12; J. Firt in Knihy a osudy, Brno 1991; V. Papoušek: Obraznost v díle E. H., Tvar 1991, č. 46; V. Vaněk: Vedlejší postavy v románech E. H., ČLit 1991, č. 6; V. Černý: O. E. H. + Česká beletrie emigrační, in Tvorba a osobnost I, Praha 1992; J. Brabec: Konfliktní přijetí H. románu Sedmkrát v hlavní úloze, KSb 1993, č. 3; O. Hostovská: Jazyková stránka H. knih z období jeho druhé emigrace, LitN 1993, č. 26; F. Kautman: Polarita našeho věku v díle E. H., Praha 1993; A. Kratochvil in ...za ostnatými dráty a minovými poli..., Mnichov - Brno 1993; V. Papoušek: Odcizený svět a profánní tajemství v díle E. H., in sb. Česká literatura 1948-1956, Opava 1993; F. Kautman: Rané prózy E. H., KSb 1994, č. 2; V. Papoušek: Časové vědomí postav v díle E. H., Tvar 1994, č. 4.
(František Ryčl, Slovník české prózy, 1994)