Experimentální román o hledání individuální svobody v ritualizované společnosti, stylizovaný jako absurdní pokus vtěsnat mnohovrstevnatost života do rubrik kádrového dotazníku.
Román o 19 číslovaných kapitolách s názvy, jež zpravidla charakterizují jejich ústřední epizodu či klíčový motiv (např. Varran, Strom republiky, Chochlakov, Noc v psinci), je uveden citáty z PLÚTARCHA a z loutkové hry M. KOPECKÉHO. - Jan Chrysostom Kepka, asi pětatřicetiletý zahradní architekt, neúspěšně hledá zaměstnání. Když už po šestnácté drží v ruce osobní dotazník (předloží mu jej kádrový referent podniku Granit Pavlenda), uvažuje, zda by tentokrát neměl vyplnit všechny rubriky co nejpečlivěji, místo aby je jako dřív proškrtával. Jde proto v paměti až k historii svých předků, objasňuje svůj původ, odhaluje své i jejich názory, postoje, charaktery a rekonstruuje epizody a příběhy z doby před vlastním narozením, ze svého dětství a mládí, ba předvídá dokonce budoucnost. Vrací se tak k historickým událostem z 18. stol., kdy do kraje přišli jeho předkové, k dějinám rodného Chlumce, zachycuje významné místní osobnosti, mezníky technického vývoje, vojenská tažení a války. Jako barvitou vzpomínku líčí okamžiky svého početí, prenatálního života a zrození. Od dětství prolíná jeho vzpomínkami hledání milostného porozumění u kamarádky Erny, ale lásku - i v její tělesné podobě - pozná až později ve vztahu k její ovdovělé matce Mireně. Vystupují tu Janovi rodiče a příbuzní, kamarádský Olin, bývalý letec v Anglii a vězeň z 50. let, chameleónský strýc Bonek, úspěšný v každém režimu, ale i další postavy z Kepkova dětství a jeho fantazie. Po obsazení Československa v r. 1968 střídá hrdina podřadná zaměstnání. U pražské firmy Granit se uchází o místo praporáře, ale kádrovák Pavlenda mu žádost o přijetí vrátí.
Základním principem vyprávění je autorova snaha poukázat v kontrastu s nesmyslnými, odosobněnými rubrikami dotazníku na rozmanitost a neuchopitelnost konkrétního života. Svého hrdinu i vypravěče v jedné osobě tedy Gruša stylizuje do role člověka, který se domnívá, že dosavadní odmítání jeho žádostí o místo bylo způsobeno pouze strohým, věcným vyplňováním formuláře, a proto usiluje o co nejpravdivější zachycení faktů. Epizody či dobově příznačné jevy týkající se života hrdiny i jeho předků jsou přitom jednak vzájemnou konfrontací umocňovány, jednak srovnávány s aktuální přítomností. Tak např. dotazníková otázka po původu vyvolá srovnání s projevy rasové diskriminace za nacistů. Vypravěč pohlížející na svět místy očima chlapce či mladíka odkrývá díky své mírně ironické touze po pravdě skutečný stav věcí - dobrotu, mravnost, fantazii či nadání jedněch a podlosti, zlo, krutost a slabosti druhých. Neustálé střídání časových rovin v pohledech ze světa nezkaženého dětství a z pokryteckého světa dospělých je obraznou konfrontací dobra a zla. Hrdina kriticky pohlíží na své okolí a rozřazuje postavy na obě strany, sám přechází mezi oběma póly, nebo se vznáší ve fantazii nad nimi. Vypravěčova obrazotvornost, rozvíjená v motivech výtvarného nadání mladého hrdiny a kreseb sládka Vostárka, se projevuje v pojmenovávací rovině textu. Styl je bohatě obrazivý, text je poetizován metaforami, slovními hříčkami, lyrizovanými popisy. Svou roli sehrávají v dětském světě rozličné magické představy, jež ovlivní hrdinovy záliby v astrologii a "snopravectví". Snové představy se prolínají s realistickými, až naturalistickými záznamy skutečnosti; pojmenování křehkého, intimního a duchovního kontrastuje s obrazy brutality, násilí, vulgárnosti i odcizení, přičemž některé z nich se v textu vracejí jako polysémantické leitmotivy (např. různé feromonní pachy). Motýli, vosy, brouci, psi a další živočišné elementy nabývají jako průvodci člověka v osudových chvílích i rozdílných symbolických významů. Marná snaha hrdiny pojmenovat nejniternější stránky a skryté vazby osobnosti jednoznačnými, administrativně srozumitelnými výrazy je provázena i přehlednými rodopisnými tabulkami a překlady frází do němčiny nebo ruštiny. Vyjevuje nakonec stav permanentního bytostného ohrožení člověka v jakémkoli totalitním systému, ať už je jeho ideologie nacistická nebo komunistická. Proti omezujícím rituálům moci staví Gruša gesto svobodomyslného a přirozeného člověka s jeho intelektuálními i tělesnými touhami a sny, které překonávajíce časoprostorové hranice dávají vypravěči vševědoucí nadhled. Gruša se tu dotýká existenciálního tématu, rozpracovávaného i v jeho další prozaické tvorbě.
Za samizdatové šíření románu Dotazník byl Gruša obžalován z trestného činu pobuřování a v r. 1978 krátce vězněn. Od r. 1981 žije v SRN. Lyrizovaný román ze současnosti s exponovaným motivem smrti Doktor Kokeš - Mistr Panny aneb Ackermann aus Böheim (1980xx, Toronto 1984; v reedici Mistr Panny aneb Ackermann aus Behaim, 1992) spojuje v mozaikovitém vyprávění protagonistův několikerý zážitek ze smrti blízkých s příběhy z jeho okolí a z historie v bizarní ságu. Roviny příběhů, jejich časy, motivy, symboly či postavy se střídají a nutkavým opakováním se vzájemně připomínají; věta se zadrhává v četných odkazech nebo v obrazných i zvukových asociacích; disharmonie osudů se odráží v disharmonickém, entropickém stylu, jemuž vypravěč čelí rýmováním věty, neslučitelnost principu života a principu smrti tím však ještě jakoby zdůrazní; člověk, bezmocný vůči zlu, utrpení, neštěstí a smrti, přijímá smířlivě a s nadhledem existenciální definitivnost. Román vydal Gruša i v německé variantě s názvem Janinka (1984). Německy píše také verše (Der Babylonwald, 1991).
Od tradičního zpodobení mnohovrstevnatosti života jedince na pozadí širších dějinných souvislostí se Dotazník odlišuje důraznějším zaměřením na takový obraz světa, který je zprostředkován intimním prožíváním a vnímáním hrdiny, jeho fantaziemi, sny a osobitou imaginativností. Uplatněním principu vyprávění, v němž je původní východisko do nepřehlednosti překrýváno dalšími vrstvami epizod, jakož i návraty před okamžik hrdinova narození navazuje Gruša v Dotazníku na klasický model Tristrama Shandyho od L. STERNA. Motivicky a poetizací jazyka, imaginativností a užitím fantaskních motivů má Dotazník blízko k Plechovému bubínku G. GRASSE, k prózám J. KRATOCHVILA, D. HODROVÉ, Z. BRABCOVÉ.
Lit. J. Hutka, Proměny 1978, č. 4; M. Součková, Proměny 1979, č. 2; J. Pechar: Neadaptovatelný J. G., in Nad knihami a rukopisy, Praha 1980xx; H. Kosková: Pokračovatelé generace šedesátých let, in Hledání ztracené generace, Toronto 1987; J. K. (= J. Kovtun), Svědectví 1990, č. 89/90; J. Blažke: Modlitba za jedno město..., MorN 6. 12. 1990; K. Hvížďala: Český román 1975-1980, Tvar 1990, č. 3; P. Nový: Zapovězený dotazník, MF Dnes 30. 11. 1990; M. Exner: Smyslná modlitba J. G., SvS 21. 5. 1991; J. Lopatka: Co vidí G., in Předpoklady tvorby, Praha 1991; M. Petříček: Hledání řádu a smyslu?, Tvar 1991, č. 4; M. Kovářík: Grušův Odysseus, Tvar 1992, č. 32 (o Mistru Panny); J. Lukeš: Slavných knih je v historii literatury..., Mosty 1992, č. 3; J. Trávníček in Kol.: Český Parnas, Praha 1993; V. Černý: Na okraj Grušova Dotazníku, in Eseje o české a slovenské próze, Praha 1994.
(Zbyněk Fišer, Slovník české prózy, 1994)